Obsah

Postava kněze a její úkol 3
Kněz a bohové 4
Kněz a víra 4
Kněz a život 9
Povolání kněze 10
Principy kněze 10
Seznámení s knězem 15
Základní schopnosti 19
Empatie 19
Jasnozřivost 23
Exorcismus 23
Trans 26
Aspekt 29
Pravidla pro aspekt 29
Práce s jedincem 34
Práce s davem 38
Jak používat aspekt 43
Zázračné schopnosti 44
Popis zázračných schopností 44
Výčet zázračných schopností 47
Halucinace 47
Uzdravení 47
Čistá duše 48
Svobodná mysl 48
Dar zdraví 49
Klidný pohled 49
Spánek 50
Neviditelné brnění 50
Nirvána 51
Nezranitelnost 51
Předstírání smrti 52
Uzavření se do sebe 52
Břímě 53
Děs 53
Upíří polibek 54
Hnus 54
Sršící zlo 55
Prozrazení klamu 55
Ať se propadnu… 56
Duchem mimo 57
Zuřivost 57
Neúnavnost 58
Žár vášně 58
Prozření 59
Rychlost 59
Bohové a zázraky 61
Požádání 61
Přízeň 63
PDF přílohy
Deník kněze
Charakterník
Dotazy, nápady a hlášení chyb

Autoři

Převzato z PDF verze 1.0 edice B

Autoři: Filip Novotný, Matouš Ježek, Jan Vávra, Radovan Vlk
Příběhy: Jan Vávra
Koordinátoři projektu: Martin Landa, Jan Ostatek, Jiřina Vorlová
Obálka (pozadí): Milan Vavroň
Ilustrace: Martina Zrostlíková
©2004–2012 ALTAR Dračí doupě®, DrD a ALTAR® jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR.

Postava kněze a její úkol

Ještě než začneš číst tato pravidla, musíme tě upozornit na důležitou věc. Všechny otázky týkající se bohů a jejich existence, pojmu víra, záležitostí duše a její existence před smrtí člověka a po ní, to vše je jen součástí světa Dračího doupěte Plus. Autoři se záměrně vyhýbali jakékoliv spojitosti s naším světem, netvrdí a většinou si ani nemyslí, že by takto skutečný svět byl postaven. Nechtějí také urazit nebo zpochybnit kterékoliv skutečně existující náboženství. Proto přistupuj ke všem těmto skutečnostem jako ke hře a nespojuj je nikterak se svou vlastní vírou a se svým pohledem na svět.

Zázrak

Byly to těžké časy, ve kterých mi Veliký Orphag přisoudil žít. Již šedesát dní a šedesát nocí, od chvíle, kdy jsem opustil záplavami zpustošenou rodnou ves, jsem se plahočil sněhovými závějemi – nemaje co do úst, vyháněn od prahů sněhem zavátých chatrčí, osamělý chlapec v mnišské sutaně, který se rozhodl vyhledat ztracený klášter Orphagiánů a poznat Pravdu. Zdálo by se, že jsem přežil jen díky štěstí, já však na štěstí nevěřil – mou jedinou vírou a spásou byl Orphag.

Spolu se sněhovými vločkami se tehdy na zem snesla úzkost a beznaděj, spolu s mrazivým větrem kolovaly krajem temné zvěsti. Lidé mluvili o probuzeném Zlu, o Thurgurasu, o temných mocnostech prohánějících se krajem, jež ničí a pálí vše živé. Nevěřil jsem těm zkazkám, měl jsem je za tmářské bludy.

Do chvíle, než jsem spatřil Valdepur.

Z hromady zčernalých sutin stoupala k nebi hustá oblaka dýmu. Vzduch páchl spáleninou, sníh byl černý od sazí a pokrytý kusy vylámaného zdiva. Když Arson spatřil všechnu tu spoušť, chvíli nebyl schopen pohybu. Jen stál a díval se, jak černé kostry domů zapadávají sněhem.

Uprostřed trosek Valdepuru stála kamenná studna, která jediná odolala ohni. O studnu se opírala sedící postava s hlavou svěšenou na prsa. Z břicha jí trčelo dlouhé kopí. Arson se začal modlit.

„Prosím, Ty, jenž bdíš nad mými kroky a dáváš mému tápání řád, Ty, jenž jediný mezi všemi vidíš a víš…“

Ozvalo se ržání koní. Zanedlouho poblíž zaduněla kopyta, bylo slyšet frkání a lidské hlasy.

„Prosím, ó Veliký, dej mi sílu vzdorovat zlu a útlaku, odveď mě od těchto temných znamení…“

Koně vjeli do vypáleného Valdepuru. Jejich jezdci byli oděni v černém, v rukou třímali obnažené zbraně – zahnuté šavle, palcáty a kopí. Když spatřili klečícího chlapce, jako jeden muž přitáhli prudce uzdy. Arsona ohodila sprška sněhu, odlétajícího od koňských kopyt. Otočil se a pohlédl na ně.

Jeden z jezdců, ten, který jel v čele, seskočil z koně a výhružně zachrčel. Měl zahalenou tvář, všichni měli zahalené tváře – Arson si však podle toho zvuku dokázal jejich obličeje představit. Byl rád, že je nevidí.

„Prosím, Pane, Veliký Orphagu, ušetři můj život…“

Tak jsem poznal Černé jezdce, Mrchožrouty, jak se jim také někdy říkalo. Až později mi Hrúgar vysvětlil, co jsou zač – barbarské kmeny, jejichž lidství bylo znovuzrozeným Thurgurasem zmrzačeno, odpadlíci, kteří teď projížděli spáleným krajem a dokonávali dílo zkázy. Když jsem se díval do přimhouřených, černých očí jejich vůdce, pochopil jsem, že se blíží má smrt, že mi stojí přímo za zády a brousí svoji kosu z měsíční oceli. V onu chvíli mi Veliký Orphag opět dodal sílu, osvítil moji mysl a já pocítil, že mé dny přece ještě nejsou u konce. Zavřel jsem oči a poslušně čekal na zázrak.

A tehdy jsem poznal Hrúgara.

Hej, vy tam!“ ozval se obhroublý, sípavý výkřik. Arson otevřel oči a nevěřícně je upřel na zjevení, které vyšlo zpoza zřícené zídky. I Černí jezdci se ohlédli.

Podsaditý muž v dlouhé róbě, přes kterou měl navlečenu hřeby pobitou halenu, k nim mířil energickým krokem. Za ním šla vysoká, v koženém brnění oděná dívka. V ruce držela meč.

„Táhněte, mrchožrouti zpropadený, kšá!“ křičel ten muž a drobná očka se mu leskla jako šílenci. „Padejte se nažrat jinam! Nechte kluka na pokoji!“

Černí jezdci chvíli stáli jako přikovaní. Pak se jejich vůdce hlasitě, hrdelně rozesmál. „Bl…ázne!“ zařval přerývaně. „Co ty myslíš? On chcípne, chcípneš i ty! Červe, chcípáku! Chcípat se bude, jó, ano!“

Šílenství v cizincových očích bylo teď ještě zřetelnější. Nehezky se zazubil a s hlasitým dupáním se postavil přímo před jezdce. „Houby chcípat, hajzle mrchožroutskej. Ve jménu Velikýho Orphaga ti povídám, nechej kluka bejt!“

Při zaslechnutí Orphagova jména poskočilo Arsonovi srdce. Černý jezdec zařval a napřáhl se k ráně – náhle se však jeho pohled setkal s cizincovým, a on z neznámého důvodu neudeřil.

„Povím ti to ještě jednou,“ řekl pomalu, zřetelně cizinec, a ten hlas byl náhle silný, rozléhal se všude, i uvnitř Arsonovy hlavy, „a řeknu to naposledy, takže mě dobře poslouchej, pokud nechceš skončit ve věčnejch mukách Tar’gleá, nebo jak se to vaše předpeklí menuje. Sem Hrúgar, kněz Orphagův, a Veliký Orphag je můj pán. Ty jsi nic, mrchožrout, nula, kterou odvane Orphagův hněv, sáhne-li na život jeho věrnýho služebníka. Slyšíš, bestie? Táhni!“

Třese se země, přemýšlel Arson, nebo se třesu jen já? Ne, Černý jezdec se také třásl. Koně se začali plašit, hlasitě ržáli, jako by i oni rozuměli muži řečenému Hrúgar. Chvíli to vypadalo, že se jezdci nechají přemoci tím záhadným strachem, otočí se a dají se na útěk. Pak však v jejich vůdci cosi povolilo, jeho oči se opět zakalily zuřivostí a on konečně nechal svůj meč dopadnout.

To, co se dělo poté, nedokážu ani dnes dostatečně popsat. Černý jezdec udeřil, jeho rána však nedopadla – byl náhle odhozen vzad proudem jasného světla. Hrúgar byl tím světlem obklopen, v tu chvíli jako by vyrostl o několik stop – stál tam a křičel a lamentoval, a ten křik se vracel ozvěnou a otřásal horami. Zvedl se vichr a já si musel zaclonit rukou oči. V srdci jsem cítil, že se děje něco velkého, a tomu, co jsem uviděl, nemohly mé oči uvěřit. V mysli se mi vynořil obraz Orphaga, jasnější než kdy předtím, a ten obraz zářil a rostl a celého mě naplnil.

Musel jsem tehdy omdlít, protože když jsem opět otevřel oči, byli Černí jezdci pryč.

Setřásl ze sebe sníh a neohrabaně se postavil na nohy. Klepal se zimou, byl zmrzlý až na kost. Hrúgar seděl naproti němu na mohutném kameni, ve tváři poťouchlý úsměv, a jeho drobná očka si chlapce měřila od hlavy až k patě. Neznámá válečnice právě ohledávala mrtvolu u studny.

„Pane, vy… vy jste vykonal zázrak,“ vykoktal Arson a poklekl.

Hrúgar si odplivl. „Jakej zázrak?“ zeptal se. „Co to blábolíš, kluku?“

„Já… pane, viděl jsem to všechno, to světlo a vítr… a v mysli jsem viděl Orphaga…“

Hrúgar se zasmál. „Měls vidiny, kluku. Žádnej zázrak se tu nekonal. Jsem kněz, ne nějakej potulnej kejklíř, jasný? Tak už se postav, zatraceně, ať nenastydneš ještě víc.“

Arson váhavě vstal. I Hrúgar vstal, protáhl se a zakašlal. „Finin!“ křikl na ženu, která se právě snažila z mrtvého vyprostit kopí, „nech už toho ubožáka na pokoji. Ať má klidný to… spočinutí. Musíme jít! Řek bych, že konec světa už je tu co nevidět.“

„Konec světa?“ vyhrkl Arson, to už však Hrúgar rázoval pryč. Po bok se mu zařadila Finin, vysoká a hrdá, a oba vyrazili na jih, zanechávajíce za sebou hluboké stopy, které rychle zapadaly sněhem. Chlapec chvíli stál a váhal, pak se rozeběhl za nimi.

Zanedlouho všichni tři zmizeli za bílým závojem padajícího sněhu.

Ano, je to tak – skutečně nezačneme nějakým výčtem skvělých schopností kněží, ale tím, čím za ně platí, jejich úkolem na tomto světě. Postavu kněze je totiž třeba pochopit, než ji začneš hrát. Zatímco ostatní povolání mívají exaktně dané schopnosti a jejich hráči mohou používat herních mechanismů bez toho, aby nad nimi hlouběji uvažovali, hráč kněze má mnoho mechanismů nejasných a k jejich pochopení toho musí hodně vědět. Pokud tě zajímá hlavně to, co kněz umí, můžeš knihu trochu prolistovat, pak se ale vrať a přečti si důkladně všechno od začátku.

Kněz a bohové

Měl bych snad uvést, že tento text píšu ve jménu Velikého Orphaga, měl bych mu dlouze blahořečit a dušovat se, že posvětil tyto řádky, že vše, co zde stojí, je jen jeho vůlí. Pozorný čtenář však jistě již seznal, že nic z toho není třeba: vše, co jsem kdy udělal, je Orphagovou vůlí, a vším, co ještě vykonám, mu budu blahořečit. Nač tedy plýtvat pergamenem?
Sv. Arson, Zkazky o konci světa
Kněz je člověk (nebo jiný inteligentní tvor, dále však pro jednoduchost budeme mluvit o lidech), který ví, že existují bohové, a jednomu z nich zasvětil svůj život (výjimečně i více bohům). K tomu jej dovedla buď víra, získaná z jeho okolí, nebo bůh sám tím, že si jej vyvolil a zjevil se mu, nejčastěji ve snu. Ať již k tomu došlo jakkoliv, kněz se dobrovolně rozhodl vzít na sebe nelehký úkol – sloužit svému bohu.

Jakými úkoly bůh svého kněze může pověřit, to nelze nikterak určit pravidly, závisí to na vůli PJ. Možná jsi zde čekal nějaké základy teologie, odpovědi na nejrůznější otázky kolem bohů – kde se bohové vzali, co je jejich cílem, jaké mají schopnosti, jak vypadají, kde sídlí a tak podobně. Musíme tě zklamat, nic takového se v této knize nedočteš. Odpovědi na tyto otázky zná jen PJ, protože do značné míry souvisejí s tím, jaký svět si pro vaše hraní vytvořil. Ty se dozvíš jen to, co se o tom běžně ve vašem světě soudí. Kněz totiž tyto odpovědi nezná, stejně tak jako celou pravdu nezná téměř nikdo ze smrtelníků.

Také jsi možná čekal, že zde nalezneš celý pantheon bohů, z nichž si budeš moci vybrat. I v tom budeš asi zklamán. Nechceme, aby všechny světy vypadaly stejně, aby ve všech vládli ti samí bohové, proto ponecháváme tvorbu pantheonu konkrétního světa na PJ; od něj si vyžádej informace. V této příručce se dozvíš o několika základních principech, kterými mohou být bohové tvořeni, to však nevypovídá nic o tom, jakou skutečnou podobu jim PJ vdechne. Bohové vystupující v příkladech a povídkách v této knize jsou jen příklady. Aby ses však necítil tolik ošizen (a také pro inspiraci PJ), nalezneš tu popis několika konkrétních bohů, takže můžeš získat představu, jací mohou konkrétní bohové být.

Kněz a víra

Během svých cest jsem poznal mnoho kněží a náboženství: někdy mne proklínali, jindy ctili, někteří se mnou dokonce vedli dlouhé rozpravy a snažili se mne přesvědčit o správnosti své víry. Často soudili, že jsou moudřejší než já, a pokládali se za mé mentory – ty, kteří mi podají záchrannou ruku nad propastí zaslepenosti.

Mluvili naprázdno. Víra se nedá naučit, dokázat, vyvrátit ani popřít. Jakmile jednou skutečně poznáte boha tak, jako jsem ho poznal já, pochopíte to – víra se vám stane vším.

Sv. Arson, Zkazky o konci světa
Místo nudných slov úvodu si uveďme jeden opravdu dlouhý příklad:
Příklad: Je večer, na město se snáší klid a mír. Na nebi se rozsvěcejí světélka hvězd, na zemi se jim v odpověď rozžínají okna domů. Měkké a vlídné světlo zažehlých svící a zapálených krbů prosvětluje ulice, kde v mrazivém vzduchu poletuje pár sněhových vloček, jako by se zima rozhodovala, zda již udeřit plnou silou, a vyslala na zemi první průzkumníky.

Rozhlédněme se v tomto městě. Podívejme se na lidi těšící se z tepla svého domova i na ty, kteří teprve spěchají temnícími se ulicemi, aby se mu oddali. Nahlédněme i pod mosty a do temných zákoutí, kde se choulí ti, kteří domov nemají. Všimněme si lidí odpočívajících po celodenní dřině i těch, jimž noc jen odděluje jeden zbytečný den od druhého. Pohlédněme na lidi těšící se přízni svých bližních i na ty, kteří sami a opuštěni smutně hledí oknem do noci. Zkusme mezi těmito lidmi najít skutečného věřícího – věřícího, jehož víru si bohové přejí.

Támhle ulicí spěchá kovář. Chlap jako hora, zasmušilá, lehce ukoptěná tvář, přímý pohled tmavých očí. Tento muž věří železu. Věří věcem, které lze uchopit a opracovat, věcem, které něco váží, které je nutno rozžhavit doběla, aby se poddaly. Věří svým rukám a svým nástrojům, věří neklidné síle ohně i chladivé síle vody, věří věcem, které jeho zkušené oči vidí den co den. Nepřemýšlí o věcech, které vidět nejsou – není na to času. Jeho víra je víra zkušenosti.

Na rohu zahnul a minul pár mladých lidí. Zahleděni do sebe, ani si ho nevšimli. Ona, mladá dívka z lepší rodiny, věří mocné síle lásky. Věří všem romantickým příběhům, které přečetla, věří v lásku na první pohled, v náhlá vzplanutí, věří v osudovou lásku. Její víra je vlastně spíše jejím přáním – přeje si, aby to v životě bylo tak, jak píšou její oblíbené románky. I on je snílek. Doufá, že v životě vykoná slavné a velké činy. Má velkou fantazii a představuje si dobrodružství a okamžiky slávy – a pak věří svým představám.

Nad nimi září do noci smutné okno. U něj sedí starší žena a nepřítomně sleduje protější domy. Tato žena už nevěří ničemu. Muže i syna ztratila ve válce a život pro ni ztratil smysl. Dříve věřila, že svět má nějaký řád, věřila ve spravedlnost, věřila, že bude-li žít dobře, život se jí dobrem odvděčí, věřila i v bohy, o kterých jí říkali, že nad tímto řádem bdí. Ty tam jsou šťastné chvíle, pryč je víra.

V protějším okně se modlí ke svému bohu kněz. Že bychom konečně nalezli věřícího? Ten kněz nepochybuje o existenci boha, vždyť sám jej již třikrát v životě spatřil, a v odpověď na jeho modlitbu už bůh vykonal zázrak. Ten muž ví, že jeho bůh nad ním bdí. Ví, že bůh je – ale to už je něco jiného, než když v to věří.

O několik domů dál, v honosném sídle, bydlí bohatý šlechtic. Večery, jako je tento, tráví ve své knihovně. Čte a přemýšlí. Čte knihy o přírodě, o historii, o tajných magických vědách i o teologii. Sám byl vychován v jedné víře, z knih se však dočetl o spoustě dalších náboženství a mytologií. Začíná srovnávat své náboženství s jinými, začíná zkoumat to, co dlouho považoval za nepopiratelný fakt. Přestává si být jist, že pohled jeho náboženství je jediným správným – začíná pochybovat.

V temné uličce v jiné části města právě svádí zkušená žena jeho syna. Mladík věří v dobro v lidech, věří, že nikdo není v jádru špatný. Jak dlouho mu taková víra ještě vydrží? Co si pomyslí, až se probere na smetišti s rozbitou hlavou, nahý, bez měšce a prstenu? Za rohem čeká ženin kumpán se železnou tyčí.

Chlap se železnou tyčí věří jen sobě. Věří, že má to, co si vezme, že kdo přemýšlí, zda je něco dobré či špatné, je hlupák. Přežije ten, kdo je silný. Nevěří, že existuje jiná spravedlnost než městská stráž – a té se dá vyhnout.

Velitel městské stráže právě doma obléká zbroj a chystá se na noční službu. On věří v osud. Věří, že je předurčen, aby chránil město, že je to jeho poslání. Nepřemýšlí nad tím, kdo jej k tomu povolal, kdo předurčil jeho osud – je to zkrátka tak a patří to k běhu věcí stejně jako to, že po obloze chodí slunce.

Ve vedlejším pokoji spokojeně oddechuje v postýlce jeho dcerka. Ona věří, že existují bohové – jsou to ti zvláštní páni z příběhů, které jí maminka často vypráví. Nemá důvod své mamince nevěřit. Je ale ještě příliš malá, než aby věřila v bohy – věří zatím jen příběhům o nich.

Její matka se právě vrací od zadních dveří – podarovala žebráka kusem chleba se sádlem. Políbí na rozloučenou muže odcházejícího do služby a odebere se do ložnice. Před spaním poklekne před malým oltáříkem na nočním stolku a začne tiše šeptat slova modlitby. Přitom si v zrcadle všimne otlučeného čela postele. Postel je již stará, pomyslí si, měli bychom si nechat udělat novou. Nebo ji jen necháme ohoblovat a dáme jí nový nátěr? Za těchto úvah mechanicky došeptá slova modlitby, aniž by vnímala její obsah, a automaticky rukou udělá svaté znamení. Jde se ještě podívat na spící dcerku, přiloží do kamen a na plotnu postaví polévku pro muže, aby ji měl teplou, až se vrátí, a pak již znavena ulehne do lože. Je to dobrá žena, vychovaná ve víře, ale starosti všedního života u ní z víry udělaly časem zvyk.

Žebrák zatím odchází ulicí, v kostnaté ruce darovaný krajíc chleba. Vděčně pohlédne ke chrámu boha Reina, ochránce poutníků, pocestných a žebráků. „Děkuji ti, že jsi mé kroky zavedl k dobrým lidem,“ řekne tiše. Pak, ač sám je hladový, ulomí kus z darovaného chleba a pohodí jej na zem pro toulavé psy a kočky, jak velí jeho víra. Ten žebrák, to je skutečný věřící. Život se s ním nemazlí, nemá domov a často ani co do úst, nemá jediný důvod myslet si, že někdo bdí nad jeho štěstím. Nikdy svého boha neviděl, nemá jediný důkaz, že existuje. On neví, že bůh existuje, nedoufá, že bůh existuje, existence boha není ani jeho přáním, ale nepochybuje o ní. On zkrátka jen věří.

Náhle žebrák zahlédne, jak se ulicí mihne temný stín. To se zde přikrčen ve stínu domů prosmýkl mladý učedník theurgie, skrývající se před zákonem. Před třemi dny se nechal zlákat penězi a zabil svého mistra. Usmrtil dýkou jeho tělo právě v okamžiku, kdy se mistrova duše vznášela kdesi daleko, v okamžiku, kdy se mistr nemohl bránit. Učedník byl jako dítě vychován věřícími rodiči, časem však jeho víra zeslábla. Jak začal pronikat do tajů theurgie, dokázal si spoustu věcí vysvětlit a stále méně potřeboval věřit, že všechno dění na světě někdo sleduje a pozorně váží. Nyní však dostal strach. Za ty tři dny už měl dávno zmizet z města, někde se skrýt před světskou spravedlností, on se však k tomu nemohl přinutit. Přes den se skrývá v opuštěných kůlnách, neudržovaných zahradách nebo temných zákoutích zaplivaných dvorků, v noci se pak krade městem – neustále se vrací a očima zdáli sleduje dům, kde spáchal ten strašný čin. Nemůže spát, stále se mu ve snu zjevuje tvář Narny, bohyně spravedlnosti, jak si ji jako dítě zapamatoval z obrázku v knize. Jen mlčí a ukazuje na něj prstem. Pak ji spatřil několikrát i ve dne – našel ji v mracích, v popraskané omítce zdi, na chvíli se mu zdálo, že ji vidí ve svraštělé kůře starého stromu. Semínko víry zaseté kdysi v dětství a udusané těžkou botou vědeckých poznatků, nyní vzklíčilo nebývalou silou. Je si náhle jist, že Narna zajistí, aby se mu dostalo spravedlivého trestu – věří a bojí se. A bude to právě tato víra a tento strach, který jej donutí zítra jít, vše přiznat a vydat se městské stráži.

A támhle, v temné komůrce ukryté ve spletitém labyrintu chodeb pod městskou arénou, uléhá na tvrdé lože gla­diátor. Než usne, zašeptá několik prostých slov, jimiž požádá Urega, boha zápasníků a bojovníků, aby mu dodal sílu k zítřejšímu zápasu a ochránil jej. Také jeho víra je silná, vkládá vlastně celý svůj život do rukou boha. Dřív, když byl mladší, věřil jen sám sobě, své zbrani a svým schopnostem. V životě však viděl mnoho těch, kteří se stejnou vírou umírali – a byli to dobří bojovníci, stačila však jediná malá chyba nebo jen nešťastná náhoda. Potřeboval někoho, o kom by doufal, že jej takové náhody uchrání, a našel svého boha. Nemá žádný důkaz, že někdo skutečně vede jeho kroky a jeho zbraň, jediným důkazem je, že ještě žije. A až jednou sejde z tohoto světa (a může to být třeba už zítra), věří, že to bude Uregova vůle, proto se toho okamžiku nebojí.

Projdeme-li z gladiátorovy komnaty dlouhými chodbami na sever a dostaneme-li se přes několikery mříže a okované dveře, ocitneme se v cele smrti. Odsouzenec, zloděj a několikanásobný vrah, zde tráví svou poslední noc. Za úsvitu bude popraven. Sedí na posteli a chvěje se hrůzou, na čele se mu perlí kapky potu. Za celý život ničemu nevěřil. Měl jen to, co si urval a žádný jeho čin, ať dobrý či špatný, nebyl nijak odměněn či potrestán. Ještě při odpoledním výslechu byl zcela klidný, na soudcův ortel reagoval jen cynickým úšklebkem, a když jej v okovech odváděli, zavrčel na přihlížející dámy tak, že vykřikly strachem. To, že má zemřít, bral jako nevyhnutelný fakt, viděl již mnoho umírajících lidí a svět běžel vždy dál, jako by se nic nestalo. Teď však poprvé pocítil hrůzu z nebytí – co se stane, až katova sekera oddělí jeho hlavu od těla? Nebojí se trestu, který jej po smrti za jeho hříchy čeká, to považuje za povídačky pro děti. On se bojí toho, že dál už nebude nic. Velká černá prázdnota, kde přestane existovat čas, prostor i on. Skoro by uvítal věčná muka v některém z pekel či podsvětí, rozžhavené kleště, vroucí vodu či supy klovající vnitřnosti provinilce. Najednou cítí obrovskou touhu v něco věřit, ať již to bude cokoliv. Dosud totiž věřil jen v sebe – a on zítra ráno přestane existovat. V tomto okamžiku by přijal snad jakoukoliv víru, kdyby mu ji někdo nabídl – kněze však před pár hodinami vyhnal tak nevybíravými slovy, že ten ubohý stařík utíkal, co mu nohy stačily, v patách odsouzencův šílený smích. Kdyby během své poslední noci v nějakého boha uvěřil, byla by to víra pevná a silná, i když jen krátká, víra zoufalá.

Co je víra

Jen málo lidí je skutečně nevěřících, jen málo lidí nevěří ničemu. To proto, že touha po nějaké jistotě, po nějakém pevném bodě, kterého je vždy možno se zachytit, potřeba v něco věřit, je přímo lidskou přirozeností, a kdo tuto touhu nepociťuje, je svým způsobem ze společenství lidí vydělen, není to úplný člověk. Věřit je možno nejen v bohy nebo v nějaký neosobní vyšší princip, ale i ve věci, v myšlenky a představy, v lidi, v přírodu a její zákony nebo alespoň v sebe samotného.

Opravdová víra neobnáší jen občasnou modlitbu nebo návštěvu kostela. Věřící na svého boha myslí, nechává se vést jeho učením a podřizuje mu své jednání. Může k tomu mít samozřejmě různé důvody: někteří bohové své věřící přitahují příslibem klidu a blaženosti, jiní je děsí a nutí k poslušnosti hrozbou trestu. Pokud někdo v boha opravdu silně věří, změní to od základu jeho povahu. Víra ho naplňuje, posiluje v něm určité vlastnosti a pocity, zatímco jiné potlačuje.

Ne každá víra je takto silná. Ve většině fantasy světů existuje mnoho bohů a každý člověk alespoň v nějakého věří, protože tak velí zvyk. To ale ještě neznamená, že ho bude víra doopravdy naplňovat. I u navenek oddaného věřícího hrozí jedno nebezpečí – zevšednění víry. Tak jako člověk žijící celý život v krásné zahradě může nakonec přestat vnímat její krásu, i člověk, který celý život věří, může ztratit pravou víru. Když se z víry stane zvyk, víra nezmizí, jen se skryje hluboko v nitru člověka. Přiměješ-li takového člověka o jeho víře mluvit, zjistíš většinou, že o ní nikterak nepochybuje, často však na ni zapomíná. Náboženské symboly, rituály a návyky jsou pro něj mechanickou a automatickou záležitostí, která ztratila svůj původní smysl.

Nic takového se ovšem knězi nemůže stát. Jeho víra je obzvlášť silná, je to, jako by ho bůh provázel na každém kroku. Kněz svoji víru nadřazuje všemu světskému, úsudku jiných lidí i úsudku vlastnímu. Díky tomu dokáže vidět a konat věci, o kterých se jiným ani nesní – bůh jako by jím prostupoval, a čím zkušenější je kněz, tím víc je tato přítomnost čehosi božského v něm patrná.

I kněz může mít někdy pochybnosti, může se nechat zlákat světskými požitky, sejít na scestí, jeho bůh ho může zdánlivě zradit a opustit. Většina z těch mála kněží, kteří si něčím podobným projdou, tím velmi trpí – mají náhle pocit prázdnoty, zdá se jim, že jejich život ztrácí smysl, opouští je jejich vnitřní zrak a výjimečné schopnosti. Pokud bude tvůj kněz někdy v pokušení vzpříčit se svému bohu, rozmysli si dobře, jaké to pro něj může mít následky a do jaké míry to změní jeho život. Hraní kněze není jen o co nejvýhodnějších zázračných schopnostech, na prvním místě vždy stojí víra a to, co kněz považuje za své poslání.

Šíření víry

Pro kněze je důležitá otázka, kde se víra v lidech bere, jak k ní lidé mohou dojít a co pro ně víra znamená. Hlavním zdrojem víry, i když ne právě kvalitním, je prostředí, ve kterém člověk vyrůstá a žije. Je to jeden z důvodů, proč mívá většinou víra spoustu rituálů, bohoslužeb, slavností, zvyků, proč vyžaduje po svých věřících jisté úkony. Víra, ač je záležitostí vnitřní, se tak zviditelňuje a pro lidi žijící v takovém prostředí je přirozené ji přijmout. Takto získaná víra většinou není nijak silná, ale ve své podstatě bývá pevná – navíc se taková víra šíří víceméně sama.

Někteří bohové nevyžadují okázalé obřady, jejich rituály bývají často jen individuální, věřící je provádí o samotě a slouží mu k upevnění jeho vlastní víry. Bůh pak nemá tolik věřících, ale ti, které má, jsou kvalitativně jiní – často to mohou být až fanatici.

Víru lze lidem vnutit i násilím. Může to být různými hrozbami, představou různých pekel a podsvětí, kde se budou navěky škvařit duše bezvěrců. Může to ale být hrubou silou – nutit lidi chodit na bohoslužby a modlit se, nebo dokonce trestat bezvěrce přímo na tomto světě. Taková víra z donucení zpočátku nebývá příliš upřímná, lidé věří proto, že musejí. Najdou se však mezi nimi i ti, kteří pak skutečně uvěří, a časem se taková vnucená víra může ujmout.

Úkoly kněze jsou tedy různé podle toho, jaký je jeho bůh. Často mezi ně patří udržování víry v nějaké komunitě lidí, tedy upevňování víry lidí již věřících a vzbuzování víry v těch, kteří v daném prostředí žijí, ať již se zde narodili nebo sem přišli odjinud. Většinou to také bývá získávání zbloudilých ovcí, lidí hledajících víru. Člověk vnitřně toužící po víře často ani neví, co mu schází – dobrý kněz dokáže takového jedince odhalit a přidat ke svému stádu. Někdy je úkolem kněze zajišťovat víru hrozbami a násilím. Takoví kněží pak bývají inkvizitory, přidávají se k dobyvatelským armádám, zkrátka podporují svá kázání silou.

Ještě je nutno zmínit, že skutečně věřit dokážou většinou jen dospělí lidé. Víra dítěte často není vírou v boha – je to věření lidem, kteří dítěti o bohu říkají. Teprve během dospívání, kdy si dítě vyvíjí vlastní názor na svět, začíná být jeho víra skutečná.

Druhy víry

Jak už jsme si řekli, může být víra různě silná. Navíc je třeba uvědomit si, že lidé v jednom státě i v jednom městě vyznávají často několik bohů. A není to tak, že by každý věřil jen v jednoho, ani tak, že všichni věří ve všechny stejně. Podíváme se nyní, jak lze z tohoto hlediska víru roztřídit. Pomineme přitom již skutečnost, že každá taková víra může být navíc v různé míře oslabena pochybnostmi.

Nejslabší víru nazvěme vírou mrtvou. Takový člověk věří, že bůh existuje, ale nijak to neovlivňuje jeho život, pocity ani myšlení.

O dalším druhu víry jsme se již zmínili – navyklá víra. Věřící mechanicky vykonává nějaké rituály či obřady s vírou spojené, často se automaticky řídí i nějakými přikázáními své víry, ale ve skutečnosti už jej tyto obřady ani zákony nespojují s bohem.

Typickým druhem víry je živá víra. Věřící věří ve svého boha a v situacích, kdy to náboženství určuje, vykoná obřad a skutečně přitom svého boha vzývá. Takto věřící člověk děkuje bohu za to, co od něj podle náboženství pochází, prosí ho o to, co náboženství slibuje, a při tom všem k bohu skutečně promlouvá. Úkolem kněze je nejen udržovat rituály, ale i udržovat v lidech skutečnou víru, tedy nedovolit, aby se stala zvykem. Není to úkol lehký a vyžaduje od kněze velké znalosti lidské duše.

Dalším druhem víry je uctívání. Na rozdíl od živé víry se takový věřící nespokojí se vzýváním boha tak, jak to vyžaduje náboženství, ale sám vyhledává příležitosti, jak ke svému bohu promluvit a dát mu najevo svou víru. Takový člověk pak bohu obětuje velkou část sebe sama. Nutno říci, že zatímco živou víru dokáže ve většině lidí schopný kněz probudit, uctívání jsou schopni jen někteří lidé. Uctívání se u těchto lidí samo vyvine z živé víry, není však možno k němu člověka donutit. Právě z lidí, kteří bohy uctívají, se rekrutuje většina kněží.

Extrémním druhem víry je pak fanatismus. Fanatismus není silnější než uctívání, lze jej však dosáhnout uměle i u lidí, kteří k uctívání nemají vhodnou povahu. Dalo by se říci, že fanatismus je uměle vyvolané uctívání. Fanatik přijme dogmata, která mu jeho náboženství dá, přijme je plně a cele bez jakýchkoliv výhrad a je připraven aktivně se zapojit do jejich plnění. Na rozdíl od běžně věřícího člověka, který se snaží přizpůsobit svůj život víře, snaží se fanatik přizpůsobit své víře i svět kolem sebe. Fanatismus se nevylučuje s uctíváním – pokud je k fanatismu doveden člověk uctívání schopný. Mocní kněží dokážou manipulovat celými davy lidí tak, aby u nich fanatismus vzbudili.

To jsou tedy hlavní druhy víry. Samozřejmě nelze skutečnou víru nějak přesně škatulkovat, případ od případu spadá víra konkrétního člověka v různé míře do různých přihrádek. Víra může být navyklá nebo mrtvá jen částečně, stejně tak uctívání nebo fanatismus může mít různou míru. Uvedené druhy víry jsou však hlavními skupinami, do kterých lze nějakou konkrétní víru zařadit alespoň přibližně.

Podívejme se ještě na běžného věřícího člověka žijícího v prostředí, které má celý pantheon bohů. V některé z nich takový člověk věří jen mrtvě – ví, že existují a přiznává jim schopnosti, které dle náboženství mají, tím však jeho víra končí. V bohy, kteří mají nějakou spojitost s jeho životem nebo s vírou, v níž byl nejvíce vychováván, může věřit i živě – například gladiátor prosící svého boha o ochranu nebo žebrák, který děkuje bohu pocestných za to, že narazil na dobré lidi. Může se však snadno stát, že víra v některé z těchto bohů přejde ve zvyk. Běžný člověk věří většinou ve všechny bohy mrtvě, asi tak v jednoho až tři živě nebo navykle.

Pokud jde o člověka mimořádně zbožného, pak většinou věří živě ve více bohů a některého z nich dokonce uctívá. Málokdo uctívá více bohů najednou, neboť se to neslučuje s podstatou uctívání. A jak je na tom fanatik? Ten je většinou schopen jen fanatické a mrtvé víry. Tedy ve svého boha (nebo bohy, fanatismus může být polyteistický) věří fanaticky, ostatním bohům nanejvýš přiznává jejich existenci. Jak jsme již řekli, fanatismus může být zároveň spojen s uctíváním, tedy fanatikem může být i obzvláště zbožný člověk.

Kněz a život

Spousta noviců si myslí, že je kněžská sutana nějak oddělí od zbytku světa, že se teď budou utápět v modlitbách, vzhlížet k nebi a vznášet se na svým soukromým obláčku prozření. Jejich omyl jim dojde, jakmile šlápnou do prvního hovna na cestě.
Hrúgar, kněz Orphagův
Už jsme naznačili, co je úkolem kněze. Nyní si řekneme, jak se člověk knězem stane, co k tomu musí učinit, jakým způsobem jej to zavazuje a podobně. Předem tě musíme upozornit, že pro to neexistují žádná přesná pravidla, život kněží se řídí zvyklostmi země, pravidly příslušného náboženství a přáními boha, kterému je zasvěcen. To jsou vše věci, které jsou dány světem, a které si tedy vymyslíte spolu se svým PJ. Následující texty ti pomohou poznat, jací mohou být kněží různých náboženství.

Jak se stát knězem

Ke kněžskému povolání může vést několik cest. Podnět může přijít zevnitř, to je přímo od člověka samotného, nebo zvenku, od okolních lidí, anebo přímo od boha.

Většina velkých náboženství má vybudován nějaký systém výchovy nových kněží. Bývají to různé kláštery, chrámy či církevní školy, do nichž přicházejí mladí zájemci o kněžskou sutanu, kde se seznamují podrobně s náboženstvím, které mají kázat, ale kde se také většinou dozvědí spoustu zajímavých věcí o lidských duších a o světě kolem sebe. Kláštery mohou mít i jiný význam – přicházejí do nich zbožní lidé, kteří chtějí uctívat plně svého boha nerušeni světskými záležitostmi. Ti pak zůstávají jako řeholníci v klášterních zdech až do konce života. My se však budeme zabývat jen těmi, kteří se chtějí stát kněžími, chtějí bohu sloužit a šířit jeho víru.

Jak již jsme řekli, k rozhodnutí stát se knězem může dojít člověk sám. Jde většinou o zbožného člověka, jehož touha uctívat boha přivede k rozhodnutí sloužit mu. Takový zájemce většinou vyhledá nějaký ze zmíněných ústavů a tam podstoupí výchovný proces, který z něj udělá kvalifikovaného kněze. Jsou však náboženství, která nemají žádný výchovný systém škol. Pak většinou nastoupí mladý zájemce jako učedník k nějakému zkušenému knězi a přebere postupně jeho zkušenosti. Konečně se může rozhodnout stát se knězem samoukem. K takovému rozhodnutí je však třeba opravdu silné víry a poměrně dlouhého času, než se člověk knězem opravdu stane. Dodejme ještě, že k rozhodnutí stát se knězem může vést člověka i v pokročilém věku pokání a touha naplnit nějak smysluplně svůj život.

Druhou možností je podnět zvenčí. Takto je často člověk zasvěcen kněžskému povolání už v dětství – nejběžnější případ je, že zbožní rodiče z něj chtějí mít kněze, a tak jej nechají studovat na nějaké církevní škole. Nebo si nějaký kněz všimne nadaného dítěte a rodiče přemluví, aby mu jej svěřili do učení. Často se také kněžími stávají sirotci odložení do kláštera. Konečně kněží některých náboženství jezdí po kraji přímo s úkolem hledat nadané děti a získat je pro kariéru kněze, ať již jim je rodiče dají, koupí je od nich nebo jim je vezmou násilím.

Poslední možností je podnět přímo od boha. V tom případě bůh člověku přímo naznačí, že si jej vybral jako kněze. A člověk většinou poslechne – ne že by každý člověk takto poslechl, ale bohové si přirozeně vybírají ty, kteří mají nejlepší předpoklady stát se kněžími a brání jim v tom jen vlastní nerozhodnost nebo chybějící příležitost. Takový člověk pak navenek může působit, jako by se rozhodl stát se knězem sám. Jinou možností je, že bůh nevede k rozhodnutí přímo kněze, ale jeho okolí – vyjeví rodičům, že by se jejich syn měl stát knězem, nebo vede ruku inkvizitora hledajícího po kraji vhodné dítě.

Rasy a pohlaví

Nepodléhej všeobecnému dojmu způsobenému rozšířeným katolickým modelem církve, že kněžské povolání je určeno výhradně mužům. Ve většině náboženství nehraje pohlaví kněze roli a kněžky jsou tedy stejně běžné jako kněží. Existují sice náboženství, která nedovolují ženám stát se oficiálně knězi, ale stejně tak existují náboženství, která upírají kněžskou sutanu mužům. U některých náboženství zase mohou hrát mužští kněží jinou roli než kněžky.

Častější bývá omezení na rasu kněze. Jsou tu kupříkladu trpasličí bohové, jejichž knězi se mohou stát jen trpaslíci nebo trpaslice. Nebo naopak vznešeným bohům civilizovaných krajin často nemohou sloužit skřeti nebo krollové, některým dokonce mohou být zasvěceni jen elfové či lidé. Je však stále dost bohů, kterým mohou sloužit postavy všech ras, muži i ženy.

Zasvěcení bohu

Člověk se nemůže stát knězem, aniž přitom zasvětí svůj život některému z bohů. Dá se dokonce říci, že knězem se stává právě v okamžiku, kdy tak učiní. Zasvěcení bohu je neformální, ale pevný závazek. Kněz slibuje, že bude svému bohu a víře v něj sloužit vždy a za každých okolností, že se cele oddává této činnosti a bude ji klást vždy před své osobní zájmy. Až na výjimečné případy, kdy kněz svého boha zavrhne, případně bůh zavrhne svého kněze, ustanovuje se toto spojení na celý život.

Zasvěcení je možno předstírat před lidmi, ne však před bohem. Tedy pokud by někdo již při zasvěcení sledoval nějaké jiné cíle než sloužit svému bohu, knězem se stát nemůže. Hraješ-li kněze, smiř se s tím, že tvá postava bude a chce opravdu svému bohu sloužit, protože kdyby mu sloužit nechtěla, knězem by se nemohla stát. Odměnou jí budou schopnosti, o kterých se může ostatním jen zdát.

Povolání kněze

Principy kněze

Orphag měl odpradávna dvě tváře. Tu první, tvrdou a přísnou, ale i spravedlivou a dobrotivou, jsem znal z přepisů svatého písma, které jsem nalezl u nás ve vsi. Tu druhou mi měl odhalit Hrúgar.
Sv. Arson, Zkazky o konci světa

Základní informace

Přestože se od sebe mohou bohové v různých fantasy světech velmi lišit, vždy mají jedno společné: vyvolávají ve svých věřících nějaké emoce a snaží se u nich pěstovat určité povahové vlastnosti. Tyto emoce a vlastnosti jsou ve světě Dračího doupěte Plus rozděleny do šesti skupin, které nazýváme Principy kněze (přestože stejně výstižně by se daly pojmenovat Principy bohů). Jsou to Dobro, Řád, Smrt, Zlo, Chaos a Život. Každý bůh je ztělesněním některého z těchto principů – může to být jen jeden z nich, častější variantou však je, že v sobě zahrnuje prvky několika principů najednou.

Abys získal představu o tom, jaké ti tvůj bůh umožní konat zázraky a jaké chování bude vyžadovat od svých věřících a kněží, je třeba vědět, které principy v sobě zahrnuje. V této kapitole se dozvíš, co jednotlivé principy znamenají a jak lze podle nich rozlišovat bohy.

Charakteristiky principů

Každý princip je popsán několika pojmy, které ti pomohou lépe si představit, co vlastně obnáší.

V první řadě je to samotný jeho Název. Pod názvem, jako je Dobro, Řád nebo Smrt si jistě každý dokáže něco představit. Název principu je tedy jakýmsi ztělesněním všech jeho charakteristik.

Dalším charakteristickým atributem principu je Typ ener­ gie, kterou se princip projevuje. Je to například energie odstředivá, pozitivní nebo klidná. Tato charakteristika ti napoví, jakou silou bude tvůj kněz nejsnáze působit, jak se skrze něj bude projevovat moc jeho boha. Zároveň představuje Typ energie skrytou sílu víry v daného boha, která motivuje jeho věřící.

Posledním atributem principu jsou jeho Charakteristické pocity. Ty zahrnují emoce a povahové rysy, které s daným principem souvisí. Pokud má tvůj PJ pantheon, v němž se bohové chovají do určité míry lidsky, mohou to být přímo vlastnosti a emoce daného boha. Zároveň jsou to povahové vlastnosti, které bůh od svých věřících zpravidla vyžaduje, a pocity, které v nich vzbuzuje. S těmito vlastnostmi a emocemi dokážou pracovat a manipulovat také jeho kněží.

Mezi Charakteristickými pocity si povšimni hraničních pocitů. Jsou to ty, které mají dva sousední principy společné, tvoří jakýsi přechod z jednoho principu do druhého. Na seznamu charakteristických pocitů jsou vždy uvedeny jako první a poslední, na obrázku s diagramem Principů kněze zaujímají místa mezi jednotlivými principy.

Uspořádání principů

Výběr principů není nijak nahodilý, spolu tvoří logický celek, doplňují se a překrývají – přesněji řečeno, jeden princip vždy přechází v druhý. Lépe ti to pomůže pochopit diagram Principy kněze. Jak na něm vidíš, jsou principy uspořádány do kruhu. Dva protilehlé principy jsou vždy protichůdné, jeden je opakem druhého, zatímco dva sousední na sebe navazují, mají něco společného – co to je, poznáš podle jejich hraničního pocitu, který je umístěn mezi nimi. Šipky uprostřed diagramu znázorňují energii, kterou daný princip disponuje.

Tak například Řád je opakem Chaosu. Na jedné straně přechází v Dobro, s nímž má společný hraniční pocit spravedlnost, na straně druhé se z něj stává Smrt, se kterou sdílí hraniční pocit lhostejnost. Energie Řádu je klidná, což je opět opakem protilehlého Chaosu, který disponuje energií chaotickou.

Pravidlo, že na sebe sousední principy navazují, platí i pro jejich energii – když tedy Řád a Život sousedí s Dobrem, můžeme říci, že je jejich energie spíš pozitivní než negativní, i když je u Řádu především klidná a u Života především odstředivá. Když se nad diagramem zamyslíš a poznáš jeho zákonitosti, pomůže ti to lépe si jednotlivé principy představit a pochopit je.

Rozdělení principů

Jak už sis přečetl, bohové, a tedy i kněží, většinou nejsou jen ztělesněním jednoho principu – mohou představovat více principů najednou. Až tvůj PJ stvoří pantheon bohů, kteří budou figurovat v jeho světě, sám rozhodne, který bůh má v sobě zastoupeny jaké principy. Podle toho pak bude mít rozděleny principy i kněz, který v daného boha věří. Skladba principů je pro kněze velmi důležité – rozhoduje o jeho povaze a o povaze jeho víry, o tom, jakými emocemi dokáže manipulovat a jaké zázračné schopnosti se může naučit.

Zastoupení jednotlivých principů u každého boha je vyjádřen šesti body, které jsou jednotlivým principům přiřazeny. Bůh, který je napůl zlý a napůl chaotický, tak bude mít 3 body ve Zlu a 3 v Chaosu. Bůh, který je z poloviny dobrý, ze třetiny je jeho principem Život a ze zbývající šestiny Řád, bude mít 3 body v Dobru, 2 v Životě a 1 v Řádu. Lépe řečeno z herního hlediska, takto budou mít rozděleny body principu všichni kněží příslušného boha.

Než získáš konečnou představu o tom, jakého kněze chceš hrát, přečti si následující výčet principů, ve kterém je podrobně popsána jejich povaha. Jakmile budeš vědět, jaký by měl tvůj kněz být, poraď se o tom se svým PJ – nabídne ti božstvo ze svého světa, které by ti mohlo nejlépe vyhovovat. Můžeš také nechat rozhodnutí zcela na PJ, a on pak podle potřeb příběhu a světa sám zvolí boha, v něhož tvá postava věří a který si ji zvolí za služebníka.

Výčet principů

Následuje seznam principů se stručným popisem každého z nich a s příklady bohů, kteří mohou být ztělesněním těchto principů.

Dobro

Typ energie: pozitivní
Charakteristické pocity: radost, láska, tolerance, soucit, spravedlnost
Dobro je ztělesněním všeho pozitivního, světlého a krásného. Vyznačuje se všeobjímající láskou a tolerancí – dokonce i ten nejzkaženější a nejubožejší tvor vzbuzuje u kněze dobrotivého božstva soucit. Dobro je také spravedlivé, je to však vlídná spravedlnost, ne nekompromisní nesmlouvavost Řádu. Bohové, kteří jsou tvořeni principem Dobra, jsou často patrony léčitelů, mírotvůrců a nevyléčitelných altruistů.

Typ energie Dobra je pozitivní, je to síla světla a nebes. Tato energie jako by povznášela, bránila zlým jevům. Protože s Dobrem sousedí Život a Řád, mají v sobě i tyto dva principy cosi pozitivního, povznášejí a odklánějí se od Zla – Život otevřeností a radostí, Řád spravedlností a pokorou.

Příklad: Reus je bůh Dobra. Bývá zobrazován jako mladý pastýř v zářivě bílé tóze, který se opírá o stříbrnou hůl. Reovy vlasy připomínají světelné paprsky – říká se, že slunce je jen nebeské zrcadlo odrážející jeho tvář. Tento bůh se stará o věčně zelené pastviny, které leží za mlhavými vodami Velkého oceánu.

Reovi kněží své věřící učí, že část Reova světla dřímá v každé živé bytosti. Když se zbavíme zlých úmyslů, milujeme a jsme šťastni, říkají, září z nás Reovy paprsky. Na počest Rea se pod širým nebem pořádají velké oslavné bohoslužby, kdy věřící v mohutných chorálech vzpínají ruce ke slunci a se zavřenýma očima spolu sdílejí pocity blaženosti, které jim tyto skupinové modlitby přinášejí. Všichni věřící přijdou po smrti na Reovy pastviny, kde vládne věčný mír – v tomto míru musejí žít celý život, aby dokázali, že jsou schopni udržet ho i tam.

Reova církev je proslulá – jeho kněží jsou výteční léčitelé a jejich kláštery bývají oázami klidu, kam se zranění a nemocní chodí zotavovat ze svých útrap. Všude tam, kde je zřízena Reova svatyně, si mohou být lidé jisti tím, že mají vždycky kam jít. Kněží boha Rea nikdy neodmítnou poskytnout pomoc potřebnému, ať už to je kdokoli, i kdyby to pro ně mělo znamenat těžkosti a sebezapření. Reus přijímá mezi své služebníky muže i ženy – zatímco mužští kněží zpravidla vedou kázání a bohoslužby a udržují Reovy svatostánky, kněžky se sdružují v klášterech, kde léčí zraněné a nemocné. Reova církev uznává i jiná náboženství a nikterak svým věřícím nebrání v uctívání jiných božstev – podstatné je, aby se z jejich srdcí nevytratila láska a mír.

Řád

Typ energie: klidná
Charakteristické pocity: spravedlnost, klid, stálost, pokora, lhostejnost
Řád je principem věčné rovnováhy a souladu. Je to také princip kázně a pokory – vede k dokonalosti, a vše, co je dokonalé, musí být přesné, uspořádané a neměnné. V Řádu se mísí z jedné strany spravedlnost, nastolující harmonii, z druhé strany pak lhostejnost, díky které zůstává božstvo Řádu chladné k emocionálním prosbám a dál měří všem rovným dílem. Řád je často znázorněn symbolem vah a bohové, kteří jsou jím tvořeni, bývají patrony soudců, matematiků a stavitelů.

Energie Řádu je klidná – je to energie pevné, neměnné hmoty, její síla je silou tvrdé skály. Zároveň je to energie harmonická, která mísí vše, čím projde, do dokonale uspořádaného, fungujícího celku. Něco klidného mají v sobě i sousední principy, Dobro a Smrt – Dobro ve formě mírnosti a vyrovnanosti, Smrt pak ve své ledové strnulosti.

Příklad: Inom je bůh Řádu. Pro své věřící je jediným bohem – Stvořitelem a Strůjcem, který udržuje svět v chodu. Zobrazován je jen výjimečně a panuje přesvědčení, že nenabývá konkrétní podoby. V těch málo případech, kdy se ho nějaký umělec rozhodl zpodobnit, vypadá jako starý vousatý muž v šedém hábitu.

Inom měří všem rovným dílem: dobré skutky dojdou odměny, hříchy budou po zásluze potrestány. Inomovi kněží, takzvaní Inomité, lidi učí, že vše na světě je v rovnováze, vše, co se stane, má nějaký protipól: kde je zlo, musí být dobro, kdo bere, musí dávat.

Inomova církev je velmi rozsáhlá a má složitou hierarchii. Mladí novicové tráví dlouhá léta zavřeni v klášterech, kde se učí kázni a sebezapření. Základem celého náboženství je Svaté písmo Inomovo – obrovská bichle, kterou se Inomité učí odříkávat zpaměti. Inomova církev se dělí do mnoha odnoží a řádů, z nichž každý vykládá Svaté písmo odlišným způsobem – na církevních shromážděních se pak o těchto výkladech vedou dlouhé učené disputace. Většina odnoží přijímá pouze muže, najdou se však i řády, které zřizují čistě ženské kláštery. Všichni Inomité žijí v přísném celibátu a odříkání – řehole pomáhá udržovat v duších Inomových služebníků klid a řád, který po celý život pracně pěstují.

Podle Svatého písma Inomova není života po smrti – v ideálním případě dosáhne duše zemřelého dokonalé harmonie a splyne s universem. Nepřipravené, neklidné duše pak narušují věčnou rovnováhu, převažují misky Inomových vah tu na jednu, tu na druhou stranu. Až budou váhy v rovnováze, nastane konec lopotného bytí a vše splyne v jeden celek – takový je věčný, nedosažitelný ideál Inomitů.

Smrt

Typ energie: dostředivá
Charakteristické pocity: lhostejnost, pasivita, uzavřenost, smutek, strach
Smrt je principem strnulosti a beznaděje. Vyvolává svíravé, zoufalé pocity, často bývá spojována s nemocemi a nemohoucností obecně, ať už v rovině psychické či fyzické. V jejím odtažitém chladu a splínu je však skryta i síla, kterou dokáže druhé vtáhnout do své věčné šedi. Bohům, jejichž základem je princip Smrti, bývají často dávány za vinu morové epidemie. Bývají také považováni za pány nemocných, mrtvých, funebráků a chorobných melancholiků. Energie Smrti je dostředivá – je to energie vodního víru, černé díry nebo chřadnoucí tkáně, která se propadá sama do sebe. Tato síla má tendenci vysávat vše ze svého okolí či způsobovat, že se to samo stáhne do sebe a uzavře. Sousední principy Řádu a Zla mají také dostředivé tendence – Řád se odtahuje od vnějšího světa svojí lhostejností, Zlo pak v bezmezné sebestřednosti a sobectví.
Příklad: Sikka je bohyní Smrti. Její dlouhé, bílé vlasy téměř skrývají bledou tvář, halí průsvitné tělo do mlhavého závoje a splývají až k nohám Bohyně, aby tu vytvořily Věčnou řeku zapomění. Jako dva bledé majáky shlížejí Sikkiny hluboké, šedé oči na duše mrtvých a sledují, jak jsou pohlcovány bílými vlnami řeky, která se táhne zásvětní nicotou. Tři bílé vlny nad sebou – symbol Věčné řeky – to je znak sester Sikkiných, pochmurných kněžek, jež přijaly úkol připravit duše na vstup do jejích vod. Smrt je totiž koncem a smyslem všeho, život představuje jen rychlé nadechnutí před ponorem do vod zapomění – ne nadarmo se praví, že člověk po celý život pomalu umírá.

Sestry tráví většinu života v naprostém tichu. Chodí zahalené do šedých rób s kápí přes hlavu a pohledy instinktivně upírají k zemi, protože tuší, že právě tam někde, hluboko pod jejich nohama, proudí Sikkina řeka. Jejich svatostánky se většinou nacházejí pod zemí nebo ve skalách, daleko od ruchu spěchajících smrtelníků. Novicky nesmějí prvních pět let své služby promluvit – jediná slova, která jim vyjdou z úst, jsou součástí pravidelných obřadních žalozpěvů. Smích je navždy zapovězen, smutku není nikdy dost. Všechen pláč proudí skrze hlínu do Věčné řeky, sestry proto pravidelně pláčou a své slzy sbírají do kameninových nádob, aby jimi o svátku všech zemřelých uhasily plameny obřadních svíček a v nastalé temnotě se na okamžik spojily se svojí Bohyní.

Sikkiny sestry pečují o vše, co souvisí se smrtí – udržují hřbitovy a hrobky a účastní se pohřbů, aby svým lkaním vyprovodily duši zemřelého. Každý pozůstalý, jenž chce zesnulému umožnit šťastnou plavbu Věčnou řekou zapomnění, takovou plačku na pohřeb připustí. Pohled na zástup Sikkiných sester vzbuzuje u mnohých mrazení v zádech – je to však především uctivý strach ze smrti, který tyto ponuré ženy v lidech vyvolávají.

Zlo

Typ energie: negativní
Charakteristické pocity: strach, nenávist, opovržení, sobectví, klam
Zlo je ztělesněním všeho temného, odpudivého a strašlivého. Je to princip nekonečné nenávisti a sobectví, jeho cílem je pozřít a zničit vše, co se mu staví do cesty. Kněz zlého boha nezná slitování, jakékoli pozitivní pocity jsou mu zcela cizí – jeho úlisnost mu však často umožní je předstírat. Zlo bývá symbolizováno rozličnými, vždy však odpornými a děsivými symboly, které v sobě často zahrnují motiv jedového zubu či otráveného trnu. Zlí bohové vládnou úkladným vrahům, násilníkům a tyranům.

Energie Zla je negativní, vychází z temnoty a pekelných hlubin. Tato síla kazí, rozežírá a požírá vše, s čím přijde do styku. Sousední Smrt si z ní bere svůj strach a beznaděj, Chaos zase z opačné strany klam a agresivitu.

Příklad: Gorgoth je bohem Zla. Byl První, a ještě než přišlo světlo, obepínal veškeré bytí svými ostrými drápy a silným ocasem. Pak vyšlo Slunce a Gorgotha na okamžik oslepilo – byl tak odhalen v celé své kráse, obrovský černý plaz s pokroucenými pazourami, ostnatým hřbetem a rozeklaným jazykem v tlamě plné špičatých tesáků. Tehdy Gorgoth na okamžik povolil své pevné sevření a dovolil světu, aby vyklouzl z jeho spárů; nebude však trvat dlouho, než do něj opět zaryje drápy. Přijde den, poslední den, kdy bude pomsta dokonána a Gorgoth sežere Slunce. Takový je i jeho znak – zubatá tlama požírající zlatý kotouč.

Centra Gorgothova řádu se nacházejí daleko od civilizace, v hlubokých hvozdech a pustinách, kam se obyčejní smrtelníci bojí vkročit. Ve většině civilizovaných zemí je tato církev zakázána, přesto zde fungují tajné sekty, které si pokradmu vybírají následovníky a oběti. Gorgoth má totiž stále hlad, potřebuje být nasycen, aby mohl na světě vykonat svoji pomstu, a nasytit se dá tento prastarý, nestvůrný bůh jedině krví. Jeho kněží a kněžky, bez rozdílu oděni v rudočerných hábitech, ho touto tekutinou sytí při všech příležitostech – při zasvěcovacích obřadech, kdy jsou novicové řezáni do rozličných částí těla, i při temných rituálech, jež slouží výhradně k obětování. Většina Gorgonthey, knihy tvořící základ vzdělání pro Gorgothovy služebníky, pojednává o různých způsobech usmrcování.

Každá duše, která se zocelí utrpením a obrní nenávistí natolik, aby byla Gorgotha hodna, stane v den zúčtování v jeho armádě. Jakmile bude svět dobyt a zpustošen, přenechá jej Gorgoth za odměnu na šest měsíců a šest dní svým vojákům, kteří mu budou po tuto dobu vládnout a připraví jej na příchod svého pána. Po uplynutí lhůty bude svět s konečnou platností pohlcen, a Gorgoth se tak stane i Posledním.

Chaos

Typ energie: chaotická
Charakteristické pocity: klam, hněv, nestálost, zpupnost, touha
Chaos je bouřlivý princip neustálého rozpadu a proměny. Patří sem výbušný hněv, zpupnost, rebelie, ale také mnohostranný klam a žádostivá touha. Vyznavači Chaosu bývají naprosto nevypočitatelní, agresivní a průbojní, jejich nepředvídatelné akce často ústí v destrukci – fyzických objektů, ale také mravních zásad a zaběhaného řádu. Bohové Chaosu vládnou bouřím, blesku, rebelům a válečníkům.

Energie Chaosu je, jak jinak, chaotická. Je to energie vichřice, blesku nebo výbuchu, která se neustále mění a kmitá z místa na místo. Zlo si z této energie bere nevypočitatelnost a vztek, Život zase pohyblivost a touhu.

Kalantah je bůh Chaosu. Nemá jedinou tvář, ale tisíc podob, které střídá stejně jako nálady a výrazy. Nemá tělo v pravém slova smyslu, ale říká se, že ho můžete spatřit v oslepující záři blesku, jak se směje burácivým, poťouchlým smíchem. Kalantah je ten, kdo rozpoutal Velký svár – v pojetí jeho věřících je tímto svárem sám život, neboť je tvořen neustálými střety a konflikty a rodí se z prachu a jisker rozkladu. K udržení Velkého sváru je však třeba Velký klam – věčný řetězec lží, které způsobí zmatení lidských cílů a pomohou zachovat chaos.

Kalantahovi kněží mají velké množství obřadních rouch, symbolů a hodností, z nichž mnoho si svou funkcí odporuje – to je jen součást Velkého klamu. Jejich bohoslužby připomínají sny blouznícího psychotika: lidé odění do zdobných hábitů tu tančí po hřbetech naháčů a blahořečí Kalantahovi, aby ho v následující chvíli proklínali, posvátné relikvie jsou fanaticky uctívány a v další chvíli rozbíjeny o zeď. Jediné duální rozdělení, které snad Kalantahiané myslí skutečně vážně, tvoří strana Sváru a strana Klamu. Strana Sváru se snaží udržet svět v rozpadu a konfliktu, účastní se bitev a válek, kde její členové vystupují jako šílení bubeníci a trubači v čele vojska – armádě to prý nosí štěstí. Strana Klamu pak pomáhá udržovat nekonečný Kalantahův humbuk – šíří lži a pomluvy, tvoří fiktivní náboženství a matou královské posly, přestrojeni tu za obchodníky, onde za žebráky či potulné kejklíře.

Kalantahova církev zná tisíce pojednání o posmrtném životě, která si navzájem protiřečí. Všeobecně je mezi Kalantahiany rozšířeno přesvědčení, že ve skutečnosti nikdo neumírá – Smrt je jen dalším Kalantahovým rafinovaným žertem a takto součástí Velkého klamu.

Život

Typ energie: odstředivá
Charakteristické pocity: touha, aktivita, otevřenost, vášeň, radost
Život je principem otevřenosti a vášně, veškeré životní vitality a smyslového prožívání. Je to pohyblivý, aktivní princip, ztělesňující radost, odvahu a touhu žít. Kněží Života bývají přímočaří a bodří, ale také impulsivní a zbrklí. Bohové, jejichž základem je tento princip, jsou často patrony dobrodruhů, kejklířů, milovníků a požitkářů.

Energie Života je odstředivá, je to síla tryskající sopky nebo rašícího výhonku. Síla Života září do okolí a otvírá se všemu a každému, kdo jí vstoupí do cesty. Z odstředivosti Života si Dobro bere něco z jeho radosti, zatímco Chaos přejímá jeho rozpínavou touhu.

Příklad: Maleila je bohyně Života. Jedná se o jednu z nejstarších bohyň, která nikdy nepřestala být uctívána, ač se její podoba během staletí měnila spolu s ideálem ženské krásy. Tato smyslná světlovlasá žena bývá na obrazech oděna v pestrá roucha, květiny a listí, v některých případech je zobrazována zcela nahá. V rukou drží obilný klas a roh, což jsou také hlavní symboly Maleiliných uctívačů.

Maleilina církev je rozsáhlá a mezi prostým lidem se těší největší oblibě. Maleilité mají dva základní cíle – dojít plného prožití smyslových požitků a zároveň udržet věčný růst a koloběh života, tedy zajistit dobrou úrodu, plodnost a blahobyt. První funkci zastávají mužští kněží, kteří za tímto účelem pořádají mohutné hodokvasy a orgie, ale i poklidné umělecké seance, kde se snaží procítit a zaznamenat vše, co jim jejich smysly přinášejí. Ženy pak Maleilu prosí o plodnost, úrodu a dobré počasí a starají se o to, aby byla vždy část sklizně odevzdána Bohyni. Náboženský život Maleilina stoupence se řídí ročními obdobími a jeho jednotlivé úseky jsou rozděleny svátky setby, sklizně, novoluní, nového roku, prvního sněhu a nesčetnými dalšími oslavami, které Maleilité především na venkově pořádají. Říká se, že to byli právě Maleilini kněží, kdo přinesl lidem kalendář.

Po smrti se prý každý Maleilin stoupenec promění v ptáka či motýla, někdy však také v hlemýždě nebo chrobáka – to podle toho, jak byla jeho duše čistá a jasná. Není to žádná potupa, zvířat si Maleilité velmi cení pro jejich čistotu a považují je za posly své bohyně. Posmrtnou proměnou ve zvíře se tak může každý věřící k Maleile přiblížit, prohánět se po zelených zahradách světa a v několika málo vzácných okamžicích usednout na rameni Bohyně.

Další pocity

Možná se ti zdá, že výčet pocitů v jednotlivých principech není kompletní. Kam se poděla třeba taková závist? A co úcta nebo odvaha? Znamená to, že s těmito emocemi nemůže kněz manipulovat?

Ne tak docela. Pocity u jednotlivých principů byly sestaveny tak, aby je co nejlépe vystihovaly a doplňovaly se v celkovém schématu. To ovšem neznamená, že nemůžete po dohodě se svým PJ další doplnit, pokud vám budou někde vyloženě chybět. Na PJ záleží, kam se rozhodne daný pocit zařadit. Třeba závist by asi patřila ke Zlu, úcta k Řádu a odvaha k Životu.

Seznámení s knězem

Byla to prapodivná pouť. V mé rodné vsi mne vždy učili, že Veliký Orphag je vznešený a úctyhodný, na Hrúgarovi však nebylo vznešeného nic a úctu vzbuzoval snad jen svou bezohledností a obhroublostí. Cožpak může takový muž sloužit Orphagovi? Pojal jsem tíživé podezření – co když je to podvodník, trpasličí pohan a neznaboh, který chce mne, vyvoleného Orphagem, svést na scestí? Bylo to, co mé oči spatřily ve Valdepuru, skutečně Božím zázrakem, nebo jen pouťovým trikem k zahnání několika pověrčivých barbarů? Opravdu se mi zjevil Orphag? Teď se to zdálo jako sen, po němž zbyly v paměti jen matné, klamavé obrazy…

Sestoupili jsme z hor, přešli Skadřinské pláně a vkročili do lesa, který jsem dosud na žádné mapě nespatřil. Hrúgar tvrdil, že hledáme ztracený Orphagův chrám, přitom se však o Velkém několikrát vyjádřil s neskrývaným pohrdáním, nebojím se říci rouhačsky. Tvrdil, že mi můj bůh zdaleka nevyjevil vše, že učení, kterému jsem dosud věřil, je jen povrchní maskou pravé orphagiánské víry. S konečnou platností jsem dospěl k názoru, že ten muž je šílený – strach z osamocení v divočině a nevraživé pohledy mlčenlivé Finin mi však přesto zabránily postavit se mu na odpor.

Po třech dnech putování hvozdem jsme stanuli uprostřed kamenných rozvalin. Zmocnila se mne panika: nacházel jsem se bezpochyby uprostřed pozůstatků pohanského chrámu. Všude, kde spočinul můj zrak, šklebily se na mne tváře zapomenutých démonů. Spatřil jsem však také něco, co jsem v tu chvíli nedokázal přijmout, natolik to otřáslo základy mé víry – na zbytcích rozpadlého pilíře byla v kameni vytesána spirála Ketar, symbol Orphagiánců.

Přesně v tomto okamžiku vystoupil z houštin podivný tvor; tehdy jsem si ještě nebyl jist, zda se jedná o člověka. Jeho pleť byla mahagonově černá, ústa široká, temeno hlavy a šíji měl pokryty černými ornamenty. To stvoření na mne v prazvláštní napodobenině úsměvu vycenilo velké, bílé zuby, až jsem poděšeně couvl. A Hrúgar, zjevně pobaven, rozpřáhl ruce v obřadném gestu.

„Hleď, chlapče!“ vykřikl. „Toť ctěný Gaapha, poslední pravý velekněz Orphagův!“

Sv. Arson, Zkazky o konci světa
Z předchozích textů už víš, kdo to takový kněz je, jak rozlišujeme různé kněží a jak rozeznáme jejich bohy. Možná sis dokonce udělal hrubou představu o tom, jaký tvůj kněz bude, jakou úlohu sehraje v dobrodružství a jakého boha a principy bude vyznávat. To všechno je jistě zajímavé a důležité, přesto už jsi asi zvědav, co bude tvůj kněz vlastně doopravdy umět.

Vše, co se v této části příručky dozvíš, bude dále rozvedeno v samostatných částech. Než se však pustíš do studování pravidel, neuškodí vysvětlit si pár základních pojmů a udělat si určitý ucelený obrázek o tom, co vlastně tato příručka obsahuje. Právě k tomu by ti Seznámení s knězem mělo posloužit.

Popis základních schopností

Oheň praskal, plameny divoce šlehaly k temnému nebi. Hrúgar bil divoce do bubnu, oči zavřené v usilovném soustředění. Finin se kývala do rytmu. A Gaapha… Gaapha tančil. Arson pozoroval, jak silueta mohutného černocha křepčí na pozadí plamenů, které již nebyly jen obyčejným ohněm. V záři jisker se mladíkovi začaly zjevovat podivné tvary, k nebi stoupala ohnivá těla bájných tvorů a duchů. Veleknězův tanec ho hypnotizoval. Vzedmula se v něm směs emocí: volnost, hněv, síla, nespoutanost…

Za zavřenými víčky Gaaphových očí se mladíkova mysl rozprostřela jako kniha. Skákal, dupal, svíjel se, pohazoval rukama… a jeho práce zatím zdařile pokračovala.

Tato skupina schopností v sobě zahrnuje vše, co se kněz do určité míry sám učí, byť k tomu využívá moc danou od boha. Patří sem například umění vycítit pocity lidí a odhalit jejich skryté pohnutky, schopnost věštit a všímat si znamení, která jiní nevidí, nebo se uvést do transu, v němž může kněz pracovat sám na sobě. Základní schopnosti si budeš při postupu na vyšší úroveň zvyšovat po jednotlivých stupních, a tak sám určíš, které z nich se kněz naučí dříve a které později. Základním schopnostem je věnována celá část příručky, kde se o nich dozvíš vše, co potřebuješ.

Popis aspektu

Pro nezvaného návštěvníka byla putyka U Piráta jedním z nejnebezpečnějších míst ve městě – a nedalo se říci, že by Madre Adoru někdo pozval. Když se před drobnou kněžkou s táhlým zaskřípěním otevřely dveře, jemně pokynula rukou dvěma urostlým mnichům, kteří ji doprovázeli, načež oba muži jako na povel udělali čelem vzad a zmizeli ve stínu noci.

Hospoda žila vlastním životem – obrovití krollové do sebe lili kořalku po pintách, zjizvení rváči vyhrožovali úlisným pašerákům, někdo právě rozbíjel o zeď židli, aniž se mu tím podařilo upoutat pozornost. Do tohoto ruchu sestoupila nesmělými krůčky Madre, drobná stařena v honosném rouchu. S lehkostí, která byla vzhledem k okolní tlačenici přinejmenším obdivuhodná, došla doprostřed lokálu, kde se zastavila.

V ovzduší nastala nepatrná změna, několik tváří se se směsicí zlosti a překvapení podívalo kněžčiným směrem. Madre si pomalu přiložila prst na ústa.

„Psssst,“ řekla.

Veškerý hluk rázem ustal. Mnoho párů očí, zlých, podlitých, zákeřných a necitelných očí, se v téže chvíli upřelo na kněžku. A z nějakého důvodu nikdo nevydal ani hlásku.

„Lothias?“ vyštěkla Madre. „Je mezi vámi pan Lothias?“

„Zde,“ ozval se klidný, melodický mužský hlas a ze stínu vyšel bělovlasý elf. „Jsem vám, ó velectěná, zcela k službám. Těch hulvátů si nevšímejte, jsou trochu…“

„…zaražení,“ doplnila kněžka a usmála se na dav zkoprnělých raubířů. „To nic, pane Lothiasi. Však jsou to ještě mladí chlapci, a úcta ke stáří je hezká vlastnost.“

Na starých malbách jsou mocní kněží často zobrazováni s podivnou září nad hlavou či dokonce okolo celého těla. Skeptici považují tyto výjevy za pouhý projev malířovy fantazie – je ale docela dobře možné, že to umělec pouze svým citlivým zrakem zachytil knězův aspekt.

Aspekt (z latinského aspectus – vzhled, „síla toho být viděn“) si můžeš představit jako jakési neviditelné vyzařování, božskou sílu, kterou každý kněz působí na své okolí. Čím je kněz mocnější, tím víc v sobě odráží povahu a moc svého boha a tím víc je schopen touto skrytou silou ovlivňovat ostatní. Jedná se vlastně o jakousi „božskou“ sílu osobnosti: když takový kněz vejde do rušné hospody, hlasy utichnou a všichni podvědomě zpozorní – ucítí jeho aspekt. Kněz tak dokáže ovlivnit, co budou lidé cítit, a využít jejich pocitů ke svým účelům. Mocní kněží pak umějí docela změnit povahu člověka, zhmotnit jeho pocity či ovládat celý rozbouřený dav.

Síla aspektu

Aspekt je u různě mocných kněží různě silný. Mladý mnich v klášteře bude mít těžko na lidi stejný vliv jako vážený opat. Jak kněz stoupá po úrovních, přibližuje se svému bohu a moc jeho aspektu tím roste – je to, jako by na něm božská moc postupně ulpívala. Na knězově Charismatu pak závisí, jak dokáže tuto moc „prodat“, jak vhodně zvolí slova, výrazy tváře a gesta, která by správně rozjitřila city naslouchajících. Celkově to vyjadřuje vlastnost nazývaná Síla aspektu.
Síla aspektu = (Chr + úroveň)/2
Příklad: Nimbus má Charisma +4 a je na třetí úrovni. Jeho Síla aspektu se tedy rovná (+4 + 3)/2, po zaokrouhlení 4. Nimbus však záhy postoupí na čtvrtou úroveň a při přestupu si zvýší Charisma o 1. Jeho Síla aspektu se tedy změní na (+5 + 4)/2 = 5 (zaokrouhleno z 4,5).

Sílu aspektu bude tvůj kněz nejspíš často používat, neuškodí si ji proto předpočítat a zapsat do osobního deníku. Protože kněz využívá aspekt různými způsoby a na Sílu aspektu můžeš narazit v různých částech příručky, uvádíme ji už zde. Avšak to hlavní, k čemu ji využiješ a co vůbec aspekt dovede, se dočteš v části Aspekt.

Neovlivnitelnost

Kněz je mistrem v ovlivňování lidských myslí, ne každého však dokáže nahlodat tak snadno. Zatímco prostý sedlák mu bude odolávat jen krátce a stěží, mocní čarodějové mohou být díky svým zkušenostem a silné Vůli vůči jeho vlivu takřka imunní. Neovlivnitelnost je vlastnost, která udává, jak je kdo proti knězově působení odolný:
Neovlivnitelnost = (Vol + úroveň)/2

Může se stát, že se jeden kněz pokusí ovlivnit druhého, nebude to však mít jednoduché. Kněží totiž dobře poznají vlastní zbraně, a pokud mají dost silnou Vůli, dovedou se jim bránit ještě lépe než ostatní povolání. Existují také výjimky, většinou mladí novicové, jejichž Vůle je tak slabá, že je kněžské povolání spíše znevýhodňuje, činí je citlivějšími. I ti si však s rostoucími zkušenostmi Vůli zpravidla zpevní a naučí se tak se vůči ovlivňování účinně bránit.

Neovlivnitelnost si můžeš také spočítat předem a zapsat si ji do svého osobního deníku, není to však nutné – pravděpodobně ji budeš potřebovat mnohem méně než Sílu aspektu. O to častěji ji bude muset znát PJ, pro cizí postavy, které se tvůj kněz bude pokoušet ovlivnit.

Seznámení se zázračnými schopnostmi

Z lesa bylo slyšet chrčivé vytí, prořízlo vzduch a smísilo se s duněním bubnů a praskotem ohně. Hrúgar otevřel oči, nepřestal však bubnovat. Jeho pohled se setkal s Gaaphovým. Oba kněží na sebe kývli.

Arson pomalu procital z poblouznění, do kterého ho hudba ještě před chvílí přiváděla. Vytí se ozvalo znovu, bylo teď blíž a do mladíkovy duše se začal vkrádat strach. Viděl, že se tváře obou starších kněží zřetelně potí napětím, nebo snad soustředěním – přes zjevné nebezpečí neustával trpaslík v bubnování a černoch v tanci. Pak zpozoroval Finin.

Bojovnice, jak se zdálo, si jako jediná nevšimla blížícího se nebezpečí. Místo toho se teď vlnila ve frenetickém tanci, zaplavena podivnou euforií. Její oči byly nepřirozeně rozšířené, výraz nabuzený, přerývaný dech provázela hlasitými vzdechy…

Další zavytí vymrštilo Arsona na nohy, instinktivně couvl směrem k ohni. Spatřil je – na mýtinu se z několika stran kradly mohutné, štětinaté šelmy.

Hrúgar bubnoval, Gaapha tančil. Finin roztřesenou rukou tasila meč a vydala hrdelní, kvílivý výkřik. V tu chvíli pod jejíma nohama vzplála tráva.

Arson zkoprněle pozoroval válečnici, jak se vrhá na útočící bestie. Celé její tělo pohltil plamen, planoucí meč se míhal vzduchem a zanechával na sítnici světelné stopy. Krvopsi skučeli, byl cítit zápach spáleného masa. Mladík padl na kolena a sepjal ruce k modlitbě a Finin, která teď beze známky jakéhokoli pudu sebezáchovy rozsévala oheň a smrt, na něj na okamžik pohlédla.

O tom, co hořelo v jejích očích, se mělo Arsonovi ještě mnohokrát zdát. A byly to hříšné sny.

Zázračné schopnosti patří k tomu nejefektnějšímu, co kněz vlastními silami svede. S jejich pomocí dokáže dělat věci, které v mnohém předčí kousky čarodějů. Přesto mají zázračné schopnosti daleko k obyčejným kouzlům, jejich pohonem jsou totiž samotné lidské pocity a podle toho se s nimi musí nakládat. Tyto schopnosti například dokážou způsobit, že začne něčí soucit léčit, umožní člověku prostoupenému vášní sálat jako oheň, nebo promění zuřivce v nezastavitelné monstrum.

Stejně jako základním schopnostem se kněz zázračným schopnostem učí během přestupů na vyšší úrovně, zázračné schopnosti jsou pro něj navíc dostupné podle toho, jaké principy vyznává. Podrobnosti se opět dočteš v samostatné části, která je zázračným schopnostem věnována.

Zázraky

Finin klečela na zemi a těžce oddechovala, Hrúgar se k ní shýbal a cosi jí šeptal do ucha. Gaapha ustal v tanci a teď si monotónně mručel pro sebe. Arson si promnul oči, jako by se snažil probudit se ze sna. Něco v jeho mysli se této noci… pohnulo. A nejen v jeho mysli. Mátožně se zvedl na nohy, zamával Hrúgarovi v prastarém znamení, kterým si již prvotní lovci signalizovali „chce se mi čůrat“, a odebral se do lesa.

Po několika minutách již s úlevou kropil listy blatouchu a poslouchal, jak při tom ševelí. V tu chvíli se těsně za jeho zády ozval ženský hlas.

„Neotáčej se. Na zátylek ti míří šíp, který vypustím, pokud uděláš podezřelý pohyb.“

Arson strnul a usilovně se snažil nedělat podezřelé pohyby. Listy blatouchu přestaly ševelit.

„Ehm… můžeš dokončit, cos začal,“ řekl trochu rozpačitě hlas. „Pak mi řekneš,“ dokončil již pevně, „kdo jsou ti lidé, se kterými táboříš.“

„Sarjo!“ vykřikl Hrúgar, když Arson spolu s mladou dívkou vyšel zpět na mýtinu. Zasmála se a vrhla se trpasličímu knězi do náruče. I Finin se, poprvé od chvíle, co ji Arson poznal, nepatrně pousmála.

„Nebudeš věřit, jakou náhodou jsem tě našla,“ vyhrkla Sarja. „Vždycky na tebe narazím náhodou. Stopovala jsem krvopsy, kteří zas nejspíš stopovali vás. Většinu jsem jich stačila pobít ještě v lese, ale pár se jich přece stačilo dostat až k vám…“ zarazila se. „Nemáš v tom zas prsty?“ zeptala se podezřívavě.

„Já ne,“ ušklíbl se kněz a pohlédl k nebi.

„To On,“ promluvil černý velekněz Gaapha. „Prosils o svého anděla strážného, Hrúgare. Tvoje prosby byly vyslyšeny.“

Zázraky jsou tím nejmocnějším a zároveň nejtajemnějším, co kněze může potkat. Nejedná se o nic menšího, než o přímý zásah boha. O zázracích toho kněz ví pramálo a ani se neodvažuje víc zjišťovat. Jediné, co může, je pokorně se modlit ke svému bohu a doufat, že ho vyslyší, až nastane nejvyšší nouze. Rozestoupivší se oceány, ničivé pohromy, ale i šťastné náhody a zázračná uzdravení, to vše může bůh svému knězi seslat v podobě zázraku.

Jak už možná vyplynulo z tohoto popisu, text věnovaný zázrakům nebude obsahovat žádný výčet zázraků. Zato se tam dozvíš, jak má kněz správně uctívat svého boha a jak ho požádat, pokud zázrak opravdu potřebuje.

City a pocity

Trpaslík a hraničářka se posadili opodál a dlouze, vážně rozprávěli. Arson zachytával útržky jejich rozhovoru.

„Takže Ruk nezemřel?“ ptala se vzrušeně ona.

„Je to horší,“ odpovídal on. „Dycky měl v sobě něco divokýho. A Thurguras… pohltil ho. Nechtěla bys ho teď znovu potkat, děvče.“

„Ale ty ho přece hledáš,“ naléhala ona, „navíc, vždyckys mluvil o věštbě… říkals, že máme zachránit svět…“

„Říkal sem,“ vysvětloval trpělivě on, „že budete rozhodovat o osudu světa. A von o něm teď rozhoduje z tý druhý strany. Je zlej, Sarjo, a nejenom to. Je mocnej. Řek bych, že mnohem mocnější než já. A šíří tu svou moc, moc Thurgurasu, dál, do lidskejch hlav a duší. Je z něj teď něco jako kněz.“

Odmlčel se. „Vím, žes ho měla ráda,“ řekl pak. „Já svým způsobem taky. Pořád mám. Nejspíš i proto ho chci zabít.“

Ona mlčela. On ji objal. Ona se rozplakala.

Už v kapitole Principy kněze jsi narazil na seznam různých emocí, a dokonce víš, že si tam můžeš se svým PJ nějaké přimyslet. Pojmy uvedené ve výčtu principů jsme dosud nazývali různě – jednou jako emoce, jindy jako pocity, někdy dokonce jako vlastnosti. Ve skutečnosti máme pro tyto pojmy v DrD+ jasné termíny, říkáme jim city a pocity.

Pocit bývá pomíjivý. Je to jednorázová emoce, kterou vyvolá buď nějaký podnět, nebo vzejde přímo z lidského nitra. Pocit může na krátký čas člověka zcela ovládnout, pak ovšem zase zmizí tak rychle, jako přišel. Pocity nás zaplavují neustále: když vidíme hezký obraz, cítíme nelibou vůni, hřeje nás do zad slunce. Umožňují věci prožívat a hodnotit. Pokud nějaký pocit trvá dlouho nebo se často vrací, zpravidla to způsobuje cit.

Cit je na rozdíl od pocitu relativně stálý. Jedná se o určitý vztah, který následně vyvolává pocity. Například „láska“ je cit. Je tu stále, i když na milovanou osobu zrovna nemyslíme. Taková láska může vyvolat mnoho pocitů: štěstí, radost, vášeň, touhu, soucit, ale i smutek, hněv a nenávist. Často také vyvolá přímo „pocit lásky“, emoci, která se nedá popsat jinak než jako láska, je však závislá na okamžiku, je pomíjivá.

Díky tomu můžeme v DrD+ pracovat s pojmy, jako jsou „pocit spravedlnosti“ nebo „pocit klamu“. Spravedlnost a sklon klamat jsou obecně vzato spíše vlastnosti než emoce, přesto často člověka ovládnou jen na okamžik, jako pomíjivý stav mysli. V takových případech se jedná o pocity, které mohou zanedlouho opět zmizet tak rychle, jak přišly. Hezky je to vidět na lhostejnosti: lhostejnost jako taková je spíše povahovou vlastností, trvalá lhostejnost vůči něčemu konkrétnímu pak citem. Přesto se v literatuře často dočteš, že někoho „přepadl pocit lhostejnosti“.

Tvůj kněz se nejspíš časem naučí vycítit emoce pomocí základní schopnosti Empatie. Přestože tato schopnost umí odhalit pouze pocity, kněz často dalším zkoumáním zjistí, že jsou tyto pocity způsobovány nějakým citem – viz příklad s láskou a „pocitem lásky“. Tímto způsobem lze tedy Empatií poznat i city.

Skrytost pocitu

Jelikož pocity tvoří jednu z nejdůležitějších hodnot, se kterými umí kněz nakládat, je třeba je od sebe nějak odlišit, stanovit jejich sílu. V této příručce jakožto i v celém DrD+ budeme proto často pracovat s pojmem Skrytost pocitu. Tato hodnota určuje, jak hluboko je ten který pocit v mysli člověka zasutý, jak moc je skrytý. Nejnižší hodnota Skrytosti je 0 (zcela zjevný, silný pocit), nejvyšší 6 (velmi slabý pocit, sám jeho majitel si ho většinou ani neuvědomuje). Pocit se Skrytostí 0 už je tak silný, že je téměř nemožné cítit dva takové pocity současně, jeden odvádí pozornost od druhého – přesto může PJ, pokud uzná za vhodné, ve výjimečných situacích tuto možnost povolit. Pro lepší představu můžeš použít Tabulku Skrytosti pocitu.

To, jak kdo dovede pocit ovládat, je samozřejmě závislé na jeho Vůli. Příklady v této tabulce jsou jen orientační, vztahují se na průměrného člověka s Vůlí 0. Je tedy možné, že u postav s vyšší Vůlí se pocity navenek projeví slaběji, než jak ses tu dočetl, a postavy se slabou Vůlí se budou naopak ovládat méně, budou výbušnější, uplakanější a podobně. Na ovládnutí pocitu neexistuje žádný konkrétní hod nebo vzorec, ponecháváme to zcela na úsudku PJ, který podle povahy postavy sám rozhodne, jak se u ní daný pocit bude projevovat.

V pravidlech se často dočteš, že máš „zvýšit Skrytost pocitu“ nebo „zvýšit/posílit pocit“. To jsou dvě různé věci. Když se Skrytost zvyšuje, síla pocitu je, jak vidíš v předchozí tabulce, nižší. Díky této skutečnosti mohou být některé zhuštěné popisy mírně matoucí – pokud si tedy náhodou nebudeš s některými pravidly vědět rady, nezoufej a přečti si třeba celý odstavec od začátku. Ze souvislostí a příkladů by mělo vždy vyplynout, co je třeba zvýšit a co snížit, co přičíst a co odečíst – když se ti něco nebude zdát zcela srozumitelné a jasné, vsaď na svůj zdravý rozum.

Tabulka Skrytosti pocitu
Skrytost Projevy pocitu
0 Pocit člověka zcela ovládá – pokud je to hněv, zuří a je útočný, u smutku pláče.
1 Pocit je nápadný – například rozčilený člověk zvyšuje hlas, šťastný se usmívá, smutný zadržuje pláč.
2 Silný, ale částečně kontrolovaný pocit – například u strachu se člověk sice neklepe, ale ostražitě se ohlíží.
3 Středně silný pocit, nezkušeným zrakem již těžko pozorovatelný – například jiskrné oči a rychlé pohyby u radosti.
4 Ovládaný pocit, projeví se jen nepřímo v činech: například strach → uhýbavost v rozhovoru, soucit → ochota pomoci.
5 Zcela ovládnutý pocit, navenek se neprojeví, ví o něm jen majitel.
6 Pocit zasutý hluboko v podvědomí, sám majitel o něm neví, souvislost s činy těžko pozorovatelná.

Skrytost citu

Stejně jako pocity, i city mají svoji Skrytost, kterou dokáže kněz měnit. Z hlediska herních mechanismů je to prakticky totéž jako u pocitů, tabulka v předchozím odstavci by se vlastně mohla jmenovat Tabulka Skrytosti citů a pocitů. Protože je však cit mnohem složitější věc než pocit, rozhodli jsme se zvlášť popsat, co přesně v tomto případě rozumíme pod pojmem Skrytost.

City jsou v různých situacích různě patrné, i velmi silný cit (tedy v naší terminologii cit s nízkou Skrytostí) se po většinu času navenek neprojevuje. To, jak se bude cit projevovat, totiž záleží na pocitech, které vyvolá – jsou to pocity, ne city, které pak přímo ovlivní lidské chování a jednání. Z téže lásky se člověk může jednou radovat a podruhé trápit, stejná nenávist může někdy explodovat ve výbuchu hněvu a jindy užírat člověka zevnitř. Jak moc je cit skrytý tedy v tomto případě vlastně znamená, jak často a jak silné vyvolává pocity. Snížením Skrytosti citu kněz posílí celou škálu pocitů najednou, z nichž u některých by to ani nepředvídal. Existují i city se Skrytostí vyšší než 6, každý má takových tisíce a ani o nich neví. Na tyto city už kněz nedosáhne, jsou i pro něj příliš mlhavé a nedůležité. Jedna osoba může mít i více citů se skrytostí 0, tato možnost sice není příliš častá, je však běžnější než u pocitů.

Základní schopnosti

Rozloučili jsme se s Gaaphou a vyrazili na další pouť, Hrúgar, Finin, Sarja a já. Když jsem opouštěl kamenné ruiny, zdálo se mi, že tváře démonů, kteří mne předtím tolik vyděsili, ke mně teď promlouvají. Již jsem nepochyboval, že právě toto byl Orphagův ztracený chrám a že velekněz Gaapha, ten zvláštní málomluvný cizinec s obrovskými bílými zuby, právě dokončil mé skutečné zasvěcení. Orphag se mi v mysli vyjevil v nové podobě – cítil jsem teď v sobě jistou sílu, nespoutanost a zmatek, kterak se snaží prodrat na povrch. Cítil jsem bubny.

Hrúgar si toho všiml a jeho chování ke mně se nepatrně změnilo. Například skutečně poslouchal, když jsem promluvil, což byla výsada, kterou dopřával jen málokomu. Také on ke mně teď častěji promlouval, zvláštně a o tolik jinak, než byl zvyklý řečnit před lidmi. Nabádal mne k modlitbám. Učil mne, jak zpupnost a neklid, které jsem začínal pociťovat, spojit s rovnováhou a sebezapřením. Nutil mne naslouchat vlastním pocitům, myšlenkám a náhlým pohnutkám, neboť, jak říkal, právě v nich bych měl hledat střípky Orphagovy skutečné moudrosti.

    A já se učil, meditoval, modlil se. Má víra se mi vlévala přímo do žil a poháněla teď mé tělo. Jak jsem den po dni stále bedlivěji pozoroval svět kolem sebe, zdálo se mi, že se mění. Stával se…

Stával se jaksi čitelnějším.

Sv. Arson, Zkazky o konci světa
Většina toho, co kněz dokáže, závisí zcela na libovůli jeho boha. Přesto se kněží mohou učit schopnostem, které pak umějí používat téměř bez boží pomoci. Neznamená to, že by k nim boha nepotřebovali – síla, která jim umožňuje tyto schopnosti získat a využívat, stále pochází od boha.

U základních schopností je to však kněz, kdo rozhoduje o tom, kdy a jak schopnost využije. Základní schopnosti kněze zahrnují Empatii, Jasnozřivost, Exorcismus a Trans. Každé z uvedených schopností je v této části věnována samostatná kapitola.

Každá základní schopnost má celkem 9 stupňů. Na první úrovni se kněz naučí jednu základní schopnost na prvním stupni, při každém přestupu na vyšší úroveň si pak může jednu schopnost zvýšit o 1 stupeň, nebo se naučit novou na 1. stupni. Jak vidíš, žádný kněz nikdy neovládne všechny schopnosti dokonale – přesto mu i nižší stupně schopností poskytnou možnosti, o kterých se běžným smrtelníkům ani nesní.

Na vyšších stupních se možnosti jednotlivých schopností rozšiřují a přibývají další věci, kterých jimi dokáže kněz dosáhnout. Proto je u každé schopnosti za popisem základních činností s danou schopností spojených ještě výčet všech stupňů a popis možností, které kněz na těchto stupních získá.

Empatie

Madre Adora se zkoumavě zadívala do Lothiasových očí.

„Znal jste ho dobře,“ konstatovala.

„Dá se to tak říci,“ odvětil elf. „A vy tvrdíte, že Ruk se teď vrací do města, aby nás zničil? Byl to jen zlodějíček. Dobrý, ale jen zlodějíček.“

„Pch! Ve vašem slovníku přece neexistuje žádné ‚jen‘ zlodějíček, drahý pane. Navíc se toho od té doby hodně naučil,“ ušklíbla se stařena. „Nevěříte mi, že ne?“

Lothias mírně pozvedl obočí.

„Já vidím vaši nedůvěru, pane Lothiasi,“ pokračovala stará kněžka. „Myslíte si, že přeháním. Cítíte určitou… otcovskou náklonnost vůči tomu chlapci a nechcete plně připustit, že se z něj stalo něco zcela jiného. Bojíte se toho kvůli… ano, kvůli zodpovědnosti. Vy jste ho vycvičil a vy jste ho pak nechal odejít vstříc jeho osudu. Jenže to, co se mu přihodilo, nemá s vámi nic společného, pane Lothiasi.“

„Prohlédla jste mne. Jsem ohromen, Madre,“ usmál se elf.

„Ne, nejste. Jste především vystrašený – ale to je dobře. Protože už mi věříte.“

Empatie je schopnost vcítit se do druhého, poznat a pochopit jeho pocity. Je zřejmé, že kněží jsou v tom obzvlášť dobří, a přestože empatie je do určité míry schopen každý, nikdo se v tomto ohledu knězi nevyrovná.

Pro užívání Empatie je důležitý pojem Skrytost pocitu, který jsme si vysvětlili v předchozí části v závěru kapitoly Seznámení s knězem. Oč je kněz ve čtení v lidských myslích zkušenější, o to skrytější pocity dokáže odhalit.

Síla kontaktu

O úspěchu také rozhoduje Síla kontaktu – to, v jak blízkém kontaktu je kněz s člověkem, na kterého Empatii používá, jestli s ním hovoří, nebo ho pouze pozoruje, a tak dále. Základním kontaktem pro Empatii je těsná blízkost (maximálně přes šířku stolu), přímý pohled do očí a nerušený rozhovor. V Tabulce Síly kontaktu uvádíme postihy, které kněz získá, je-li některá z těchto podmínek porušena.

Pokud platí víc podmínek najednou, tedy když kněz například dotyčného nevidí ani na něj nemluví, postihy z tabulky se sčítají. Povšimni si, že Síla kontaktu je zpravidla záporná (může být nejvýše 0, jestliže nenastává žádná z nepříznivých podmínek uvedených v tabulce) – to znamená, že je-li v nějakém vzorci řečeno, že se k hodu přičítá Síla kontaktu, výsledek hodu se de facto snižuje.

Užití Empatie

Úspěch Empatie se určuje hodem na úspěch. Použitou vlastností je knězova Síla aspektu, hází se proti Neovlivnitelnosti oběti (o těchto pojmech ses již mohl dočíst v kapitole Seznámení s knězem). Hod tedy vypadá takto:
Síla aspektu + Síla kontaktu + 2k6+:
neuspěl ~ Neovlivnitelnost oběti ~ uspěl

Ve výjimečných případech může dojít k tomu, že se oběť knězovým pokusům o Empatii cíleně brání. Za takovou obranu se nepovažuje běžné tajnůstkářství nebo uzavřenost, ale stav, kdy oběť dobře ví, že se o ní kněz snaží něco dozvědět. Člověk, který se brání Empatii, si v duchu neustále opakuje něco jako: „Nesmím dát nic najevo, musím si dávat pozor na jazyk, hlavně zachovat neutrální výraz…“, a tak pořád dokola. V takovém případě se k Neovlivnitelnosti oběti ještě přičítá hod 2k6+ – a z hlediska herních mechanismů se v podstatě jedná o hod na porovnání. Abychom tento hod odlišili od předcházejícího „obyčejného“ hodu na Empatii, budeme ho nazývat hod na Empatii s obranou.

hod na Empatii s obranou
Hod kněze = Síla aspektu + Síla kontaktu + 2k6+
Hod oběti = Neovlivnitelnost oběti + 2k6+
Tabulka Síly kontaktu
Vzdálenost větší než 3 m −1
Vzdálenost větší než 6 m −3
Vzdálenost větší než 12 m −6
Vzdálenost větší než 24 m −12
Vzdálenost větší než 50 m −20
Přerušovaný pohled do očí (pohled není upřený, kněz se dívá i jinam – asi jako při běžném rozhovoru) −1
Pohled stranou (kněz se na oběť nedívá, ale oběť mu vidí do tváře) −2
Občasný pohled (oběť knězi vidí do tváře jen občas, ona nebo kněz se často dívají jinam) −3
Odvrácený pohled (oběť kněze vidí, ale nevidí mu pořádně do tváře) −4
Mimo dohled (oběť kněze vůbec nevidí) −6
Mírně přerušovaná řeč (kněz občas promluví i s někým jiným než s obětí, je sporadicky přerušován) −1
Silně přerušovaná řeč (kněz mluví s více lidmi najednou, je neustále nucen rozhovor přerušovat) −2
Nepřímá řeč (kněz mluví k někomu jinému než k oběti, ta ho pouze poslouchá) −3
Špatně slyšitelná řeč (kněz například šeptá, je daleko, jeho řeč ruší okolní hluk…) −2
Poškozená řeč (knězi se z nějakého důvodu mluví špatně – chraptí, dusí se, kašle, mutuje…) −2
Žádná řeč (kněz mlčí nebo ho oběť nemůže slyšet) −6

Jedno užití Empatie na prvním stupni trvá +33 (7 minut) podle Tabulky času z PPH. S rostoucími stupni se potřebný čas snižuje, na vyšších stupních navíc trvá zjišťování pocitů do určité Skrytosti už jen jedno kolo. Během této doby musí kněz udržovat daný kontakt, poté se hodem rozhodne o jeho úspěchu či neúspěchu. Veškeré činnosti spojené s použitím Empatie vyžadují volné soustředění a jsou únavné jako chůze.

Úspěch může mít různé podoby, podle toho, co se kněz rozhodl zjišťovat a co mu daný stupeň Empatie umožňuje. Je několik základních možností:

1) Kněz chce zjistit náhodný pocit – může ještě specifikovat, jestli to má být například pocit „nejsilnější“ nebo „nejslabší“. PJ mu pak sdělí buď pocit s nejnižší Skrytostí, nebo s nejvyšší Skrytostí, kterou je kněz ještě na daném stupni schopen zjistit. Pokud kněz již používá na dotyčného Empatii poněkolikáté, může také zadat podmínku „pocit, o kterém ještě nevím“.
2) Kněz již pocit zná a potřebuje vědět, k čemu se vztahuje. Pokud uspěje, PJ mu to řekne (například u nenávisti „nenávidí svého otce“, nebo u hněvu „je naštvaný na neznámého zloděje“). Jakmile zná kněz cíl, může dalším hodem pátrat i po příčině pocitu – například „nenávidí otce, protože se zle choval k jeho matce“, nebo „je naštvaný na neznámého zloděje, protože mu ukradl koně“. Podle složitosti a míry, do jaké oběť cíle a příčiny svých pocitů tají, může PJ knězi na tyto hody udělit postih až –5. Tímto způsobem může kněz odhalit cit, který způsobil původně nalezený pocit (viz sekce City a pocity, kapitola Seznámení s knězem v předchozí části). To se mu bude později hodit u schopností, které s city pracují, například Přesměrování citu jedince nebo Rozšíření citu jedince. O těchto schopnostech se více dočteš v části příručky nazvané Aspekt.
3) Kněz pozoruje u dotyčného nějaké vnější projevy nebo činy a chce vědět, jaký pocit je způsobuje. Když kněz například vidí, že jeho spolustolovník se často ohlíží za záda, zapřede s ním rozhovor a zkusí Empatií zjistit, proč to dělá. PJ mu při úspěchu sdělí, že „ze strachu“, a kněz může dál podle předchozí možnosti zjišťovat, čeho se dotyčný bojí a proč.

Vždy platí, že jakmile kněz jednou pozná nějaký pocit, ví zároveň, jaká je jeho Skrytost.

Uhodnutí pocitu

Jak už jsme zmiňovali v úvodu, odhadnout něčí pocity umí do určité míry každý z nás. Jedna z výhod Empatie spočívá v tom, že zatímco ostatní jen hádají a jejich omyly se jim mohou vymstít, úspěšný kněz si může být jist. Přesto se ti někdy může zdát, že je nějaký pocit zcela očividný, a chtěl bys znát rovnou jeho příčinu a cíl, místo abys nejprve zdlouhavě zjišťoval, jestli jsi hádal správně a dotyčný onen pocit opravdu cítí.

Právě pro takové případy je určeno nepovinné pravidlo Uhodnutí pocitu. S tímto pravidlem můžeš zkusit nějaký pocit prostě uhodnout, místo abys házel na Empatii. Uhodnout pocit neznamená jen říct, že ho daná postava cítí, ale také správně určit jeho Skrytost. PJ tvůj tip vezme na vědomí a dovolí tvému knězi jednat, jako by tento pocit zjistil Empatií – můžeš například rovnou začít zjišťovat jeho příčiny, zkoušet ho s použitím schopností aspektu posilovat a podobně. Na tuto další činnost již provedeš příslušný hod a věnuješ jí patřičný čas. Pokud jsi pocit uhodl správně, činnost se zdaří, jako bys pocit odhalil Empatií. Pokud ses však zmýlil, tvá snaha vyzní naprázdno, ztratíš čas a u schopností aspektu i případné body vlivu a budeš muset začít znovu a lépe.

Jelikož se jedná o nepovinné pravidlo, může se PJ rozhodnout nepoužívat ho nebo ho omezit v situacích, kdy se mu jeho užití nezdá vhodné (například, když jsi pocit uhodl jakožto hráč, ale je zřejmé, že tvoje postava by to nedokázala).

Vidění pocitů

Kněz na čtvrtém stupni Empatie při jakémkoli úspěšném hodu na Empatii (i kdyby se vztahoval k jinému pocitu) navíc u oběti automaticky vidí pocity svých principů s maximální Skrytostí 1, a to všechny naráz. Na dalších stupních se bude tato maximální Skrytost zvyšovat – vždy však platí, že není možné spatřit pocity, které mají vyšší Skrytost, než kolik má kněz bodů v principu, do kterého daný pocit patří. Kněz se 3 body ve Zlu, 2 body v Životu a 1 bodem v Řádu tak vidí například nenávist s maximální Skrytostí 3, radost s maximální Skrytostí 2 a lhostejnost s maximální Skrytostí 1. Tato schopnost umožňuje pozorovat jenom přítomnost samotného pocitu, jeho cíl a příčinu už musí kněz zjišťovat pomocí klasické Empatie.

Vidění pocitů může vypadat různě – někteří kněží je vnímají jako barvy, jiní jako zvuky, někteří si je vizualizují do konkrétních obrazců. Protože se pocity promítají přímo do mysli kněze, nemusí se kněz na oběť přímo dívat, klasicky tu při hodu na Empatii platí pravidlo o Síle kontaktu. Podobně jako u celé Empatie, Vidění pocitů vyžaduje volné soustředění, trvá tedy do té doby, dokud mu kněz věnuje pozornost. Pak pomine, a pokud chce kněz pocity znovu spatřit, musí opět uspět v hodu na Empatii.

Najdi pocit

Na 8. stupni Empatie získává kněz schopnost Najdi pocit – tato schopnost ho navede k osobě, která cítí knězem zvolený pocit. Základní dosah této schopnosti je +20 (10 metrů), k tomu se ještě přičítá hodnota knězovy Vůle. Tedy:
Dosah schopnosti Najdi pocit = Vol + 20
Je-li v dosahu více osob s hledaným pocitem, upoutá knězovu pozornost nejbližší z těch, u nichž má tento pocit nejnižší Skrytost. Zvolený pocit musí patřit k principům dotyčného kněze a jeho Skrytost nesmí být vyšší, než je zastoupení daného principu u kněze – jinak jej kněz nenajde.

Na úspěch hledání pocitu hází kněz stejně jako na Empatii s obranou proti Neovlivnitelnosti osoby, u které se pocit nachází. Pokud je takových osob víc, použije PJ stejný hod pro všechny a navede kněze k první, u které uspěl. Přitom stále platí, že přednost mají pocity s nejnižší Skrytostí, při porovnávání hodů proto PJ postupuje od osoby s nejnižší Skrytostí hledaného pocitu až k té, která má tento pocit nejvíc skrytý. Je možné se domluvit, že bude PJ házet i za kněze, aby udržel hráče v nejistotě – podle velikosti svého hodu by totiž mohl hráč zkoušet hádat, jestli se pocit v okolí skutečně nenachází, nebo se mu jej pouze nepodařilo odhalit.

Hledání pocitu trvá +30 (5 minut).

Schopnost Najdi pocit na devátém stupni nenajde pouze jednu, ale všechny osoby s hledaným pocitem, proti nimž kněz v hodu uspěl. Kněz se navíc dozví, jakou Skrytost mají pocity u jednotlivých osob.

Příklad: Kněz Antemol s 8. stupněm Empatie vejde do rušné hospody. Je na konci svých sil, venku prší a on nemá v měšci ani groš, rozhodne se tedy, že se pokusí vyhledat nějakou dobrou duši, která by mu v jeho těžké situaci pomohla. Antemol se soustředí a zkusí u někoho v lokále najít pocit soucit. Nejprve je potřeba určit jeho dosah:

Dosah hledání pocitu = +4 + 20 = 24 (16 metrů)

Soucit v daném dosahu cítí čaroděj sedící v rohu (se Skrytostí 1), manželka hospodského (se Skrytostí 3) a neznámý půlčík (se Skrytostí 4). Antemol má Sílu aspektu +8 a hráč za něj na kostkách hodí 6.

Hod na Empatii = +8 + 6 = 14

PJ hodí na kostkách 9. Nejnižší Skrytost pocitu má čaroděj, proto porovná Antemolův hod nejprve s ním. Čaroděj je mocný, jeho Neovlivnitelnost je 10.

Čarodějův hod proti Empatii = +10 + 9 = 19

Proti čaroději Antemol neuspěl, PJ proto pokračuje porovnáním s manželkou hostinského. Její Neovlivnitelnost je naopak velmi slabá, konkrétně 0. PJ znovu nehází, použije starý hod, tedy 9.

Hostinské hod proti Empatii = 0 + 9 = 9.

Jak je vidět, tady už Antemol uspěl na plné čáře, PJ ani nemusí zkoušet půlčíka. Po pěti minutách soustředění tak kněz neomylně zamíří k hostinské, aby ji poprosil o nocleh a něco teplého k jídlu…

Antemol však netuší, že hostinskou ovládá strach z lakotného manžela (strach nepatří mezi pocity Antemolova principu), a tak jeho prosba zůstane nevyslyšena. Pro soucitné čtenáře dodejme, že to nakonec pro Antemola dobře dopadlo, neboť jeho hovor s hostinskou slyšel onen čaroděj v rohu, pozval kněze ke svému stolu, zaplatil mu večeři a umožnil mu přenocovat ve svém pokoji, sice na zemi, ale v suchu a teple.

Přehled stupňů

Následující Tabulka stupňů Empatie přehledně shrnuje parametry a možnosti Empatie pro jednotlivé stupně.

Ve sloupečku Čas je uvedena doba potřebná na jedno použití Empatie na tom kterém stupni. Pro pocity s velmi nízkou Skrytostí je tato doba dokonce +3 (jedno kolo). Jakou nejvyšší Skrytost může takový „jednokolový“ pocit mít, je uvedeno ve sloupečku Skrytost pro 1 kolo.

Ve sloupci Maximální Skrytost – vlastní princip je uvedena maximální Skrytost pro poznání pocitů svých principů (tj. takových, v nichž má kněz alespoň 1 bod), ve sloupci Max. Skrytost – cizí princip je uvedena maximální Skrytost pro poznání pocitů cizích principů.

Další sloupeček se vztahuje k Vidění pocitů, Obsahuje informaci o tom, jakou maximální Skrytost může pocit mít, aby ho kněz na dané úrovni automaticky viděl. V každém případě nezapomeň, že kněz nemůže automaticky spatřit pocity, které mají vyšší Skrytost, než kolik má kněz bodů v příslušném principu.

Poslední sloupeček udává možnosti pro Najdi pocit.

Je-li v nějakém políčku uvedena pomlčka, znamená to, že danou schopnost na odpovídající úrovni není kněz schopen použít.

Tabulka stupňů Empatie
Stupeň Čas Skrytost pro 1 kolo Maximální Skrytost
Vlastní princip
Cizí princip
Vidění pocitů Najdi pocit, dosah = (Vol+20), čas = +30 (5 minut)
1 +33 0 2
2 +30 0 4
3 +27 0 6
4 +24 0 6 1 1
5 +21 1 6 2 2
6 +18 2 6 3 3
7 +15 3 6 4 4
8 +12 4 6 5 5 1 osoba
9 +9 5 6 6 6 všechny osoby

Jasnozřivost

Oheň a křik. Křik vyděšený, panický, bolestný, a křik burácivý, hrdelní… křik z jiného světa. Plameny šlehají až k nebi, katedrála hoří, ale není to jen kámen a omítka. Cosi tu umírá, a cosi jiného přebírá moc. Černá kapalina se rozlévá po nádvoří, černá jako oči v zapadlých důlcích, které se upírají přímo na něj…
Arson s výkřikem procitl. Byl zpocený. To se mu poslední dobou stávalo často.

Sarju probudil mladíkův křik, posadila se a ohlédla. Hrúgar se na něj také díval – jako by ho pozoroval už delší dobu.

„Viděl jsem hořet katedrálu, obrovskou katedrálu,“ vyhrkl Arson. „Lidé křičeli a utíkali, a pak tam křičel ještě někdo… ale jinak, zle… měl černé oči a zlou tvář… a spoustu malých jizev…“

Hrúgar se Sarjou se na sebe podívali, v jejích očích se dalo vyčíst rozrušení. „Hrúgare,“ řekla, „to zní, jako by mluvil o –“

„Asi měl jenom zlej sen,“ přerušil ji Hrúgar. „Spi, mladej, vstanem brzo. Musíme si pospíšit.“

Mezi prostým lidem prosluli kněží svým tajemným vnitřním zrakem, který jako by jim zjevoval to, co zůstává běžným smrtelníkům skryto. Jasnozřivost má mnoho podob – může se jednat o prorocké sny, záhadná boží znamení nebo třeba náhlé vize za bílého dne.

Jasnozřivost má, jako všechny základní schopnosti, devět stupňů – v tomto případě tu však nikde nenajdeš jejich výčet. Sám kněz totiž netuší, jak se budou jeho věštecké schopnosti projevovat – může se jen odevzdat bohu a doufat, že pochopí poselství, které mu sešle. Tato schopnost je zařazena mezi základní, protože se ji kněz může sám učit, kdy a jak ji bude moci využít, však záleží v tomto případě na bohu. Pokud se rozhodneš učit se Jasnozřivosti, buď ve střehu – bůh ti může seslat znamení ve chvíli, kdy to nejméně očekáváš, a jen na tobě bude, zda správně pochopíš jeho význam. Dávej také pozor na to, abys neupadl u svého boha v nemilost – jediná věc, kterou si můžeš být u Jasnozřivosti jist, je, že opouští rouhače. Možná časem poznáš, že s rostoucími stupni se tvé vizionářské schopnosti zlepšují – můžeš však pouze hádat, pravdu zná jenom PJ.

Exorcismus

Madre Adora popadla muže za vlasy na zátylku, zvedla jeho hlavu a prudce si ji přitáhla k sobě – zírala mu teď do očí z několika coulů. Muž se otřásal v agonii, pokoušel se jí vytrhnout, naříkal i klel. Jeho zorničky se zúžily, připomínaly teď oči hada, a když na ni vyplázl jazyk, zlostně zasyčel.
„Táhni!“ vykřikla kněžka. „Vrať se, odkuds přišel! Ve jménu Bohyně, odstup, stvůro pekelná…“

Trvalo to dlouho a nebyl to hezký pohled. Během exorcismu muž proklel celý svět, vydávil většinu obsahu svých střev, dokonce se pokusil vydrápat Madre oči. Pak bylo náhle po všem: vzduch na okamžik zhoustl a naplnil se přízračnými stíny, ty však zmizely stejně rychle jako přišly. Postižený padl bezvládně na polštář a již se nehýbal. Mladá kněžka, která měla Madre asistovat, byla na pokraji mdlob. Stařena na ni vrhla unavený pohled.

„Gilsedono?“ řekla odevzdaně.

„Ano, Madre?“

„Zajisti, prosím, tomu mladíkovi čestný pohřeb, se všemi náležitostmi. Jeho duše opustila tento svět poznamenaná, nechť tedy alespoň v zásvětí dojde pokoje…“

Gilsedona zalapala po dechu. „On je mrtvý?“ vyjekla. „A já myslela, že jste vymítila jeho démony…“

„Ano,“ řekla ponuře stará kněžka, „a jeho démoni, má drahá, byli to poslední, co v něm ještě žilo…“

Asi víš, že démoni jsou doménou theurgů. Lidé toho o těchto zvláštních bytostech mnoho nevědí. Přesto získali kněží během staletí práce s lidskými dušemi některé znalosti a dovednosti, které s démony souvisí – tyto dovednosti jsou zahrnuty právě ve schopnosti Exorcismus.

Co to tedy jsou démoni? Jedná o záhadné tvory, kteří rozhodně nepocházejí z tohoto světa – to je asi to jediné, na čem se všichni shodnou. Podle některých teoretiků jsou démoni duše zbloudivších jedinců, které po smrti nenalezly potřebný klid, další praví, že démoni jsou esencí Zla a rodí se v Předpeklí, jiní soudí, že jsou to výtvory bohů a pozůstatky nějaké jejich dávno zapomenuté války, které získaly samostatnost a vlastní svébytnost, a ještě jiní tvrdí, že démoni jsou obyvatelé nám nepřístupného světa myšlenek a vyšších dimenzí, jehož jedním z odrazů či jednou dimenzí je i náš fyzický svět, přičemž tyto bytosti jsou sice inteligentní, ale jejich smýšlení a cíle jsou nám, stejně jako jejich svět, naprosto cizí a nepochopitelné. A určitě jako kněz během svého života potkáš někoho, kdo bude existenci démonů vysvětlovat ještě nějak úplně jinak.

Každopádně, ať už démoni sídlí za Velkým oceánem, na počátku času, v astrálních sférách nebo v dimenzích, které lidská mysl nedovede vnímat, mají démoni svou inteligenci (řečeno herními mechanismy – dá se u nich určit Int, Vol a Chr), jsou různě mocní (mají úroveň) a zpravidla jsou to mentální paraziti, kteří ovládají a vysávají duši, jíž se uchytili. Mohou sice existovat i „dobří“ démoni, kteří mohou duši pomáhat, nebo tací, kteří se projevují pouze v maličkostech a jejich „majitel“ o nich nemusí vůbec vědět, ale to jsou spíše výjimky. Démon může být svázán i s předmětem, kterému pak poskytuje určité vlastnosti; neznalí lidé si o těchto předmětech většinou myslí, že jsou začarované nebo prokleté.

S démony se kněží setkávají pouze tehdy, jsou-li tito svázáni s nějakým předmětem nebo s lidskou duší – o této duši pak kněží zpravidla praví, že je „posedlá“. Žádný kněz neumí a většinou ani nechce démony nijak využívat, dovede se jich však zbavit, pokud mu překážejí. Schopnost Exorcismu je tedy vlastně umění nalézat a vymítat démony usídlené v předmětech nebo přisáté na duších bytostí. Kněz tak může pomáhat postavám od zlých démonů a brát předmětům jejich moc či prokletí. Kromě toho postupy exorcistů fungují i na další nepřirozené zrůdy, jako jsou například nemrtví, což některé vede k domněnce, že veškerá tato monstra jsou založena na společném principu. Exorcismus má mnoho využití, záleží jen na knězi, do jaké míry se tímto zajímavým směrem bude chtít zabývat.

Kněží mají pro práci s démony svoje metody. Kněz-exorcista k démonovi proniká skrze to, s čím umí nakládat nejlépe: přes pocity. Každý démon totiž vyvolává nějaké pocity, dokonce i když je svázán s neživým předmětem. Kněz v těchto pocitech dovede vycítit podtón, podle kterého démona odhalí, a naváže s ním spojení. Až si přečteš výčet stupňů, uvidíš, že tu hraje důležitou roli Skrytost těchto pocitů – tu určí PJ, a jen on také ví, jaké konkrétně pocity to jsou. Není zde tedy třeba používat Empatii nebo jiné schopnosti pracující s pocity, pocity samotné kněze při Exorcismu vlastně ani nezajímají a nic se o nich nedozví, soustředí se jen na stopy démona, které se v nich snaží nalézt. Přesto však kněz musí být v kontaktu s osobou, skrze jejíž pocity démona hledá. V tomto případě je to stejné jako u Empatie, proto budeš používat Tabulku Síly kontaktu, kterou sis u této schopnosti mohl přečíst. Znovu připomínáme, že Síla kontaktu nikdy není větší než 0, takže i když se podle vzorečků k hodu přičítá, vlastně výsledek hodu snižuje.

Kněžský Exorcismus hodně závisí na Charismatu, na vyšších stupních je pak potřeba i hrubá síla v podobě Vůle. A na závěr dodejme, že veškeré postupy Exorcismu vyžadují plné soustředění a unavují jako běh (1 bod únavy za 5 minut).

Výčet stupňů Exorcismu

Následuje výčet jednotlivých stupňů Exorcismu, na každém vyšším může kněz použít nějakou novou schopnost. Pochopitelně může provádět i činnosti, které se naučil na nižších stupních, mnohdy za kratší dobu a s vyšší šancí na úspěch.

1. stupeň – Vidění démona

Potřebná doba: +36 – Stupeň Exorcismu

Nejdůležitější ze všeho je zjistit, jestli se v daném předmětu nebo osobě opravdu nachází démon. Aby mohl kněz v Exorcismu pokračovat, musí vědět, jak je démon přichycen. Přichyceného démona si lze představit různě, někteří kněží prostě ve své mysli spatří výjev tvora, který pařáty či chapadly svírá svoji oběť, zatímco jiní vidí jeho vliv jako vlákna nebo nitky, jimiž loutkář vodí své loutky, další vize může mít podobu pavouka, který svou sítí opřádá duši nebohé oběti a vysává ji. Možností je mnoho a všechny mohou pro kněze fungovat, záleží na tom, jak ti obraz démona předestře PJ.

Obtížnost toho, jestli se knězi podaří démona objevit, závisí na Skrytosti pocitu, který démon vyvolává. Mohou to být přímo pocity člověka, ke kterému je démon připoután, ale také třeba toho, kdo vlastní démonem ovládaný předmět. Tak nebo tak démon vždy nějak ovlivňuje mysl, tedy pocity své oběti, a ani předmět není cílem, ale pouze prostředkem, jak působit na jeho majitele (nebo aktuálního držitele – pokud je majitelem kněz sám, musí použít Trans, aby mohl démona vymítat). Protože se kněz snaží vycítit onen pocit z duševních pochodů cíle (a vždycky jen od bytosti, nedokáže démona nalézt přímo v předmětu), musí ještě přehodit jeho Vůli, která drží všechny pocity pěkně uzavřené.

K tomu abys zjistil, zda se tam, kde hledáš, opravdu usídlil nějaký démon, si hoď:

Chr + Stupeň Exorcismu – 1 + Síla kontaktu + 2k6+:
nenašel ~ Vol oběti + Skrytost pocitu ~ našel

Při úspěchu kněz zjistí, zda je ke zkoumanému předmětu či osobě vázán démon. PJ ti může sdělit i další podrobnosti, například kde přesně se podle představ tvého kněze démon nachází a jak na předmět působí.

2. stupeň – Uspání démona

Potřebná doba: +44 – Stupeň Exorcismu

To nejjednodušší, co dokáže kněz démonovi provést, je, že jej uspí. Nejdříve jej však musí samozřejmě nalézt Viděním démona. Takový démon pak po nějaký čas nic nedělá, ovšem jen do doby, než se probudí. Potom v plné síle pokračuje dále v přerušené činnosti.

Abys zjistil, jestli jsi démona uspal, hoď si na uspání:

Chr + Stupeň Exorcismu – 3 + 2k6+:
neuspal ~ Vol démona + úroveň démona ~ uspal

Pokud je uspání úspěšné, démon na den či několik dnů usne. Přesnou dobu uspání démona určí PJ na základě úspěšnosti tvého hodu a vlastností démona, které zpravidla zná jen on. Uspaný démon se nedokáže nijak projevovat, ovšem ani kněz není schopen na něj použít svůj vliv, proto nelze uspaného démona přemístit, vyhnat ani zničit.

3. stupeň – Hledání démona

Potřebná doba: +15 – Stupeň Exorcismu

Na třetím stupni Exorcismu dovede kněz démona přímo vyhledat. Musí se při tom po Potřebnou dobu plně soustředit a nechat svou mysl pátrat po lehkých záchvěvech nehmotného světa pocitů. Najednou se kolem kněze rozlije tma, vidí jen obrysy postav a předmětů. V této temnotě se mu každý démon nějak vyjeví, například jako barevné světélko, symbol či pach, podle metod dotyčného kněze. Čím větší a silnější démon je, tím více je pro kněze nápadný.

Úspěch v této schopnosti opět závisí na Skrytosti pocitu a Vůli oběti (tedy bytosti, skrze jejíž pocity kněz démona hledá). Kněz při hledání démonů hodí jen jednou a určí tzv. Rozhled:

Rozhled = Chr + Stupeň Exorcismu – 3 + 2k6+

U každého démona v okolí se určí jeho Skrytost.

Skrytost démona = Vol oběti + Skrytost pocitu – Síla kontaktu

Kněz vidí všechny démony, jejichž Skrytost je menší než knězův Rozhled. Čím větší je rozdíl mezi Rozhledem a Skrytostí, tím více září démoni před knězovýma očima. Na toto vidění démonů se kněz musí volně soustředit.

Takto dokáže kněz třeba i v davu zjistit, která postava je posedlá démonem. Díky tomuto zjištění přesně ví, kde musí hledat, proto má pak k Vidění démona ještě navíc bonus +5.

4. stupeň – Spoutání démona

Potřebná doba: +50 + Úroveň démona – Stupeň Exorcismu

Kněz dokáže kolem démona pomalu a opatrně spřádat pomyslnou pavučinu, která po svém dokončení démona drží na místě a omezuje jej natolik, že není schopen nic dělat. K tomu, abys mohl démona spoutat, jej musíš ale nejdřív najít Viděním démona.

Abys zjistil, jestli se podařilo knězi démona spoutat, hoď si na porovnání:

Hod na Spoutání démona:
Chr + Stupeň Exorcismu – 4 + 2k6+
Hod proti Spoutání démona:
Vol démona + 2k6+
Síla spoutání = Hod na Spoutání – Hod proti spoutání

Pakliže se ti povede démona spoutat, rozdíl mezi tvým hodem a hodem proti spoutání je Síla spoutání. Tato hodnota udává, jak pevně je démon spoután a jak těžké je vyprostit jej ven. Jednou spoutaný démon se sám vyprostit nedokáže.

Na potřebnou dobu má vliv i úroveň démona, protože čím silnější démon je, tím déle trvá knězi jeho svazování.

5. stupeň – Určení démona

Potřebná doba: +40 + Úroveň démona – Stupeň Exorcismu

Mnohdy je pro kněze dobré, aby si o démonovi zjistil všechno, co se dá. Pokud už démona dříve pomocí Vidění démona objevil, může díky této schopnosti zjistit, co všechno démon dokáže, kde je silný a kde naopak slabý. Tyto znalosti pak kněz může dobře využít při Zahnání démona. Poznat démona není jednoduché, démon se snaží různě přetvářet a odolávat knězovu vnitřnímu zraku.

Zda dokázal kněz démona prokouknout a poznat, co je zač, zjistíš následovně:

Chr + Stupeň Exorcismu – 5 + 2k6+:
nepoznal ~ Úroveň démona + Vol ~ poznal

Zeptej se svého PJ, co všechno tvůj kněz zjistil. Nečekej ale žádná čísla, dozvíš se spíš způsob, jakým se démon projevuje, do čeho všeho zasahuje, čeho se bojí a jaké schopnosti má.

6. stupeň – Přemístění démona

Potřebná doba: +15 – Stupeň Exorcismu + doba získávání vlivu

Na tomto stupni může kněz démona násilím vytáhnout z předmětu nebo těla a nacpat jej do jiného, předem připraveného. Nejprve však musí zjistit, o jakého démona se jedná, tedy použít Určení démona.

Pro Přemístění démona používá kněz vliv, o kterém se více dočteš v části Aspekt kněze. Je tam popsáno, jak může kněz získávat vliv na lidi a jiné bytosti – při Exorcismu je to stejné, jen získává tento vliv přímo na démona. V části Aspekt se také dozvíš, že vliv může být dočasný nebo trvalý – na démony se dá použít obojí se stejným účinkem, jak však poznáš, mnohem výhodnější a méně náročné je použít vliv dočasný. U popisu dalších stupňů Exorcismu se předpokládá, že jsi se o vlivu již něco dočetl – pokud tomu tak není, můžeš je přeskočit nebo jen zběžně prolétnout, a vrátit se k nim později.

Pokud se kněz snaží získat vliv na démona v předmětu, činí tak použitím svého Aspektu na někoho, komu předmět patří, nebo kdo má k věci nějaký silnější citový vztah. Čím slabší je vztah mezi předmětem a postavou, která je přítomna při získávání vlivu, tím těžší je získat na démona vliv – tím se ale nemusíš zabývat, víc o tom ví PJ.

Při získávání vlivu počítáme s Neovlivnitelností démona:

Neovlivnitelnost démona = (Vol + úroveň)/2

Jakmile získá kněz na démona vliv, může některý mocný démon odpovědět mentálním soubojem, což bývá pro kněze dosti nebezpečné. Mentální souboj démonů je totožný s mentálním soubojem kohokoliv jiného a jeho pravidla jsou uvedena v příručce Čaroděje.

Když se knězi podaří získat na démona 15 bodů vlivu, ovládl již démona dost na to, aby jej dokázal přesunout na připravené místo. Funguje to jednoduše: kněz si příslušných 15 bodů vlivu odečte a démon je následkem přesunut tak, jak si kněz přál, například do jiného předmětu nebo na jinou osobu. PJ se také může rozhodnout, zda se na základě informací, které zná jen on, démonovi do tohoto nového objektu chce nebo nechce, a udělit podle toho nějaký bonus nebo postih. Každopádně kněz pozná, zda jeho body vlivu na manipulaci s démonem stačí. Pokud nestačí, nepozná, kolik jich ještě chybí.

7. stupeň – Uvolnění démona

Potřebná doba: +60 + Síla spoutání – Stupeň Exorcismu

Kněz se může pokusit dříve spoutaného démona znovu osvobodit. Následujícím hodem zjistíš, zda jsi v Uvolnění démona uspěl:

Chr + Stupeň Exorcismu – 7 + 1k6:
stále svázaný ~ Síla spoutání ~ uvolněný

Povede-li se knězi démona osvobodit, naváže démon na to, co dělal před tím, než byl spoután. Pokud není z nějakého důvodu možné, aby démon navázal v činnosti, uprchne z tohoto světa zpět do svého domova.

8. stupeň – Zahnání démona

Potřebná doba: +20 – stupeň Exorcismu + doba získávání vlivu

K tomu, aby se mohl kněz pokusit démona zahnat, potřebuje nejdříve znát jeho slabiny pomocí Určení démona. Když už kněz démona poznal, může se pustit do zahánění. Musí na něj nejdříve získat 20 bodů vlivu – ty si pak odečte, následkem čehož démona vystrnadí z předmětu nebo postavy a donutí jej k tomu, aby se vrátil zpět do svého světa.

9. stupeň – Zničení démona

Potřebná doba: +50 + doba získávání vlivu

Ke zničení démona je opět nejprve třeba použít Určení démona. Jinak je tento stupeň podobný jako Přemístění a Zahnání démona. Kněz tentokrát použije 30 bodů vlivu, aby démona navždy zahubil. Takový démon už nikdy nebude nikoho obtěžovat.

Trans

Fang-tei-lin byl pohroužen do hluboké meditace. Nezajímal ho svět, a svět se nezajímal o něj – když se s dlaněmi volně položenými na kolenou oddával hloubkám své duše, nic jiného jako by neexistovalo. A přece… Fang-teiovi se zdálo, ža se náhle vznáší nad mořem. Bylo hluboko pod ním, cítil, že je temné a zlé, jako vlny se z něj zvedaly návaly nenávisti a opovržení. Co to jen může být? Starý kněz plul v přízračném světě své mysli nad tím mořem a nevěřícně vrtěl hlavou…

Procitl z transu a pohlédl pod sebe. Hluboko dole, pod vysokým sloupem z kamení, na němž seděl, dusala obrovská armáda: byli tu skřeti, těžkooděnci neznámého původu i všeliké stvůry. Thurguras je na pochodu, došlo Fangovi. Z téhle výšky připomínal dav vojáků temné moře.

Kromě toho, že kněz dokáže manipulovat druhými, umí také ovládat své vlastní pocity. K tomu mu slouží Trans, do kterého se uvede, aby mohl nahlédnout do vlastního nitra a uspořádat v něm to, co potřebuje. Uvést se do Transu zabere knězi čas +30 (5 minut), pak může provádět to, co popisují jednotlivé stupně této schopnosti. Uvádění se do Transu je činnost vyžadující plné soustředění a kněz by při tom neměl být rušen. Samotný Trans je činností vyžadující, jak již název schopnosti vypovídá, trans a nelze z něj kněze vyrušit (viz kapitola Činnosti a hody v PPH).

Když je kněz v Transu, zpravidla stojí nebo sedí na místě a šeptá modlitby. Může se také rytmicky pohupovat nebo dokonce tančit, podle toho, k čemu ho vede jeho bůh – podstatné je, že prakticky nevnímá své okolí, ani s ním nijak nekomunikuje. Přesto, jak se dočteš dál, může v Transu používat schopnosti Empatie a aspektu.

Trans má několik funkcí. Abys porozuměl tomu, co všechno umožňuje, budeš muset nejprve poznat schopnosti, které knězi propůjčuje aspekt (viz část Aspekt) – Trans totiž slouží mimo jiné právě k tomu, aby tyto schopnosti mohl kněz aplikovat nejen na druhé, ale i na sebe. Až si přečteš o schopnostech aspektu a zázračných schopnostech, zjistíš, že kněz umí měnit u druhých Skrytost pocitů a citů, a dále že dokáže vyvolat ze silné emoce zázračnou schopnost, která tuto emoci zhmotní do fyzické podoby. Později se tedy můžeš k této kapitole vrátit a přečíst si výčet stupňů Transu, které popisují, co z toho kněz dokáže použít na sebe.

Kromě toho může Trans pomoci knězi ovlivnit ostatní pouhou silou myšlenky. Přestože nevidí své okolí fyzickým zrakem, v jeho představách se jako rozmazané obrysy a barvy zhmotní vědomí okolních tvorů, a on se může pokusit proniknout do jejich pocitů. V praxi to znamená, že se knězi v Transu snižují postihy za Sílu kontaktu, což ho zvýhodní při používání Empatie nebo aspektu. Taková výhoda je samozřejmě relativní: jelikož kněz nemůže v Transu mluvit, ani se někomu dívat do tváře, je i snížený postih zpravidla vyšší, než kdyby těchto prostředků použil. Kněz proto do pocitů ostatních proniká pomocí Transu pouze když s nimi hovořit nemůže nebo když chce zůstat nenápadný. Z postihu se samozřejmě ani v Transu nemůže stát bonus, maximální hodnota Síly kontaktu je vždy 0. Je také zřejmé, že se sníží součet všech postihů, které se na kněze v danou chvíli vztahují, a ne každý zvlášť.

Trans unavuje stejně jako běh (1 bod únavy za 5 minut).

Příklad: Kněžka Jurith narazí v divočině na tábořící skupinu žoldnéřů. Protože je její náboženství v tomto kraji rozšířeno, chovají se k ní muži uctivě, pohostí ji a pozvou ji, aby přenocovala u jejich ohně.

Jurith přijme, je však podezřívavá – všimne si, že po ní jeden z žoldáků, vytáhlý albín, vrhá podezřelé pohledy. Ráda by se dozvěděla, co má za lubem, nechce však bojovníky rušit v konverzaci a upoutávat na sebe zbytečnou pozornost. Místo aby tedy zapředla s dlouhánem rozhovor, opře se o kmen stromu a začne potichu odříkávat modlitby. Po chvíli se již nachází v hlubokém Transu.

Kněžka je od vojáka, o kterého jí jde, vzdálena více než 6 metrů (postih −3), nemluví s ním (postih −6) a on sám se po ní podívá jen občas (postih −3). Celkem to dělá postih −12. Jurith má Trans na pátém stupni, postih se jí proto sníží o +5 a výsledek tak dělá pouhých −7.

Kněžka spatří ve své mysli vojákovo vědomí jako rozmazaný rudý obrys a spojí se s ním Empatií. Postih je pořád celkem vysoký, proto s tím má určité potíže. Po necelé půl hodině se jí však přesto podaří zjistit, že po ní žoldák silně touží a její ctnost bude pravděpodobně v noci ohrožena. Zatímco muži u ohně vidí jen, že kněžka sedí se zavřenýma očima u stromu a občas si něco tiše šeptá, zapojí Jurith v Transu další zbraně – rozhodne se, že emoce žádostivého vojáka patřičně zchladí…

Výčet stupňů transu

1. stupeň

Kněz dokáže dočasně zvýšit nebo snížit Skrytost svých pocitů do maximální Skrytosti 2, přesměrovat je nebo je rozšířit, a to podle pravidel Práce s jedincem (viz stejnojmenná kapitola v části Aspekt). Je to stejné, jako kdyby pracoval s cizím člověkem, jen k tomu nepotřebuje žádné body vlivu, nemusí používat Empatii a neprovádí hod na úspěch. Skrytost pocitu 2 je horní hranicí, za kterou kněz na tomto stupni nemůže – nemůže měnit pocit, který má vyšší Skrytost, ani ho změnit tak, aby tuto Skrytost přesáhl. Změna Skrytosti pocitu o 1 trvá +30 (5 minut), po které musí být kněz v Transu (to platí pro veškeré změny Skrytosti pocitu i citu na všech stupních). Všechny změny, které takto kněz provede, zmizí po čase +30 + Vol kněze, nebo tehdy, když si to bude kněz přát.

Nezapomeň, platí všechna pravidla pro Práci s jedincem – kněz je tedy schopen ovlivnit pocity jen tak, jak mu to umožní rozložení jeho principů!

Všechny případné postihy z Tabulky Síly kontaktu se po dobu Transu sníží o +1.

2. stupeň

Stejné jako na 1. stupni, pouze horní hranice Skrytosti pocitu je 4.

Součet případných postihů z Tabulky Síly kontaktu se po dobu Transu sníží o +2.

3. stupeň

Stejné jako na 1. a 2. stupni, není však stanovena žádná horní hranice Skrytosti pocitu.

Součet případných postihů z Tabulky Síly kontaktu se po dobu Transu sníží o +3.

4. stupeň

Kněz u sebe může měnit (tedy snižovat/zvyšovat Skrytost, rozšiřovat, přesměrovávat) všechny pocity – i ty, které nejsou obsaženy v jeho principech – a to do Skrytosti 1 a nejvýše o 1. Je to vlastně totéž, jako by měl všechny principy minimálně na hodnotě 1.

Krom toho na sebe kněz může seslat zázračnou schopnost, kterou se naučil. Hloubka ani stupeň této schopnosti nesmí být vyšší než 1 a kněz musí cítit příslušný výchozí pocit se Skrytostí 0.

Součet případných postihů z Tabulky Síly kontaktu se po dobu Transu sníží o +4.

5. stupeň

Kněz u sebe může měnit všechny pocity do Skrytosti 2 a nejvýše o 2. Je to, jako by měl všechny principy minimálně na hodnotě 2.

Kněz na sebe také může seslat zázračnou schopnost, kterou se naučil, pokud cítí výchozí pocit této schopnosti se Skrytostí 0. Hloubka ani stupeň této schopnosti nesmí být vyšší než 2.

Součet případných postihů z Tabulky Síly kontaktu se po dobu Transu sníží o +5.

Kněz dokáže použít schopnost Exorcismus na démony v předmětech, které on sám vlastní.

6. stupeň

Kněz u sebe může měnit všechny pocity do Skrytosti 3 a nejvýše o 3. Je to, jako by měl všechny principy minimálně na hodnotě 3.

Kněz na sebe dokáže seslat jakoukoli zázračnou schopnost, kterou se naučil, pokud cítí výchozí pocit této schopnosti se Skrytostí 0.

Součet případných postihů z Tabulky Síly kontaktu se po dobu Transu sníží o +6.

7. stupeň

Kněz u sebe může měnit všechny pocity do Skrytosti 4 a nejvýše o 4. Je to, jako by měl všechny principy minimálně na hodnotě 4.

Kromě toho dokáže změnit Skrytost některého svého citu o 1, podle pravidel Práce s jedincem (tedy umožňují-li mu to jeho principy). Změna Skrytosti citu o 1 trvá +36 (10 minut).

Součet případných postihů z Tabulky Síly kontaktu se po dobu Transu sníží o +7.

8. stupeň

Kněz u sebe může měnit všechny pocity do Skrytosti 5 a nejvýše o 5. Je to, jako by měl všechny principy minimálně na hodnotě 5.

Kromě toho dokáže změnit Skrytost některého citu o 2, podle pravidel Práce s jedincem (tedy umožňují-li mu to jeho principy). Změna Skrytosti citu o 1 trvá +36 (10 minut).

Součet případných postihů z Tabulky Síly kontaktu se po dobu Transu sníží o +8.

9. stupeň

Kněz u sebe může měnit všechny pocity do Skrytosti 6 a nejvýše o 6. Je to, jako by měl všechny principy na hodnotě 6.

Kromě toho dokáže Skrytost některého svého citu o 3, podle pravidel Práce s jedincem (tedy umožňují-li mu to jeho principy). Změna Skrytosti citu o 1 trvá +36 (10 minut).

Kněz dokáže také nějaký svůj cit přesměrovat nebo rozšířit, každý však během jednoho Transu pouze jednou. Trvá to opět +36 (10 minut).

Součet případných postihů z Tabulky Síly kontaktu se p dobu Transu sníží o +9.

Kněz dokáže použít schopnost Exorcismus sám ze sebe, ovšem jen v případě, že démon neovlivňuje jeho schopnosti.

Aspekt

Ulice, kterými procházel, se za jeho zády vyprazdňovaly. Tísnivé svírání v hrdle donutilo každého, kdo na něj pohlédl, vyhledat bezpečí a úkryt; lidé zavírali okenice, zamykali dveře a mizeli ve stinných zákoutích. Byl sám, vysoký, oděný v černém plášti

s kápí, který se za ním táhl jako pochmurná vlečka. Zastavil se a pohlédl na věže vysoké katedrály, jež se tyčila nad střechami domů.

„Takže ses opravdu vrátil,“ ozval se za ním klidný hlas. Muž v kápi se pomalu otočil a pohlédl do očí bělovlasému elfovi. Na malé, uzavřené náměstí, na kterém teď oba stáli, se z postranních uliček vyplížilo dobrých tucet hrdlořezů, zarostlých veteránů s palcáty i mrštných vrahů s dlouhými dýkami. Muž v černém plášti si jich nevšímal.

„Lothias?“ ozval se hluboký hlas zpod kápě.

„Ano,“ odvětil elf. „Vzpomínáš si?“

„Matně,“ řekl muž. „Co chceš?“

„To záleží na tom,“ řekl Lothias, „co tu chceš ty. Vidím, že ses poněkud změnil.“

„Ano,“ zaduněla kápě. „Přišel jsem připravit toto město na příchod svého pána. Již je blízko…“

„Kdo?“

„Ty víš. Thurguras.“

„Aha. Takže Madre mluvila pravdu. Nuže, Ruku, v tom bych ti opravdu rád zabránil,“ ucedil nevzrušeně elf. „Chlapci!“

‚Chlapci‘ pozvedli zbraně a vykročili směrem k muži v černém. Pak se však zastavili a strnuli na místě. To když si muž pomalým, obřadným pohybem sňal kápi z hlavy a jednoho po druhém si je změřil pohledem – černýma očima bez bělma.

„Zabránit mi?“ zavrčel Ruk, a jeho hlas jako by byl provázen hlasem dalším, šepotem kdesi na prahu slyšitelnosti. „Vždyť ty se mě bojíš, Lothiasi. Podívej, i tví muži se mne bojí. Znají muka, která je čekají, když se postaví na odpor Thurgurasu. Věř mi, právě si je živě představují.“

Pohledy Lothiasových mužů se z temného kněze pomalu přenesly na jejich vůdce.

„Bojí se mne,“ zahřměl Ruk, „ale nebojí se tebe! Vědí dobře, žes je obelhal, Lothiasi, žes je zradil a poslal na jistou smrt. Thurgurasu nelze vzdorovat. Lze se k němu jen přidat. Pohleď…“

Raubíři znovu vykročili, teď však mířili k elfovi. A Lothias, poprvé za desítky let, zpanikařil.

Pravidla pro aspekt

Z kapitoly Seznámení s knězem z textu věnovaného aspektu už víš, co to aspekt je. Zde si jenom stručně připomeňme, že se jedná o zázračné kouzlo osobnosti, fluidum, které knězi propůjčuje neustálý kontakt s bohem, a že umožňuje manipulovat s pocity lidí a využívat síly těchto pocitů. Důležitá je také Síla aspektu, kterou sis už nejspíš spočítal a zapsal do svého osobního deníku:
Síla aspektu = (Chr + úroveň)/2

Charakter aspektu

Jak jsme se blížili k našemu cíli, rostla ve mně nová síla a moc. Teď jsem již znal pravou Orphagovu podstatu, jeho vůle skutečně promlouvala skrze mne. Každý den jsem trávil v usilovných modlitbách, mnohdy jsem se svým bohem rozmlouval dokonce i za pochodu. Nevšímal jsem si tenkrát drobných změn, které moji společníci museli zpozorovat již dávno: silnějšího hlasu, pevnějšího pohledu, vzpřímenější chůze. Pamatuji si, jak jsem se podivoval, když mne cizí poutník na cestě uctivě pozdravil.

Po dlouhém týdenním pochodu jsme tábořili u jezera, a já poprvé po dlouhé době spatřil svůj odraz ve vodě. Z hladiny se na mne díval muž, za jehož očima byla cítit divokost, klid, zbrklost i moudrost v témže okamžiku. Poznal jsem ty oči. Byly to Hrúgarovy oči.

Sv. Arson, Zkazky o konci světa
Působení aspektu samozřejmě není vždy stejné – liší se podle povahy boha, který ho knězi propůjčuje. Když například vstoupí do místnosti zlý kněz hadího boha Assirise, všem přeběhne mráz po zádech – přikrčí se na svých židlích a začnou se bát. Pokud však vejde dobrý, laskavý kněz boha Olma, srdce přihlížejících se naplní pohodou a láskou – hádky ustanou, hlasy se ztiší a všude zavládne takřka hmatatelná mírumilovnost. Aspekt vždy kněze nějak připodobňuje jeho bohu – tím víc, čím silnější tento aspekt je.

To, na jaké emoce kněz svým aspektem dokáže působit, závisí na kombinaci principů jeho boha. Kněz, jehož víra se skládá z většího množství principů, dokáže ovlivnit širokou škálu emocí – jeho působení však nikdy nebude tak intenzivní jako působení kněze s jedním silně zastoupeným principem.

V Tabulce pocitů si můžeš připomenout, jak jsou pocity rozděleny mezi jednotlivé principy. Snadno si podle ní představíš, jak bude aspekt tvého kněze na lidi působit:

Tabulka pocitů
Dobro radost, láska, tolerance, soucit, spravedlnost
Řád spravedlnost, klid, stálost, pokora, lhostejnost
Smrt lhostejnost, pasivita, uzavřenost, smutek, strach
Zlo strach, nenávist, opovržení, sobectví, klam
Chaos klam, hněv, nestálost, zpupnost, touha
Život touha, aktivita, otevřenost, vášeň, radost

Vliv

Gilsedona se pokoušela modlit se, bylo to však marné – vždy, když sepjala ruce, zaplavila ji vlna hněvu a rozrušení, a ona místo klidné meditace začala přecházet po místnosti. Bylo po půlnoci, svíčka už dávno dohořela, přesto nemohla usnout. To ten muž…

Nelze mi vzdorovat. Thurgurasu nelze vzdorovat. Madre Adora to ví, snaží se však tuto pravdu zastřít. Považ, poslala na mne nájemného vraha…“

Měl úplně černé oči. Šel z něj strach, nechtěla ho poslouchat, jenže… jenže jeho zkrátka nešlo neposlouchat.

„Časy se mění. Příchod Thurgurasu nelze odvrátit –je tu, abyvrátil svět do původního stavu. Adora ti lhala, vždycky ti lhala.Přece dobře víš, jak mistrně dovede využívat lidských slabostí.Sedí vprostřed pavučiny a spřádá sítě; lidéjsoujen mouchy. Tenvrah, kterého poslala,je pochopitelně mrtvý – počítala s tím, žeto nepřežije, chtěla to jen zkusit. Pošle snad jako další na smrttebe? Vždycky jsi ji bezmezně ctila, ale považ: vždyť to ona tětak vycvičila. Vzhlížela jsi k ní v úctě a lásce, a ona tě zatímměla za loutku, naivní husu, která půjde brzy na špalek…“

Ozval se tupý úder. Pak další. To Gilsedona tloukla do zdi vztekem.

Konečně se dostáváme k otázce, k čemu vlastně kněz svůj aspekt používá. Možností je celá řada – dokáže posílit něčí pocity, vzbudit lásku či nenávist k druhé osobě nebo dokonce změnit cíl citu, takže bude někdo milovat toho, koho dřív nenáviděl. K tomu všemu ale potřebuje kněz nejprve udělat jednu věc – získat na dotyčného dostatečný vliv.

Získávání vlivu

Získávání vlivu vypadá různě. Kněz může na svoji oběť mluvit a přesvědčovat ji, provádět tajemná gesta a narážky, upřeně na ni hledět nebo si jí dokonce naoko nevšímat. Čím trpělivěji a úspěšněji bude takto na svoji oběť působit, tím víc získá vlivu – ten pak může použít na některou ze svých kněžských schopností.

Jaký vliv je kněz schopen získat, závisí na jeho Síle aspektu – ten však nepůsobí na každého stejně, zkušenější lidé se silnější Vůlí mu dokážou odolávat. To, jak je kdo proti knězovu aspektu odolný, je dáno jeho Neovlivnitelností, o které ses již dočetl v kapitole Seznámení s knězem:

Neovlivnitelnost oběti = (Vol + úroveň)/2

Navíc nějakou dobu trvá, než se kněz dostane druhému „pod kůži“ – svoji oběť ovládá postupně. Zvyšování vlivu si můžeš představit jako souboj, kdy kněz útočí svojí Silou aspektu a jeho oběť se brání svojí Neovlivnitelností.

Jedno „kolo“ takového souboje trvá +30, tedy 5 minut. Přírůstek vlivu pak udává množství vlivu v tzv. bodech vlivu, které kněz v tomto jednom „kole“ získal. Přírůstek může být i záporný – pokud se oběť brání obzvlášť silně, kněz na ni vliv mít přestává. Vliv však nemůže být nikdy nižší než 0.

V jednom „kole“ může kněz získat vliv pouze na jeden subjekt. Subjektem je míněn buď jedinec, nebo dav – zvláštní skupina lidí, o které bude řeč později v kapitole Práce s davem.

Proti vlivu hází cíl vždy, i když vůbec neví, že se ho kněz snaží ovlivnit. Pokud si někdo vysloveně přeje neklást knězi žádný odpor, získá na hod proti vlivu postih −3, nikdy však vyšší. Každý se podvědomě brání, když si někdo snaží zahrávat s jeho pocity, a nechat se upřímně přesvědčit je někdy těžší, než se může zdát.

Získávání vlivu je činnost vyžadující volné soustředění, která unavuje jako chůze (1 bod únavy za hodinu)

Příklad: Kněz Nimbus (Charisma +5, úroveň 4) sedí v hostinci u stolu se dvěma žoldnéři, bratry Kazimírem (úroveň 2, Vůle +1) a Tetomírem (úroveň 3, Vůle +3), a snaží se je získat na svoji stranu v nadcházející bitvě. Bratři z pochopitelných důvodů netvoří dav, bude se tedy muset rozhodnout pouze pro jednoho z nich, kterého se pokusí ovlivnit nejdřív. Kazimír se zdá Nimbovi povolnější, soustředí se tedy na něj.

Síla Nimbova aspektu = (+5 + 4)/2 = 5

Kazimírova neovlivnitelnost = (+1 + 2)/2 = 2

Hráč Nimba hodí na vliv trojku a dvojku (tedy 5) a Kazimír hodí proti vlivu 4. Tedy:

Nimbův hod na vliv = 5 + 5 = 10

Kazimírův hod proti vlivu = 2 + 4 = 6

Nimbův přírůstek vlivu na Kazimíra = +4

Zatímco Kazimír už visí Nimbovi na rtech (kněz na něj má teď vliv o síle 4), Tetomíra nechává jeho aspekt chladným.

Trvání vlivu

Jsou dva druhy vlivu: dočasný a trvalý. Zatímco dočasný vliv je jen chvilkové poblouznění, které pomine s odchodem kněze, trvalý vliv je mnohem hlubší a složitější záležitost – s jeho pomocí může kněz natrvalo změnit něčí povahu a chování. Tomu samozřejmě také odpovídá obtížnost, s jakou lze ten který vliv získat.
Dočasný vliv
Na dočasný vliv se vztahují všechna pravidla, která sis až dosud o vlivu přečetl – tedy jak a jak rychle je možné ho získat. Zbývá jen vysvětlit, jak si ho udržet.

Knězem nabytý vliv trvá jednoduše do té doby, dokud si kněz udrží pozornost své oběti. Znamená to, že se oběť musí na kněze dívat, poslouchat ho nebo na něj alespoň intenzivně myslet a vnímat jeho přítomnost. Pokud kněz ztratí pozornost oběti nebo se vzdálí z jejího dohledu a doslechu, začne nenávratně mizet i jeho dočasný vliv.

V takovém případě se dočasný vliv ztrácí rychlostí 5 bodů vlivu za 5 minut (+30), dokud neklesne na nulu. Pokud se knězi během doby, kdy jeho vliv na oběť klesá, opět podaří upoutat její pozornost, úbytek vlivu se zastaví a kněz může zbylý vliv nadále využívat.

Všimni si, že se vliv ztrácí po jakýchsi skocích, záblescích prozření, při kterých se oběť vzpamatovává z knězova působení. Každých pět minut ubude najednou pět bodů vlivu, během těchto pěti minut však vliv zůstává neměnný (neklesá tedy konstantní rychlostí 1 za minutu, jak by se mohlo zdát). Mimo jiné to znamená, že aby kněz mohl svůj vliv udržovat, nemusí zaměstnávat svoji oběť celou dobu – stačí, když upoutá její pozornost alespoň jednou za pět minut. Když tedy například kněz s někým hovoří v hostinci, může rozhovor na okamžik přerušit, aby objednal pití nebo prohodil několik slov s hostinským – pokud to nebude trvat déle než pět minut, žádný vliv tím neztratí.

Příklad: Nimbus stále rozmlouvá s žoldáky Kazimírem a Tetomírem. Jejich rozhovor se táhne už dlouho, a tak má teď kněz na oba muže vliv 15 bodů.

Náhle se zvenčí ozve hluk a výkřiky – oba žoldnéři se jako jeden muž vymrští ze židlí a jdou se podívat, co se děje. Za okamžik je vše jasné – na ulici se strhla šarvátka. Bratři v mžiku zapomenou na všechna Nimbova vzletná slova a vyrazí do boje – „umravnit to“, jak sami říkají.

Když se přesně za třináct minut oba vpotácejí zpět do lokálu, má na ně Nimbus již pramalý vliv – celé jeho pracné přesvědčování jako by se jim během boje vykouřilo z hlavy. Místo 15 bodů vlivu má teď na oba vliv pouze 5 bodů – během třinácti minut totiž uplynuly dva pětiminutové úseky a za každý z nich ztratil na každého žoldnéře 5 bodů vlivu.

Trvalý vliv
Dosáhnout trvalého vlivu je mnohem těžší než získat vliv dočasný. Kněz si musí dotyčného opravdu hluboce získat – dlouze s ním proto rozpráví, snaží se z něj dostat všechna jeho tajemství a do hloubky ho poznat, ať už proto, že mu chce pomoci, nebo aby s ním mohl později lépe manipulovat. Terč trvalého vlivu se pak často stává na knězi závislým – v jeho přítomnosti se cítí lépe, vyhledává jeho rady a zpravidla ho chápe jako vznešenou autoritu.

Základní čas získávání trvalého vlivu je delší, není to +30 jako u dočasného vlivu, ale +36. Obtížnost získání trvalého vlivu je vyjádřena postihem k hodu na vliv – ten se rovná veškerému trvalému vlivu, který už kněz na danou osobu získal. Tedy:

Postih k hodu na trvalý vliv = − získaný trvalý vliv na dotyčného

„Získaným trvalým vlivem na dotyčného“ je myšlen veškerý trvalý vliv, který na tuto konkrétní osobu kněz v minulosti získal, nezáleží na tom, jestli tento vliv již použil, nebo ne.

Příklad: Kněz Habib každý večer navštěvuje hostinského Venceslava a dlouze s ním rozpráví. Při prvním hodu na něj poměrně rychle získá 5 bodů trvalého vlivu. Na další hod má tak navíc postih −5, přesto získá ještě tři body trvalého vlivu, celkem tedy 8. Když hází potřetí, má tím pádem postih −8, a získá již jen další 2 body vlivu. Celkem to teď dělá 10 bodů trvalého vlivu.

Těchto 10 bodů využije Habib na schopnost Posílení citu, a učiní tak Venceslava soucitnějším ke svému okolí. Trvalý vliv se tím odečte, a Habib má na Venceslava opět trvalý vliv 0. Když však chce další trvalý vliv získat, má k hodu postih −10, i když vliv už použil.

Pokud se ti takový postih zdá neúnosně vysoký, máš pravdu – je opravdu nesmírně těžké získat na někoho trvalý vliv v tak krátkém čase, v jakém na něj lze získat vliv dočasný. Kněz může ovšem postih snížit tím, že se bude své oběti věnovat mnohem déle.

Až tedy zjistíš postih na hod na trvalý vliv, můžeš ho ještě zmenšit o libovolně vysoké číslo (toto číslo samozřejmě nemůže být vyšší než postih sám, postih je vždy nejméně 0). Když pak toto číslo vynásobíš dvěma, přičteš ho k základnímu času +36 na získávání vlivu a převedeš výsledek v tabulce, získáš čas, který tvému knězi zvyšování trvalého vlivu zabralo. Oba vzorce vlastně vypadají takto:

Zvyšováním potřebného času lze pochopitelně snižovat jen postih u trvalého vlivu, ne u vlivu dočasného. Časem potřebným k získání trvalého vlivu rozumíme čistý čas, během kterého na svůj cíl kněz působí (jak přesně toto působení může vypadat, se dočteš v kapitole Síla kontaktu). Pokud by se jednalo o opravdu dlouhý časový úsek, například týden, bude tento čas jistě přerušován spánkem, odpočinkem, jídlem a dalšími činnostmi – čas strávený těmito činnostmi se však do potřebného času nezapočítává.

Nejčastěji bývá delší časové období, které kněz získáváním trvalého vlivu stráví, rozděleno do krátkých úseků – například každodenních zpovědí, meditací, společných modliteb a podobně. Těžko si lze představit, že bude kněz do někoho celý den takřka bez přestání hučet, to by mohl svůj vliv spíše ztratit.

Jakmile znáš postih na hod a čas, který knězi získávání trvalého vlivu zabere, stačí už jen provést samotný hod na vliv, abys zjistil, o kolik bodů po uplynutí daného časového úseku trvalý vliv stoupne nebo klesne. Dovolíme si v tomto případě doporučit alternativní postup, kdy hod provede PJ a neřekne ti, jak dopadl – vše pak může záležet hlavně na tom, jak obratně a věrohodně provede tvůj kněz ono dlouhodobé ovlivňování.

Trvalý vliv se s časem neztrácí, kněz ho může použít, kdykoli přijde s obětí do kontaktu, třeba i po mnohaletém odloučení. Krom toho mají schopnosti, na které je použit trvalý vliv, také trvalé účinky, o tom se ještě dočteš dále. Trvalý vliv můžeš kdykoli použít místo vlivu dočasného a způsobit tak pouze dočasný efekt – asi ale chápeš, jaké by to bylo plýtvání.

Získávání vlivu a Síla kontaktu

Když ho potkala, vracela se právě z bohoslužby. Věděla, že jsou ulice v poslední době nebezpečné – Madre je před tím varovala. Přesto Gilsedona věřila, že ji Bohyně ochrání. Dosud ji vždy ochránila.

Hned jak spatřila muže v kápi, zamrazilo ji. Stál k ní zády, snad ji zatím neviděl – kvapně zamířila do postranní uličky. On však, aniž by se ohlédl, náhle promluvil. Řekl prosté: „Stůj!“

Gilsedona měla základní kněžský výcvik. Dalo by se říci, že její mysl byla čistší a vůle silnější, než tomu bylo u většiny děvčat v jejím věku. Přesto se na povel toho muže zarazila. Věděla, že je nebezpečný. Zároveň se nemohla zbavit pocitu, že mnohem nebezpečnější bude ho neuposlechnout. Zaváhala, pak se přesto rozhodla rychle uprchnout…

Než však učinila první krok, muž se otočil, sňal kápi z hlavy a pohlédl jí do očí. V tu chvíli už nebylo úniku.

Podobně jako Empatie se i působení aspektu řídí Silou kontaktu. Všechna pravidla o získávání vlivu, která jsi až dosud četl, počítají s tím, že se oběť nachází v těsné blízkosti kněze, kněz se jí dívá zpříma do očí a snaží se ji pečlivě volenými slovy přesvědčit, aniž by byl někým vyrušován. To jsou podmínky nutné ke zvyšování vlivu – pokud není některá z těchto podmínek splněna, získává kněz postih k hodu na vliv podle Tabulky Síly kontaktu, kterou tu pro připomenutí ještě jednou uvádíme.
Tabulka Síly kontaktu
Vzdálenost větší než 3 m −1
Vzdálenost větší než 6 m −3
Vzdálenost větší než 12 m −6
Vzdálenost větší než 24 m −12
Vzdálenost větší než 50 m −20
Přerušovaný pohled do očí (pohled není upřený, kněz se dívá i jinam – asi jako při běžném rozhovoru) −1
Pohled stranou (kněz se na oběť nedívá, ale oběť mu vidí do tváře) −2
Občasný pohled (oběť knězi vidí do tváře jen občas, ona nebo kněz se často dívají jinam) −3
Odvrácený pohled (oběť kněze vidí, ale nevidí mu pořádně do tváře) −4
Mimo dohled (oběť kněze vůbec nevidí) −6
Mírně přerušovaná řeč (kněz občas promluví i s někým jiným než s obětí, je sporadicky přerušován) −1
Silně přerušovaná řeč (kněz mluví s více lidmi najednou, je neustále nucen rozhovor přerušovat) −2
Nepřímá řeč (kněz mluví k někomu jinému než k oběti, ta ho pouze poslouchá) −3
Špatně slyšitelná řeč (kněz např. šeptá, je daleko, jeho řeč ruší okolní hluk…) −2
Poškozená řeč (knězi se z nějakého důvodu mluví špatně – chraptí, dusí se, kašle, mutuje…) −2
Žádná řeč (kněz mlčí nebo ho oběť nemůže slyšet) −6

A znovu připomínáme, že Síla kontaktu může být nejvýše 0, takže i když se ve vzorcích formálně přičítá, prakticky to znamená, že výsledek hodu se snižuje.

Se započtením Síly kontaktu vypadá hod na vliv takto:

Hod na vliv = Síla aspektu + Síla kontaktu + 2k6+
Příklad: Passe, kněz Sutioka, božstva tisíce rozkoší, se snaží ovlivnit půvabnou číšnici v zájezdním hostinci. Přestože by opravdu rád, nemůže s ní udržovat přímý pohled do očí – dívka je neustále v pohybu. Podaří se mu však upoutat její pozornost natolik, aby se po něm během potřebných pěti minut poměrně často ohlížela. Několikrát ji také zavolá ke svému stolu a pokouší se na ni přes okolní hluk zapůsobit, používaje jako záminku objednávky dalších a dalších nápojů.

Je jasné, že bude těžké v těchto podmínkách získat nějaký vliv. Passe dostane následující postihy:

−3 za občasný pohled

−2 za silně přerušovanou řeč

−2 za špatně slyšitelnou řeč

Celkem to tedy dělá −7, Passeho Síla aspektu je 6 a postih ho tak sráží na −1. Je vidět, že pokud není servírka obzvlášť povolná, má kněz v tomto případě pramalou šanci na úspěch.

Síla kontaktu a trvalý vliv

V případě trvalého vlivu nemůžeš již výše uvedené postihy za Sílu kontaktu snížit prodloužením doby, po kterou kněz vliv získává. U trvalého vlivu si proto obzvlášť pečlivě vyber, jakou metodou a za jakých podmínek bude tvůj kněz vliv získávat – veškerý čas strávený ovlivňováním, které by neodpovídalo zvoleným podmínkám, se totiž do celkového času nezapočítá. Pokud tedy například Pánovi jeskyně řekneš, že bude tvůj kněz se svojí obětí nepřetržitě hovořit a dívat se jí upřeně do očí (abys měl co nejmenší postih), budou ti započítány jen ty minuty, po které tak kněz opravdu činil – kdykoli by byl v hovoru rušen nebo neměl pro pohled do očí podmínky, nemohl by ovlivňování s příslušným nízkým postihem provádět. Možná pak poznáš, jak se takových pět hodin dívání do očí může roztáhnout i na mnoho dní.

Pokud se svým PJ používáte variantu, kdy hod provádí on a neukazuje ti výsledek, je i rozhodnutí, jaký postih použije, zcela na něm. Může vzít například průměr z doby, po kterou jsi vliv získával, nebo vybrat variantu, kterou jsi používal nejčastěji – tak nebo onak, tebe by měl zajímat především výsledek, který, zazní-li z úst PJ, je samozřejmě neoddiskutovatelný.

Jak funguje vliv

Když sis přečetl, že bude tvůj kněz na někoho získávat vliv, možná sis to představoval trochu jinak, než nakonec z pravidel vyplývá. Když říkáme, že máme na někoho vliv, skutečně tím většinou myslíme, že si nás tento člověk váží, poslouchá nás, jsme pro něj důležití. Kněžský vliv ale funguje jinak. Navenek se vlastně nijak neprojeví, dokud ho kněz k něčemu nevyužije. Můžeš si to představit jako určitý druh kouzla: kněz si svoji oběť postupně podmaňuje, otevírá její vědomí a vytváří si v něm záchytné body a pomyslné páky. Každý kněz tuto jemnou duševní práci vnímá trochu jinak a je pro něj zpravidla těžké popsat ji někomu, kdo to nikdy sám nezkusil. Ovlivňovaný přitom vůbec nic necítí a nestačí se pak divit, když ho kněz náhle po půl hodině klidného, zdánlivě bezvýznamného rozhovoru rozhodí pouhým slovem nebo myšlenkou.

V praxi to znamená, že zatímco vliv se získává dlouho, schopnosti, které s jeho pomocí kněz použije, účinkují okamžitě – konkrétně v následujícím kole poté, co se je rozhodne použít.

Veškeré takové schopnosti, uvedené v kapitolách Práce s jedincem a Práce s davem, vyžadují plné soustředění a jsou únavné jako spěch (1 bod únavy za půl hodiny).

Potlačení aspektu

Colton jsem si z dětství pamatoval jako malebnou farmářskou osadu. Bylo to jedno z mála míst, jež jsem ve světě navštívil: víska na úrodných pláních, které obklopovaly hlavní město. Vždy tu byla cítit domácká vůně sena, koní a čerstvého jídla.

Tohle ale nebyl ten Colton. Stavení byla zanedbaná, některá nesla stopy nedávného požáru. Na cestě, jež se klikatila mezi domy, se kupily odpadky, vesnici křižovali vychrtlí toulaví psi. Před jedním domem jsem spatřil hejno much a pod ním mrtvou krávu. A na všech dveřích i okenicích se opakoval tentýž pochmurný znak – pruh černé, olejovité tekutiny.

„Byl tu,“ konstatoval stručně Hrúgar.

Na náměsti byli lidé, spatřili jsme je už z dálky. Stáli v houfu, nehybně, v rukou měli vidle a cepy. Hrúgar nám poručil zastavit a obrátil se na mě.

„Musíme teď být nenápadní,“ řekl. „Tito lidé nejsou ve stávající chvíli Orphagiáncům právě nakloněni. Potlač svoji osobnost, mladíku. Potlač svit, který v tobě Orphag zažehává. Takto…“

Bylo by zavádějící napsat, že se Hrúgar náhle změnil. Když se snažím vybavit si konkrétní rysy, které se na něm proměnily, má paměť selhává. Vím jen, že v tu chvíli přede mnou místo toho zvláštního, silného kněze, kterého jste přes veškerou jeho šílenost zkrátka museli následovat, stál obyčejný starý trpaslík. Tehdy jsem si poprvé všiml, jak je Hrúgar po dlouhém putování špinavý, a že silně páchne.

Sv. Arson, Zkazky o konci světa
Všechna pravidla v této kapitole počítají s tím, že má kněz svůj aspekt, lidově řečeno, „zapnutý“. Takový aspekt působí na okolí, i když se o to kněz přímo nesnaží – lidé si kněze více všímají, cítí z něj charakter jeho aspektu. Jsou však i případy, kdy toto vyzařování kněz nemůže nebo si nepřeje mít.

Za prvé je třeba říci, že aspekt působí jen tehdy, když je kněz při vědomí. Nemusí být plně při vědomí – je jedno, zda se opilý potácí ulicí, svíjí se zraněn na zemi nebo má snad dokonce halucinace z nějaké (patrně jedovaté) houby, kterou nedopatřením snědl – dokud kněz bdí, jeho aspekt na lidi působí. Jakmile však upadne do bezvědomí nebo usne, aspekt se vytratí. I ten nejmocnější velekněz tak může ve spánku vypadat jako neškodný, vetchý stařec.

Druhá možnost, kdy se aspekt neprojevuje, jsou okamžiky, kdy se ho sám kněz snaží potlačit. Všichni kněží to dokážou prakticky bez námahy – aspekt je pro ně sice něco přirozeného, velmi záhy se ho však naučí skrývat stejně obratně, jako ho umějí využívat. Kněz však nemůže svůj aspekt pouze utlumit. Buď se ho pro daný okamžik zřekne zcela, nebo ho nechá působit v plné síle.

Kdykoli se kněz snaží aspekt potlačit, musí to jeho hráč Pánu jeskyně oznámit. PJ to vezme na vědomí a do chvíle, než mu hráč sdělí, že si přeje aspekt opět „zapnout“, bude jeho kněz působit na lidi jako obyčejný smrtelník. U mocnějších kněží to dokonce může fungovat jako účinné krytí – mnozí z těch, kteří znají kněze jako mocného mudrce, z něhož kouzlo osobnosti přímo sálá, ho pak bez jeho aspektu náhle nedokážou poznat a jsou mnohem náchylnější k tomu ho zcela ignorovat.

Hraní aspektu

Teď už víš, co to aspekt je, jak působí a jaká pro něj platí pravidla. Zbývá si ujasnit jednu věc: jak takový aspekt správně zahrát. Z předchozího textu by se ti mohlo zdát, že stačí několikrát zachřestit kostkami a napsat si na papír, kolik bodů vlivu tvůj kněz získal. Ve skutečnosti to vůbec není tak jednoduché. Nezapomeň, že aby byl tvůj kněz opravdu tím mocným, okouzlujícím manipulátorem, jakého z něj aspekt dělá, musí se podle toho vyjadřovat, příslušně jednat, a dokonce někdy správně vypadat. O tom všem rozhoduješ pouze ty, hráč. Pokud se PJ bude zdát, že hraní aspektu odbýváš, může ti jednoduše oznámit, že jsi žádný vliv nezískal, i když ti na kostkách padly dvě šestky.

Jako v celém Dračím doupěti Plus, i tady platí, že hráči nejsou herci a nemusejí znát to co postavy. Jen těžko po tobě někdo může chtít, abys byl stejně výřečný, charismatický a přesvědčivý jako tvůj kněz. Co se počítá, je snaha a zábava ze hry – měl by ses alespoň pokusit popsat, jak se tvůj kněz tváří, na kterou strunu asi při přesvědčování hraje, jak by měl působit. Pokud ho znázorníš tak, že si ho i PJ začne představovat jako mistrného rádce a našeptávače, máš vyhráno.

Nezapomeň také, že z toho, jak tvůj kněz jedná, se odvíjí Síla kontaktu. Pokud se bude dívat oběti do očí, neopomeň to zdůraznit. Bude-li hovořit, mluv za něj, když se naopak pokusí nalomit svoji oběť ponurým mlčením, zkus alespoň popsat výraz jeho tváře. Pomůžeš tím PJ určit správný postih.

Mysli na to, že každý, s kým se tvůj kněz v herním světě setká, bude mít trochu jinou povahu, slabá a silná místa, a tomu všemu je třeba se přizpůsobit. Pokud bude kněz při každé příležitosti opakovat pořád totéž, je dost pravděpodobné, že brzy pohoří. Po několika odehraných dobrodružstvích se svým PJ jistě najdete způsob hraní aspektu, který se vám zdá nejzajímavější a nejzábavnější.

Shrnutí

Aspekt je kouzlo osobnosti, které knězi propůjčuje jeho bůh a s jehož pomocí dokáže ovlivňovat druhé. Síla aspektu ((Chr+úr)/2) stoupá s knězovou úrovní a Charismatem.

Když kněz na někoho působí svým aspektem, získává na něj vliv. Získávání vlivu probíhá jako pomyslný souboj, jehož jedno kolo trvá 5 minut (+30) – kněz „útočí“ Silou aspektu, oběť se „brání“ Neovlivnitelností ((Vol+úr)/2). Pokud se oběť bránit nechce, hod stejně provádí, má na něj však postih –3. Výsledkem každého kola je Přírůstek vlivu měřený v bodech vlivu, o který se knězův celkový vliv na dotyčného buď zvýší, nebo, pokud je přírůstek záporný, sníží. Vliv nemůže být nikdy nižší než 0 bodů, horní hranice není stanovena. Kněz může v jednom kole získat vliv buď na jednoho jedince, nebo na jeden dav.

Vliv může být dočasný nebo trvalý.

Dočasný vliv začne klesat rychlostí 5 bodů vlivu za 5 minut ve chvíli, kdy oběť přestane věnovat knězi pozornost, nebo když se od něj vzdálí za hranici dohledu/doslechu. Schopnosti využívající dočasný vliv mají také dočasné trvání (viz dále).

Trvalý vliv je obtížnější získat – jedno kolo získávání vlivu trvá 10 minut (+36) a k hodu na trvalý vliv má kněz postih za již získaný trvalý vliv na danou osobu. Počítá se všechen trvalý vliv, který kněz na danou osobu kdy získal, byť by ho již na něco využil. Tento postih je možno snížit až na nulu, dvojnásobek čísla, o které byl snížen, se však přičte k základnímu času +36, po který získávání vlivu trvá. Z toho plyne, že čím více trvalého vlivu již na někoho kněz získal, tím déle mu bude trvat získat další. Trvalý vliv časem neklesá, snižuje se jen po použití schopnosti aspektu – efekt této schopnosti je pak také trvalý. Trvalý vliv lze kdykoli použít jako vliv dočasný a způsobit tak pouze dočasný efekt.

Síla kontaktu je vyjádřena postihem a hraje roli při získávání vlivu – za ideální Sílu kontaktu (pohled do očí, soustředěný rozhovor, vzdálenost max. 3 metry) je postih 0, za horších podmínek se spočítá postih podle Tabulky Síly kontaktu. Zvolenou Sílu kontaktu musí kněz udržovat po celou dobu získávání vlivu (u dočasného vlivu 5 minut, u vlivu trvalého podle situace).

Na činnosti spojené se schopnostmi aspektu je třeba se soustředit a tyto činnosti zvyšují únavu – získávání vlivu je činnost vyžadující volné soustředění a je unavující jako chůze, na činnosti spojené s prací s jedincem a s prací s davem (viz stejnojmenné kapitoly dále) je třeba se plně soustředit a jsou unavující jako spěch.

Aspekt působí, jenom pokud je kněz při vědomí. Kněz může aspekt potlačit, zjednodušeně řečeno ho vypnout – v takovém případě síla osobnosti poskytovaná aspektem mizí.

Práce s jedincem

Madre Adora urovnala svíčky na oltáři a zapálila kadidelnice. Pak poklekla k modlitbě a pokusila se uklidnit rozbouřené myšlenky. Byl tady, ve městě, věděla to. Musí v sobě najít sílu mu vzdorovat. Protože jestli ji nenajde ona, tak kdo?

Za zády uslyšela tiché, lehké kroky. „Gilsedono,“ řekla, aniž se otočila. „Máš zase zlé sny, nemám pravdu? Poklekni a pomodli se se mnou.“

Kroky se pomalu přiblížily. Za normálních okolností by si Madre všimla, že jsou příliš váhavé, příliš nepravidelné. Zaslechla by, jak mladá novicka ztěžka dýchá. Teď však měla plnou hlavu jiných věcí…

Gilsedona pevně stiskla slonovinovou rukojeť dýky a pohlédla na svůj odraz na jejím ostří. Tvář měla zkřivenu zlobou, před očima rudo. Pomalu se přiblížila ke staré kněžce, naposledy na okamžik zaváhala a pak ji vší silou bodla do zad.

Po Madřině rouchu stekla krev, stařena zasípala a zhroutila se k zemi. Vrásčité oči se rozšířily a v němém úžasu pohlédly na Gilsedonu… a tehdy Gilsedona bodla znovu, do srdce. A zase. Madre nevykřikla – jenom sípala.

„Správně,“ ozval se syčivý hlas a za novickou se zjevila postava v černé kápi. „Pomsti se. Msti se za všechno ponížení, které jsi musela vytrpět, za to, že z tebe chtěla udělat ovci, za tisíce lží…“

Rány dýky dopadaly znovu a znovu, cákanec krve zhasil jednu ze svíček na oltáři. Gilsedona se mstila.

V této kapitole se dočteš, jak může tvůj kněz ovlivnit jednoho konkrétního člověka. Na práci s jedincem se vztahují všechny postihy, které jsou uvedeny v Tabulce Síly kontaktu (na rozdíl od práce s davem, kde se budou postihy lišit).

Trvání citů a pocitů

Při práci s jedincem bude kněz často měnit něčí pocity. Změny, které takto provede, mají různé trvání podle vlivu, který je na ně použit.

Pokud je pocit změněn dočasně (tedy za dočasný vliv), trvá tato změna pouze po dobu, po kterou si kněz udrží pozornost oběti. Platí stejné pravidlo jako u trvání dočasného vlivu: po prvních pěti minutách, během kterých je oběť z knězova dosahu, se dočasně změněné pocity začnou vracet do původního stavu. Rychlost této změny závisí na okolnostech a úvaze PJ – pokud se někdo díky knězem vyvolanému hněvu dostane do rvačky, může si hněv udržet i nadále nezávisle na knězi; pokud však jeho zloba není okolím nijak podporována, dotyčný vychladne prakticky ihned po knězově odchodu.

Pokud kněz využije trvalý vliv a ovlivní nějaký cit, je to změna mnohem dlouhodobější. Oběť si pro nové emoce sama vykonstruuje důvody, kterým uvěří, a nový cit se tak stane pevnou součástí její osobnosti. I takový cit se může nadále vyvíjet a měnit, jako se ostatně během života mění všechny city – závisí to jen na zkušenostech a událostech, které ovlivněnou postavu potkají.

Posílení pocitu

Vliv: 5 bodů za snížení Skrytosti o 1

Kněz umí posílit pocity toho, na koho svým aspektem působí. Dokáže však působit pouze na ty pocity, které jsou zahrnuty v jeho principech.

Aby mohl kněz některý pocit posílit, musí o něm nejdřív vědět. Toho může dosáhnout díky schopnosti Empatie. Už víš, že čím je pocit slabší, tedy čím je vyšší jeho Skrytost, tím hůře se bude knězi zjišťovat.

Jakmile kněz zjistí, že jeho oběť cítí pocit, na který se zaměřil, může ho začít posilovat. Stačí mu vědět, jakou má tento pocit Skrytost – nemusí již nutně znát důvod, proč jej dotyčný cítí, ani ke komu nebo k čemu. Posílení pocitu o 1, tedy snížení Skrytosti o 1, stojí kněze 5 bodů vlivu, dokáže však snížit Skrytost maximálně o tolik, kolik má bodů v odpovídajícím principu.

Příklad: Zlý kněz Lupus může mimo jiné zvyšovat nenávist a opovržení. Během krátkého rozhovoru díky Empatii zjistí, že jeho cíl, sedlák Lubor, nenávidí svého souseda – tento cit u něj v tuto chvíli vyvolává pocit nenávisti se Skrytostí 4. Zároveň pociťuje opovržení ke svému nevydařenému synovi, a to poměrně silně – se Skrytostí 2.

Po nějaké době Lupus získá na Lubora vliv 5 bodů. Rozhodne se, že posílí Luborovu nenávist – ta má tedy již teď Skrytost 3. Lupus si odečte 5 bodů vlivu, ale nadále pokračuje v ovlivňování Lubora a brzy na něj znovu získá 10 bodů vlivu. Opět zvýší jeho nenávist a posune ji na Skrytost 2. Lubor už teď myslí na svého nenáviděného souseda stejně silně jako na svého syna. Když v tu chvíli vejde dotyčný soused do lokálu, Lubor na něj upře zlostný pohled a neodpustí si ani nějakou pěkně sžíravou poznámku.

Lupus musel mít ve Zlu minimálně 2 body. Kdyby to bylo méně, například 1, nemohl by již snížit Skrytost Luborovy nenávisti ze 3 na 2. Z původní Skrytosti Luborovy nenávisti by totiž v takovém případě mohl snižovat pouze o 1, tedy ze 4 na 3.

Utlumení pocitu

Vliv: 5 bodů za zvýšení Skrytosti o 1

Kněz umí Skrytost některých pocitů také zvyšovat. V tomto případě platí, že dokáže zvýšit jen skrytost těch pocitů, které zahrnuje opak jeho principů. Všechna ostatní pravidla jsou stejná jako pro Posílení pocitu: zvýšení Skrytosti o 1 stojí 5 bodů vlivu, celkem může kněz Skrytost pocitu zvýšit jen o tolik, kolik má bodů v principu, který používá.

Příklad: Celý rozhovor Lupa s Luborem pozoroval náš starý známý, kněz Nimbus. Nimbus má v principu Dobra 1 bod, a jelikož je nenávist pocitem Zla, opaku Dobra, dokáže zvýšit její Skrytost o 1. Protože je sedlákův soused stále v místnosti, rozhodne se Nimbus, že si k Luborovi přisedne, promluví mu do duše a pokusí se utlumit jeho nenávist – snad se ti dva potom konečně usmíří.

Posílení či utlumení citu jedince

Vliv (trvalý): 5 bodů za změnu Skrytosti o 1

Kněz dovede měnit také Skrytost citu, pokud ho předtím Empatií odhalí. Díky posílení nebo utlumení citu budou trvale silnější či tlumenější všechny pocity, které tento cit v oběti vyvolává. Oslabená láska tak bude způsobovat slabší pocity náklonnosti, ale také například slabší žárlivost, a tak podobně – asi to není třeba dále vysvětlovat, sám si jistě dovedeš představit, co to obnáší, když je nějaký cit náhle slabší nebo silnější.

Skrytost citu může kněz trvale změnit za, jak jinak, trvalý vliv, a to konkrétně o 1 za 5 bodů trvalého vlivu. Podobně jako u Posílení/Utlumení pocitu i pro city platí, že posílit může kněz jen ty, které jsou zahrnuty v jeho principech, a utlumit jen ty, které zahrnuje opak jeho principů. Měl by tedy dobře zvážit, než něco takového udělá. Pokud totiž nemá body v principu opačném k tomu, kterým Skrytost trvale měnil, nebude již moci tuto změnu vzít zpět. V takovém případě totiž není v jeho moci cit, který posílil, znovu tlumit (nebo naopak). Manipulováním s city se tak dá krůček po krůčku zcela změnit něčí osobnost…

Příklad: Kněz Nimbus přisedne k sedláku Luborovi, zdvořile pozdraví a dá se s ním do řeči – rád by, aby Lubor odpustil svému sousedovi, kterého nenávidí. Nimbus ví, že kdyby pouze dočasně utumil sedlákovu nenávist, nic by se tím nevyřešilo. Utlumen by byl pouze momentální pocit, ale cit, který ho vyvolává, by se nezměnil – jakmile by kněz odešel, oba muži by se opět znesvářili. Rozhodne se tedy, že si na Lubora udělá trochu víc času, získá na něj trvalý vliv a sníží jeho nenávist nastálo.

Lubor není nijak zvlášť neovlivnitelný – po necelé půlhodince rozhovoru se Nimbovi podaří získat na sedláka 6 bodů trvalého vlivu. Jak měl v plánu, zvýší Skrytost Luborovy nenávisti o 1, tedy ze 4 na 5. Když se pak zakrátko se sedlákem rozloučí, vychází Lubor z hostince jako nový člověk.

Když o týden později bezohledný soused pokácí Luborovi jeho oblíbenou hrušeň, dovede to našeho sedláka téměř k nepříčetnosti. Ale ačkoli se velmi hněvá, nedá se říct, že by souseda přímo nenáviděl – jeho cit se změnil a vyvolá tak také slabší pocit. Zatímco dříve by v takové chvíli cítil nenávist se Skrytostí 1, po Nimbově zásahu se u něj tento pocit objeví pouze se Skrytostí 2. S trochou nadsázky se dá říci, že onou půlhodinou rozhovoru zachránil kněz sedlákovu sousedovi holý život – kdo ví, co by mu jinak nenávistný Lubor provedl.

Přesměrování pocitu jedince

Vliv: 15 bodů

Kněz dokáže pocity druhých nejen posilovat a potlačovat, ale také je podle svého přání zaměřit. Stačí pošeptat pár dobře volených slov, upřít uhrančivý pohled a zapojit skrytou Sílu aspektu, a rytířova nenávist ke skřetům se náhle změní v nenávist k vlastní manželce, kterou udatný rek neváhá plamenně obvinit z toho, že s týmiž skřety smilní. Ano, knězem nahlodaná mysl se chytá i těch nejabsurdnějších záminek, aby sobě a svému okolí nově nabyté pocity nějak zdůvodnila.

Kněz může přesměrovávat pouze ty pocity, které zahrnuje jeho princip. I tady platí, že kněz musí nejprve o daném pocitu vědět. Na rozdíl od Posilování a Tlumení pocitů jsou tu však potřeba podrobnější znalosti – kněz musí nejen vědět, že daná osoba něco cítí, ale také proč nebo ke komu to cítí. Nestačí tedy například zjistit, že je sedlák Karel trochu smutný (Skrytost 4) a služka Elvíra dost rozhněvaná (Skrytost 2) – kněz musí také vědět, že Karel stále truchlí po již pět let zesnulé manželce a že Elvíra zuří, protože ji podvedl její milý. Stručně řečeno: pocit lze přesměrovat pouze tehdy, když zná kněz jeho původní zaměření.

Pokud je tato podmínka splněna, stačí jen určit nový cíl pocitu, upřením síly aspektu provést přesměrování a návdavkem poskytnout jeho majiteli důvod, proč jeho emoce nabraly náhle tak nečekaný směr. Majitele pocitu nebude zajímat věrohodnost tohoto důvodu, natož nějaké důkazy – stačí jen malé popostrčení, a jeho mysl si již sama vykonstruuje potřebné záminky a fakta. Proč by například nemohl Elvíře mládenec zahýbat právě se sedlákem Karlem? Nakonec, oba byli vždycky tak trochu zženštilí. Stačí nechat ukřivděnou ženskou fantazii chvíli pracovat, a Karel se rázem stává vděčným terčem Elvířina hněvu, zatímco se nevěrný milenec nadále raduje z její přízně. Jakmile je totiž pocit jednou přesměrován, pozbývá svého původního cíle. U oběti to může vyvolat zvláštní pocity prázdnoty – udatný rytíř si například těžko dokáže vysvětlit, proč mu najednou vůbec nevadí skřeti, které před chvílí tak nenáviděl. Pokud však nemá patřičné informace, nedovtípí se, že byl knězem zmanipulován.

Přesměrování pocitu jedince stojí kněze 15 bodů vlivu. Kromě získání vlivu je potřeba provést ještě další hod, abys zjistil, zda kněz v přesměrování uspěl nebo zda cílová postava odolala jeho mámení a pocit se přesměrovat nepodařilo. Jedná se o klasický hod na porovnání knězovy Síly aspektu a Neovlivnitelnosti oběti (tedy vlastně hod na vliv), je tu však jedna věc navíc: PJ určuje postih, pokud daná postava již k novému cíli cítí nějaké emoce, které jsou v protikladu (patří k opačnému principu) k té, kterou se na tento cíl snaží kněz přesměrovat.

Základ tohoto postihu se rovná šesti. Od něj se odečte Skrytost daného protichůdného pocitu. Jestliže se jedná o přímý protiklad (tj. např. Dobro vůči Zlu), výsledek se ještě vynásobí dvěma. Pokud je to pocit některého z principů, které s přímým protikladem sousedí (např. proti Zlu jsou to Život a Řád), dvojkou se nenásobí. Má-li cílová postava více pocitů protichůdných k přesměrovávanému pocitu, počítá se jen ten nejsilnější (tj. ten, který dá ve výsledku největší postih). Vzorce vypadají následovně:

×2 u přímého protikladu

Je-li knězův hod na přesměrování vyšší než hod proti přesměrování oběti, přesměrování se podařilo.

Příklad: Kněz Kretchmer Clown (Síla aspektu 8), věrný služebník zlomyslného boha Uda, zavítal náhodou na vesnický pohřeb. Už před obřadem se dá do řeči s truchlícím synem zesnulého (Neovlivnitelnost 2), získá na něj 16 bodů vlivu a mimo jiné zjistí, že se tento shodou okolností nedávno oženil a má velkou radost z bohatého věna. Kretchmer se rozhodne, že způsobí v rodině trochu toho pozdvižení, když synovu radost z věna změní v neskrývanou radost z otcovy smrti.

Mladík měl však otce rád a z jeho smrti je upřímně nešťastný – cítí z tohoto důvodu smutek se Skrytostí 1. Zatímco radost, kterou se snaží Kretchmer vyvolat, je pocitem Života, smutek patří ke Smrti, jeho přímému protikladu – Kretchmerův postih k hodu na přesměrování se tedy bude násobit dvěma. Kretchmer hodí na kostkách 7, syn zesnulého pouze 3.

Postih k hodu na přesměrování = (6 − 1)×2 = 10

Kretchmerův hod na přesměrování = 8 + 7 = 15

Pozůstalého hod proti přesměrování = 2 + 10 + 3 = 15

Přestože byl Kretchmer opravdu blízko, pohřeb se mu skandálem narušit nepodařilo – mimo jiné i díky silnému a upřímnému smutku pozůstalého.

Podobně jako Posílení a Utlumení pocitu, i Přesměrování pocitu trvá pouze do té doby, dokud si kněz udrží pozornost oběti. Aby byla změna trvalá, je třeba Přesměrovat cit.

Přesměrování citu jedince

Vliv (trvalý): 15 bodů

Jak asi tušíš, je tato schopnost velmi podobná Přesměrování pocitu jedince, jen se tentokrát pracuje s city (viz City a pocity, kapitola Seznámení s knězem v části Povolání kněze). Schopnost přesměrovávat city je pro kněze mocná zbraň, která dokáže v myslích lidí a jejich vzájemných vztazích natropit pořádný chaos. I zde platí, že si oběť pro změnu svého citu sama vykonstruuje záminky, byť by byly sebenesmyslnější, stačí jen, aby ji kněz trochu inspiroval.

Zatímco pocity lze přesměrovávat prakticky libovolně, platí u citů jistá omezení. Protože je cit ze své podstaty mnohem komplikovanější, nedokáže se tak snadno přizpůsobit jakémukoli novému cíli – objekt, na který je cit přesměrován, se musí původnímu cíli citu v některých základních vlastnostech podobat. Jedná se především o to, jestli je tento cíl konkrétní nebo abstraktní a určitý nebo obecný.

Konkrétní je například strom, dům, hostinský, město, vítr nebo louže, abstraktní pak láska, zrada, zvyk nebo třeba politika. Jednoduše se dá říci, že konkrétní věci se na rozdíl od abstraktních dají postřehnout smysly, jako je zrak, sluch, hmat apod. Není možné přesměrovat cit k abstraktnímu cíli na cíl konkrétní: z lásky k ženě nelze udělat lásku k vlasti, člověk, který nenávidí byrokracii, místo toho náhle nezačne stejným způsobem nenávidět elfy – může ale například začít nenávidět jejich způsob života, protože to už je abstraktní pojem.

Určitým cílem je manželka, soused, hostinec U Voka nebo Temný hvozd. Obecné cíle jsou pak třeba pavouci, hadi, krev, elfové, ženy. Zatímco určitý cíl je vždy jedinečný, obecné cíle mohou vypadat pokaždé jinak, pouze je spojují určité vlastnosti, na které se cit upíná. Cit nelze přesměrovat od obecného cíle k určitému a naopak: pokud se někdo štítí pavouků, nemůže se najednou začít stejně štítit vlastní ženy, leda žen obecně.

Mezi hráči a PJ může snadno dojít ke sporu, co je abstraktní a co konkrétní, co určité a co obecné. U některých pojmů je to skutečně sporné. V takových případech ať rozhodne PJ podle toho, jak moc se mu zdá možné cit v dané situaci přesměrovat. Účelem tohoto pravidla není slovíčkaření, jde pouze o to, aby cit v nové podobě ještě vůbec dával nějaký smysl.

Příklad: Olav je proslulý válečník, řečený „drakobijec“. Je rodilým vůdcem a neděsí se žádného nebezpečí, kromě myší. Když Olav vidí myš, vyděšeně skáče na stůl, což mu pochopitelně na pověsti nepřidá a značně ho to rmoutí – jednoho dne se tedy rozhodne svěřit svůj problém knězi Tarchovi.

Tarch Olavovi slíbí, že ho za tučnější příspěvek do kostelní pokladny jeho chorobného strachu z myší jednou provždy zbaví. Jakmile po několika společných rozpravách získá na Olava 15 bodů trvalého vlivu, rozhodne se jeho strach přesměrovat. Síla jeho aspeku je 10, na kostkách hodí 5. Zvolí si cíl, ke kterému Olav necítí žádné protichůdné city, a nebude mít tedy žádný postih. Olav má Neovlivnitelnost 8 a hodí 4, navíc se k jeho hodu přičítá postih −3, protože se knězovu vlivu dobrovolně podvoluje.

Tarchův hod na přesměrování = 10 + 5 = 15

Olavův hod proti přesměrování = 8 + 4 − 3 = 9

Tarch již ví, že uspěl, tajemně se na válečníka usměje a položí na stůl klícku s vypaseným potkanem. Olav nemůže uvěřit svým očím: zvíře mu náhle přijde zcela obyčejné a neškodné. Se slovy díků se spokojený válečník odebere do své chýše.

Následující ráno probudí Olavovu milenku příšerný jekot. Rozespalým zrakem spatří svého druha, jak celý rozřesený dřepí na židli, upíraje rozšířené zornice na drobného pavouka. Tarch zatím počítá mince ve své pokladnici a se zlomyslným úšklebkem vyčkává, až za ním přijde válečník s další prosbou…

Rozšíření pocitu

Vliv: 15 bodů
Rozšíření pocitu je prakticky totéž co Přesměrování, s jediným rozdílem – pocit nepozbude svého původního cíle, pouze se k němu navíc přidá cíl nový. Všechna ostatní pravidla jsou stejná jako pro PřesměrováníRozšíření stojí 15 bodů vlivu, hod na rozšíření je totožný s hodem na přesměrování a vztahují se na něj stejné postihy.

Rozšíření citu jedince

Vliv (trvalý): 15 bodů

Opět totéž co Přesměrování citu jedince s tím, že cit zůstane zaměřen i na svůj původní cíl. Všechna ostatní pravidla jsou stejná jako u Přesměrování citu jedince, včetně postihu a hodu.

Příklad: Rytíř Guthlaf táhne do boje proti hordám skřetů, kteří se usídlili na hranici prastarého lesa elfů, spojenců Guthlafova pána. Do Guthlafova vojska se však také připlete kněz Lupus, který má s elfy nevyřízené účty. Kněz s rytířem každý večer rozpráví, poslouchá jeho obavy z blížící se bitvy a vykonává zpovědi – není divu, že na rytíře brzy získá trvalý vliv 15 bodů.

Lupus se rozhodne rozšířit Guthlafovu nenávist ke skřetům i na elfy. Bude to mít těžké – Guthlaf si elfů váží, je k nim tolerantní se Skrytostí 3, jakožto ke vznešeným bytostem k nim cítí pokoru se Skrytostí 1 a nadto s nimi se Skrytostí 4 soucítí, protože jsou ohroženi skřety. Všechny tyto city jsou protichůdné k nenávisti – v případě soucitu a tolerance se navíc jedná o přímé protiklady.

Zjistíme nejprve, který z postihů bude největší (vzorec na postih viz sekce Přesměrování pocitu jedince):

Postih za toleranci: (6 − 3)×2 = 6

Postih za soucit: (6 − 4)×2 = 4

Postih za pokoru: (6 − 1) = 5

Největší překážkou tedy Lupovi bude rytířova tolerance k elfům, za kterou dostane postih k hodu −6. Lupus však není žádné ořezávátko – jeho Síla aspektu je 9. Rytíř je na páté úrovni a má Vůli +1, jeho Neovlivnitelnost je tedy 3. Lupus hodí na kostkách 8, Guthlaf 5.

Lupův hod na rozšíření citu = 9 − 6 + 8 = 11

Guthlafův hod proti rozšíření citu = 3 + 5 = 8

Lupus, k velké smůle elfů, uspěl. Guthlaf sice nadále nenávidí skřety, jeho nenávist se však pod knězovým vlivem rozšířila i na elfy – až tedy dorazí ke skřetímu ležení, přikáže svým mužům pálit stromy a zabíjet elfí lučištníky stejně nemilosrdně jako skřetí nájezdníky.

První dojem

Už od prvního pohledu působí kněz na své okolí velmi výrazně. Stačí mu vkročit do místnosti, pozvednout významně obočí nebo pronést několik důrazných slov, a i ti nejdrsnější válečníci ztichnou jako banda rozjívených školáků. První dojem má pro kněze zvláštní moc – v tomto jediném okamžiku soustředí veškerý um a oslní svoji oběť koncentrovanou silou osobnosti.

Schopnost První dojem umožňuje knězi, pokud ho oběť vidí poprvé, získat velmi rychle poměrně velké množství dočasného vlivu. Provede se normální hod na vliv, na který se vztahují příslušné postihy za Sílu kontaktu – místo aby však jeho získávání trvalo dlouhých pět minut přesvědčování a našeptávání, zabere to pouhé jedno kolo. Veškerý vliv, který kněz takto získá, se navíc zdvojnásobí. Ještě v tomtéž kole pak může kněz daný vliv použít na nějakou další schopnost, například Utlumení nebo Přesměrování pocitu jedince. V takovém případě, tedy je-li vliv využit ještě v témže kole, kdy byl Prvním dojmem získán, nemusí kněz ani vědět o pocitu, se kterým manipuluje – není třeba využívat Empatie. Riziko je pouze v tom, že pokud dotyčný daný pocit vůbec necítí (což je velmi nepravděpodobné), plýtval kněz vlivem nadarmo.

První dojem lze na kohokoli použít jednou a pouze jednou, a to jen za předpokladu, že na něj kněz nikdy předtím nezískal vliv běžnou cestou.

Příklad: Družina se snaží přesvědčit strážného u brány, aby je pustil do zámku. Strážný je však opilý a zlostný, jakékoli argumenty ho jen víc rozčilují. Vtom vystoupí ze stínu kněz Lupus, sejme kápi z čela, zabodne do strážného mrazivý pohled a klidným, avšak výhružným hlasem na něj promluví: „Nezahrávej si s osudem, dobrý muži. Odstup. Nikdo z nás nechce žádné potíže – nemám pravdu?“ Hráč řekne PJ, že používá schopnost První dojem.

Lupus má Sílu aspektu 9, Neovlivnitelnost strážného je 2. Lupus hodí na kostkách 6, strážný 8. Jelikož se kněz dívá strážnému zpříma do očí a mluví na něj, nemá žádný postih za Sílu kontaktu.

Lupův hod na vliv: 9 + 6 = 15

Strážného hod proti vlivu: 2 + 8 = 10

Lupův přírůstek vlivu: (15 − 10)×2 = +10 bodů

Lupus tedy v pouhých několika vteřinách získal na strážného 10 bodů dočasného vlivu. Těchto 10 bodů se rozhodne ihned využít k tomu, že posílí o 2 strážcův strach. A opravdu, strážný se na kněze vyděšeně zadívá, zmlkne a nevědomky o dva kroky ustoupí. Teď už jistě nebude těžké ho přesvědčit…

Zjisti vliv

Vliv (dočasný/trvalý): 3 body

Není vyloučeno, že na tutéž oběť získají vliv dva kněží naráz. Bývá to většinou vliv trvalý, protože dočasný vliv vyžaduje, aby se oběti věnovali oba kněží prakticky současně, ani to však není vyloučeno. Pokud taková situace nastane, může se kněz pokusit zjistit, kolik vlivu již získal jeho sok nebo sokové. Použije k tomu schopnost Zjisti vliv, za kterou zaplatí 3 body vlivu – dočasného, zjišťuje-li dočasný vliv, a trvalého, zjišťuje-li vliv trvalý. PJ mu pak sdělí, kolik bodů daného vlivu mají na oběť další kněží a jaké je jejich rozložení principů. Nic dalšího už se kněz nedozví; pokud tedy například neví, kdo je kněz, jehož vliv právě odhalil, může jen hádat na základě jeho principů.

Zruš vliv

Vliv (dočasný/trvalý): různé

Domnívá-li se kněz, že má na jeho oběť vliv ještě nějaký další kněz, může se pokusit ho o tento vliv připravit. Je to jednoduché: kněz si odečte tolik bodů vlivu, o kolik chce druhého kněze připravit. Pokud ruší trvalý vliv, sám si odečte také trvalý, za zrušení dočasného vlivu se analogicky platí opět vlivem dočasným.

Potřebný vliv na zrušení vlivu = zrušený vliv

Před Zruš vliv je vhodné použít schopnost Zjisti vliv, aby kněz věděl, jak si na tom jeho soupeř stojí a kolik vlivu mu bude třeba zrušit. Není to však nutné, kněz může vliv rušit i tzv. naslepo, riskuje však, že zruší víc, než by bylo potřeba, a zbytečně tak vyplýtvá vliv vlastní.

S touto schopností nelze rušit vliv více kněží najednou. Pokud má tedy na dotyčného vliv více kněží, musí kněz Zruš vliv použít několikrát za sebou, pro každého z nich zvlášť.

Práce s davem

Katedrála hořela. Náměstím se rozléhal křik: křik vyděšený, panický, bolestný, a křik burácivý, hrdelní… křik z jiného světa. To křičel muž v kápi na vyvýšeném prostranství před katedrálou – křičel a vzpínal ruce k mračnům, která se stahovala nad jeho hlavou. A lidé uposlechli ten křik a zastavili se, přestali hasit, pohlédli na muže a jejich srdce se na okamžik zastavila.

„Slyšte! Přichází poslední epocha lidstva, věk, v němž svět zanikne a vše se navrátí tam, odkud to vzešlo,“ hřímal. „Thurguras, jenž je starší než lidstvo, ba starší než tento svět, se probudil. Je zde, přichází a nelze mu vzdorovat. Spalte proto i vy své svatostánky! Již není jiných bohů! Odvrátili se od vás, odvrátili se a prchli! Pozvedněte zbraně a přidejte se k armádám Thurgurasu, sic vás stihne jeho hněv!“

Plameny šlehaly až k nebi a odrážely se od očí obrovského zástupu, který teď stál na náměstí a strnule upíral pohledy k jedinému místu: k muži před katedrálou, drobné postavičce v dálce, která se přesto zdála tak obrovská. Cosi v jejich srdcích umíralo, cosi jiného přebíralo moc. Pak někdo zapálil improvizovanou louč, pozvedl ji k nebi a zařval. A pak totéž udělali všichni.

Jak už bylo řečeno, umí kněz ovlivňovat nejen jednotlivce, ale i celé davy. V této kapitole se dozvíš, jak tvůj kněz dokáže manipulovat s davovou psychikou – řečnit před zástupy věřících, vyvolat hospodskou rvačku nebo proti sobě třeba popudit dvě armády. Práce s davem má jednu obrovskou výhodu: kněz nemusí ovlivňovat každého člověka zvlášť, místo toho dokáže poměrně snadno manipulovat s pocity všech jeho členů najednou.

Co je to dav?

Ne každá skupina lidí tvoří dav, naopak, je to poměrně řídký jev. Takový dav se chová jako jeden velký organismus, všichni jeho členové musejí v tutéž chvíli sdílet určité pocity. Individualita je v davu potlačena, samostatné rozhodování tu nepřipadá v úvahu.

Například nastoupená armáda tvoří dav. Všichni vojáci jsou motivováni stejným cílem – zničit nepřítele – a společně pociťují hněv i úzkost před bitvou. Jakmile však boj ustane a jednotliví vojáci se rozprostřou po vojenském ležení, přestávají být davem, každý z nich má náhle jiné starosti: jeden se líže z ran, druhý teskní po své milé a zbytek zapíjí vítězství.

Dav je také omezen prostorem. V každé skupince vybrané z davu musí někdo vidět, slyšet nebo jinak vnímat přítomnost aspoň jednoho dalšího člena téhož davu mimo vybranou skupinku. Pokud tomu tak není, je skupinka z davu vyčleněna (mohou tak vzniknout davy dva). Stejně tak musejí být všichni členové davu v kontaktu s knězem (podle Tabulky Síly kontaktu s davem, ke které se dostaneš dále).

Rychlost práce s davem

Manipulovat dav je zdlouhavější než manipulovat jedince – zatímco jedno „kolo“ práce s jedincem trvalo +30 (5 minut), „kolo“ práce s davem trvá +36 (10 minut). Během této doby může kněz provádět jednu z následujících akcí: Vytvoření davu, Zvětšení davu, Vliv na dav, Vyčlenění z davu, Bourání davu, Přetahování davu nebo Boj o dav. Co tyto akce obnášejí, se dočteš v následujících sekcích.

Vytvoření davu

Aby mohl kněz začít s nějakým davem pracovat, musí ho nejprve vytvořit. Může se samozřejmě stát, že dav vznikne samovolně: skupina lidí se sejde za společným cílem a kněz nad ní pak pouze převezme vládu. Jakmile však chce kněz dav sám svolat, je k tomu zapotřebí jistého úsilí, musí lidi oslovit a nadchnout pro společnou věc.

K vytvoření davu využívá kněz Sílu aspektu a porovnává ji s Neovlivnitelností osob, které se snaží do davu přilákat. Kněz tak provede hod na porovnání své Síly aspektu proti Neovlivnitelnosti osloveného:

To znamená, že kněz naláká do davu všechny ty, jejichž Neovlivnitelnost se mu podařilo přehodit. Tito lidé začnou knězi naslouchat, nechají se strhnout společnými pocity a přestávají uvažovat samostatně. Stává se z nich dav, se kterým může kněz začít pracovat. Kněz se také může rozhodnout, že někoho ve svém davu nechce – v takovém případě se mu podaří tyto osoby odradit tak, že do jeho davu nepřistoupí, přestože jejich Neovlivnitelnost přehodil.

Příklad: Kněz Lupus zavítá na rušné tržiště a rozhodne se, že zkusí místní trochu nažhavit a nadchnout pro svého boha. Vystoupí tedy na hromadu beden a vykřikne: „Slyšte, lidé! Žijete v bludu! Poslouchejte, co vám můj pán přináší…“ a tak dále. Lupus má Sílu aspektu 9 a hodí 4.

Lupův hod na vytvoření davu: 9 + 4 = 13

PJ hodí za lidi na tržišti 7 – Lupovi se tedy podařilo zaujmout všechny naslouchající, kteří mají Neovlivnitelnost 6 a nižší (13 − 7). PJ odhadem rozhodne, že je to skupinka čítající celkem 20 lidí, mezi nimi i několik trhovců. Zaposlouchá se dokonce opodál stojící šlechtic, Lupus však o nikoho tak nóbl nestojí, a tak ho včas vhodně zvolenou poznámkou z davu zapudí.

Zvětšení davu

Kněz se může rozhodnout do davu nalákat další členy. Probíhá to přesně stejně jako Vytvoření davu – kněz osloví okolostojící čumily a hráč hodí na úspěch: do davu se přidají všichni, jejichž Neovlivnitelnost se mu podaří přehodit. Při zvětšování davu nemůže nikdo dav opustit, kněz pouze může nové lidi přibrat.
Příklad: Lupus se rozhodne dál dav zvětšovat: křičí na nerozhodné přihlížející a hráč tentokrát hodí na kostkách 6, tedy celkem 15. PJ hodí opět 7, takže se Lupovi do davu podaří přitáhnout dalších pět lidí, kteří byli dosud vůči jeho výzvám skeptičtí, spolu s nimi i projíždějícího bojovníka.

Vliv na dav

Jakmile má kněz k dispozici dav, už mu nic nebrání začít na něj získávat vliv. Jedná se o stejný hod na porovnání jako u získávání vlivu na jednotlivce, jen to trvá 10 minut a počítá se s nejvyšší Neovlivnitelností, jaké někdo z davu dosáhl. To vlastně platí u většiny schopností, které může kněz na dav uplatnit: fungují vždy prakticky stejně jako u práce s jedincem, jen se počítá s nejhůře ovlivnitelným členem davu.
Hod na vliv = Síla aspektu + 2k6+
Hod proti vlivu = Nejvyšší Neovlivnitelnost v davu + 2k6+
Přírůstek vlivu = Hod na vliv − Hod proti vlivu

Vliv, který kněz takto získá, se vztahuje na dav jako celek – pokud z davu někdo vystoupí, kněz ho již nemůže ovlivnit, a pokud se k davu naopak někdo další přidá, vztahuje se na něj tento vliv také.

Příklad: Lupus se rozhodne získat na svůj nově vytvořený dav nějaký vliv. Nejpodezřívavějším členem davu je zmíněný bojovník, jeho Neovlivnitelnost je 8. Lupus hodí na kostkách 8, bojovník 5, tedy:

Lupův hod na vliv = 9 +8 = 17

Hod proti vlivu = 8 +5 = 13

Přírůstek vlivu = 17 −13 = 4 body

Lupus tedy po deseti minutách řečnění získá na svůj pětadvacetičlenný dav vliv 4.

Trvalý vliv na dav

Ano, i na dav lze získat trvalý vliv. Církve, sekty, fanatičtí revolucionáři, to všechno jsou vlastně davy, na které má někdo trvalý vliv. Pro získávání platí stejná pravidla jako u práce s jedincem.

Vyčlenění z davu

Pokud někdo dělá v davu problémy, může se kněz rozhodnout ho zapudit. Uspěje automaticky, pouze tím ztratí deset minut. Odměnou mu bude odchod všech těch, kteří působí ve stádu jeho oveček nepatřičně.
Příklad: Těžko ovlivnitelný bojovník působí Lupovi potíže, je moc zatvrzelý a zkušený, získávání vlivu s ním jde těžko. Lupus se proto rozhodne, že ho ze svého davu zapudí – během následujících deseti minut namíří svoji řeč proti násilníkům a ozbrojencům, ztráceje tak cíleně bojovníkovu přízeň. Ten popožene koně a znechuceně tržiště opouští.

Bourání davu

Udržení takového davu není žádná legrace, vždycky se najdou skeptici a škůdci, kteří se snaží přivést důvěřivé ovečky zpět k rozumu. Mohou se o to pokusit – slouží jim k tomu Bourání davu. Hod na bourání davu vypadá podobně jako hod na vytvoření davu. Bourající porovnává svůj hod s Neovlivnitelností členů davu a podaří se mu vyčlenit z davu ty, jejichž Neovlivnitelnost přesáhne. Pokud se dav pokouší bourat kněz, je použitou vlastností Síla aspektu, kdokoli jiný používá Charisma vydělené dvěma. Bourající může samozřejmě ovlivnit pouze ty, kteří ho vidí nebo slyší – pokud to zrovna není kněz, který dokáže dav s postihem podle Tabulky Síly kontaktu s davem ovlivňovat třeba i mlčky.

Kněz se může pokusu o bourání svého davu bránit. Ztratí tak sice deset minut času, během kterých se bude přít se svým odpůrcem, odměnou mu však může být udržení všech svých příznivců. V takovém případě porovnáváme hod bourajícího s hodem kněze, který se snaží dav udržet – pokud kněz uspěje, dav se mu podaří udržet celý, pokud bude vyšší hod bourajícího, odradí všechny posluchače s nejvýše takovou Neovlivnitelností, kolik činí rozdíl obou hodů.

Příklad: Šlechtic, kterého předtím Lupus do davu nepřijal, se rozhodne uplatnit svoji autoritu a rozpustit skrumáž, která se na tržišti pomalu začíná tvořit. Z vyvýšeného stanoviště se rozkřikne na knězovy příznivce: „Neposlouchejte ho! Já ho znám, je to podvodník, obyčejný vandrák, který vás tu tahá za nos!“

Lupus okamžitě kontruje: „Vše, co jsem vám vypověděl, je čistá pravda! Vzpomeňte na znamení na obloze, vzpomeňte na břemena, kterými vás panstvo zatěžkalo!“

Šlechtic má Charisma +6, bude tedy k hodu přičítat +3 (Charisma/2). Lupus hodí na kostkách pouze 2, PJ za šlechtice 11, tedy:

Šlechticův hod na bourání davu = +3 + 11 = 14

Lupův hod proti bourání = 9 + 2 = 11

Neovlivnitelnost odrazených = 14 − 11 = 3

Díky Lupovu zaváhání šlechticova řeč zapůsobí: všichni posluchači s Neovlivnitelností 3 a nižší z davu vystoupí. Zdá se to jako málo, tak nízkou Neovlivnitelnost má však valná většina přítomných, prostí zemědělci a sedláci, a Lupův dav se tak rázem redukuje na hrstku neoblomných.

Přetahování davu

Pokud se k davu připlete další kněz, může se jeho členy pokusit přetáhnout a začlenit je do vlastního davu. Kněz osloví pouze členy zvoleného davu – náhodní přihlížející ho v tuto chvíli nezajímají. Je to úplně stejné jako Bourání davu, jen se všichni, které se povedlo z davu vyčlenit, navíc stávají součástí davu přetahujícího kněze.

Pokud se kněz, kterému někdo přetahuje příznivce, rozhodne tomuto přetahování bránit, jedná se o Boj o dav – o tom se dočteš v následující sekci. Při přetahování se počítá s tím, že se kněz nesnaží přetahujícímu odporovat a místo toho využívá daný čas k něčemu jinému, třeba k získávání vlivu.

PJ může na přetahování udat postih – pokud je dav nějak výjimečně nepříznivě naladěn proti myšlenkám a metodám, kterými se ho kněz snaží zlákat, je jeho přetažení mnohem obtížnější. Výše tohoto postihu závisí zcela na úvaze PJ.

Hod na přetažení davu = Síla aspektu kněze + 2k6+ Hod proti přetažení davu = Neovlivnitelnost oslovených + 2k6+
Neovlivnitelnost přetažených = Hod na přetažení davu − Hod proti přetažení
Příklad: Kněze Nimba přiláká hluk z tržiště – záhy zjistí, že se tu Lupus snaží zlákat prostý lid na stranu svého krutého boha. Nimbus neváhá, vyšplhá na plochou střechu dřevěné kůlny a promluví k Lupově davu. Káže o míru a lásce, proto bude těžké přesvědčit Lupovy přívržence, kteří jsou již naplněni hněvem a nenávistí. PJ se proto rozhodne dát Nimbovi postih 3. Nimbus má Sílu aspektu 8 a na kostkách hodí 6, PJ hodí za přetahovaný dav na Neovlivnitelnost celkem 7, díky postihu se toto číslo zvýší na 10.

Nimbův hod na přetažení = 8 + 6 = 14

Neovlivnitelnost přetažených = 14 − 10 = 4

Nimbovi se během deseti minut podaří Lupovi přetáhnout všechny snadno ovlivnitelné příznivce – vytvoří se okolo něj slušný hlouček.

Boj o dav

Může se stát, že se dva znepřátelení kněží sejdou a začnou se navzájem přít – přebíjejí se argumenty a jejich posluchači mezitím přecházejí od jednoho ke druhému, podle toho, jak si zrovna který kněz vede. K Boji o dav je třeba mít davy alespoň dva, mezi těmi se pak jejich příznivci přelévají.

Jedno „kolo“ Boje o dav trvá, jak jinak, +36 (10 minut). Oba kněží si hodí na vliv; ten, který zvítězí, přetáhne druhému všechny příznivce s nejvýše takovou Neovlivnitelností, kolik činí rozdíl hodů.

Příklad: Lupus se začne s Nimbem přít a trh se brzy změní ve verbální kolbiště obou kněží. Zatímco se hádají, hlavy přihlížejících se střídavě otáčejí od jednoho k druhému.

Lupus hodí na kostkách 5, Nimbus 8.

Lupův hod na boj o dav: 9 + 5 = 14

Nimbův hod na boj o dav: 8 + 8 = 16

Nimbus vítězí a vypadá to, že někdo od Lupa přejde k němu:

Neovlivnitelnost přetažených = 16 − 14 = 2

Nikdo s Neovlivnitelností nižší než 3 však už v Lupově skupině není – všechny tak snadno ovlivnitelné jedince již k sobě předtím Nimbus přetáhl. Souboj přesvědčivosti pokračuje: Lupus má tentokrát štěstí, hodí 10, zatímco Nimbus pouze 2.

Lupův hod na boj o dav: 9 + 10 = 19

Nimbův hod na boj o dav: 8 + 2 = 10

Neovlivnitelnost přetažených (Lupem) = 19 − 10 = 9

Hlouček, který se předtím okolo Nimba vytvořil, kvapem putuje zpátky k Lupovi.

Síla kontaktu s davem

Protože práce s davem probíhá jinak než práce s jedincem, vztahuje se na ni také jiná Tabulka Síly kontaktu. Za základní kontakt s davem se považuje stav, kdy kněz stojí na vyvýšeném místě, mluví tak, že jeho hlas hlasitě doléhá ke všem naslouchajícím, dívá se do davu a nápadně gestikuluje.
Tabulka Síly kontaktu s davem
Vzdálenost větší než 5 m od nejbližšího člena davu −2
Vzdálenost větší než 12 m od nejbližšího člena davu −6
Vzdálenost větší než 24 m od nejbližšího člena davu −12
Vzdálenost větší než 50 m od nejbližšího člena davu −20
Kněz se do davu dívá přerušovaně −1
Kněz se do davu nedívá vůbec −3
Zhoršený výhled – zadní řady davu (cca jedna třetina) kněze nevidí −3
Špatný výhled – velká část davu (cca dvě třetiny) kněze nevidí −6
Mizerný výhled – kněze vidí jen několik vyvolených (např. první řada, vnitřní kruh shluku a podobně) −9
Žádný výhled – kněze nikdo z davu nevidí −12
Mírně přerušovaná řeč – kněz je sporadicky přerušován nebo se odmlčuje, dav jej občas neposlouchá −2
Silně přerušovaná řeč – kněz je neustále nucen řeč přerušovat nebo jej dav často neposlouchá −4
Špatně slyšitelná řeč – kněz mluví potichu, je daleko, jeho řeč ruší okolní hluk… −4
Poškozená řeč – knězi se z nějakého důvodu mluví špatně – chraptí, dusí se, kašle, mutuje… −4
Žádná řeč – kněz mlčí nebo ho dav nemůže slyšet −12
Sporadická gesta – kněz gestikuluje pouze občas nebo jen decentně −1
Žádná gesta – kněz negestikuluje −2

Všimni si, že neuvádíme žádné postihy za velikost davu. To proto, že tato velikost znevýhodňuje kněze právě v Síle kontaktu. Obzvlášť velký dav bude hlučný, v zadních řadách nebude kněz vidět a slyšet, bude muset křičet, takže je možné, že ochraptí, a tak dále. PJ by ti při ovládání velkých davů neměl váhat udělit patřičné postihy, je to opravdu náročné.

Posílení či utlumení pocitu davu

Vliv: 5 bodů za změnu Skrytosti o 1

Kněz dokáže za 5 bodů vlivu zvýšit nebo snížit Skrytost pocitu davu, podobně jako to dělá s jedincem. I zde tedy platí, že může posílit pouze pocity (tj. snížit jejich Skrytost), které jsou zahrnuty v jeho principech, a to celkem pouze o tolik, kolik bodů má v daném principu, a zvyšovat může naopak pouze Skrytost pocitů protilehlých principů. Daný pocit se posílí nebo oslabí u všech členů davu. Skrytost pocitu se zvýší nebo sníží dokonce i těm, kteří do davu vstoupí až poté, co kněz změny provedl.

Většinou se stane, že mají různí členové davu počáteční pocit různě silný. Když pak kněz například posílí hněv celého davu o 2, někteří jedinci začnou nekontrolovaně zuřit, zatímco jiní se teprve mírně rozpalují. Proto může kněz určit maximální a minimální Skrytost daného pocitu, kterou pak tento pocit nepřesáhne. Jedinou výjimkou jsou lidé, u nichž daný pocit přesahuje nastavenou hranici i bez zásahu kněze – to kněz samozřejmě nijak neovlivní.

Příklad: Haed káže svým věřícím o zásvětním životě a snaží se přitom u nich vzbudit smutek. Má s tím neblahé zkušenosti, v minulosti se mu často stalo, že někteří slabší jedinci začali na bohoslužbě hlasitě lkát a vyrušili tak majestátnost celého obřadu. Proto se

Haed tentokrát rozhodne příliš netlačit na pilu a pokusí se zarmoutit své věřící jen do určité rozumné míry – konkrétně do Skrytosti 2. Haed nejprve sníží všem Skrytost smutku o 2. Pospávající muž, který měl předtím smutek na Skrytosti 4, se probere a začne knězova teskná slova procítěně poslouchat, smutek na něj postupně přejde. Naopak jeho žena, která již předtím tajně smrkala do kapesníčku, nepocítí žádnou změnu – Skrytost jejího smutku je od počátku 1 a Haed na tom svým kázáním nic nezmění.

Přesměrování pocitu davu

Vliv: 15 bodů

Schopnost přesměrovávat pocity má u práce s davem velký význam. Umožňuje, aby se dosud roztříštěné pocity jednotlivých členů davu upnuly k jednomu cíli – až díky přesměrování některého pocitu se dav skutečně stmelí.

Na rozdíl od práce s jedincem zde není třeba znát cíl a příčinu daného pocitu, ty jsou u každého člena davu různé. Kněz zkrátka vybere jeden pocit, který zahrnují jeho principy, a udá mu směr. Nejčastějším příkladem takového směrování je manipulace s hněvem. Ať už ho vzbuzuje hladomor, válka, počasí nebo soused, vše lze v mžiku svést na panovníka.

Stejně jako u práce s jedincem, i u davu je třeba provést hod na úspěch přesměrování. Knězova Síla aspektu se v tomto případě porovnává s Neovlivnitelností oběti, u které je přesměrování nejobtížnější – tedy buď má nejvyšší Neovlivnitelnost, nebo díky jejím protichůdným pocitům vzniká největší postih, případně kombinace obojího. Připomeňme si nyní, jak probíhá hod na přesměrování pocitu (podrobnější vysvětlení viz Přesměrování pocitu jedince v kapitole Práce s jedincem).

Pokud je knězův hod na přesměrování vyšší než hod proti přesměrování vybraného člena davu, podařilo se daný pocit u všech členů přesměrovat tak, jak si kněz přál.

Příklad: Svatý inkvizitor Brachias soudí na náměstí rouhače. Je to spíš veřejné představení než soud, odsouzenec má zavázané oči a nemá povoleno promluvit. Jako by to nestačilo, rozhodne se Brachias vyvolat v přihlížejících vůči odsouzenci opovržení. Rozhovoří se o hříchu a smilstvu, a jakmile vycítí, že se mu podařilo vyvolat v davu všobecné opovržení, pokusí se jej přesměrovat na souzeného hříšníka.

Síla Brachiova aspektu je 8, protivníkem mu bude učenec, který se do davu náhodně vmísil. Neovlivnitelnost tohoto muže je 7 a navíc cítí k odsouzenci soucit se Skrytostí 4. Protože je soucit přímým protikladem opovržení, bude se Brachiův postih násobit dvěma. Brachius hodí na kostkách 6, učenec také 6.

Postih k hodu na přesměrování = (6 − 4)×2 = 4

Brachiův hod na přesměrování = 8 + 6 = 14

Učencův hod proti přesměrování = 7 + 4 + 6 = 17

Brachiovi se tedy nepodařilo docílit, aby dav začal hříšníkem opovrhovat. Vypadá to, že bude muset nepohodlného vzdělance z davu vyčlenit…

Rozšíření pocitu davu

Vliv: 15 bodů

Stejné jako Přesměrování, jen zůstává zachován i původní cíl pocitu.

Příklad: Brachius dál soudí hříšníka před shromážděným davem, proces se však již značně vleče a lidé začínají být unavení – a rozčílení. Kněze napadne, jak by mohl jejich hněvu využít: rozšíří jej i na obžalovaného. Mezitím se mu podařilo vyčlenit z davu ty, kteří by mu mohli klást odpor, proto by to tentokrát měla být hračka.

Tentokrát bude pro Brachia hlavním problémem prostá selka. Její Neovlivnitelnost je sice pouze 1, souzený však byl její přítel, a proto k němu cítí silný soucit se Skrytostí 1 – soucit však není přímým protikladem hněvu, proto se postih nebude násobit. Jak už víme, má Brachius Sílu aspektu 8 a na kostkách za něj tentokrát hráč hodí 7. Za selku hodí PJ 8.

Postih k hodu na přesměrování = 6 − 1 = 5

Brachiův hod na přesměrování = 8 + 7 = 15

Hod selky proti přesměrování = 1 + 5 + 8 = 14

Brachius konečně uspěl, dav začne nespokojeně hučet, na adresu odsouzence se ozývají četné kletby. Teď už stačí hněv davu mírně posílit, a může začít to pravé lynčování…

Posílení či utlumení citu davu

Vliv (trvalý): 5 bodů za změnu Skrytosti o 1

I u davu lze kromě pocitů posílit nebo oslabit nějaký cit. Má to však jeden veliký háček: cit, se kterým se snaží kněz takto manipulovat, musejí mít všichni členové davu společný. Takových citů je málo, ale přesto se najdou – může to být láska k vlasti, nenávist ke společnému nepříteli, strach z hrozící pohromy. Je jen na knězově umu, aby takové city odhalil a patřičně využil.

Příklad: V císařství se chystá válka, proto je třeba kromě zbrojení a příprav na bitvu také patřičně povzbudit vlastenecké cítění obyvatelstva, ideální to úkol pro kněze. Kněz Barabáš má díky bohu ke svým ovečkám blízko, káže jim každou neděli v místním kostele a za ta léta už na ně má silný trvalý vliv. Doufá, že každý je v jádru vlastenec, a hodlá tuto lásku k vlasti pouze posílit. Aby si byl jist, vykáže ten den z kostela všechny přistěhovalce, u nichž by mohlo hrozit, že příslušný cit postrádají, a obrátí se pouze na ty, kteří žijí v císařství již od narození. Za 10 bodů trvalého vlivu se pokusí snížit Skrytost jejich lásky k rodné zemi o 2 – a skutečně, na konci jeho kázání nezůstane oko suché…

Přesměrování či rozšíření citu davu

Vliv (trvalý): 15 bodů

Cit, který mají všichni členové davu společný, lze také přesměrovávat a rozšiřovat. Přestávají si poddaní vážit svého panovníka? Není problém, vše vyřeší dvorní kněz: získá trvalý vliv na nedělních kázáních a přesměruje jejich zpupnost na nový cíl, například na nepohodlného ministra. Nahradil ministra jeho zástupce, který se těší větší úctě? Není problém, kněz rozšíří odpor obyvatel i na něj. Po stránce pravidel je tu vše stejné jako u práce s jedincem, platí pravidlo o podobnosti nového cíle citu, tedy o konkrétnosti, abstraktnosti, určitosti a obecnosti (viz Přesměrování citu jedince v kapitole Práce s jedincem), hází se jako obvykle proti nejméně ovlivnitelnému členovi davu.

Jak používat aspekt

Možná se ti zdají schopnosti aspektu trochu podivné a příliš neurčité. Očekával jsi, že tu najdeš množství schopností, díky kterým budou tvého kněze ostatní automaticky poslouchat a plnit jeho přání, a namísto toho vidíš jen podrobně rozepsané variace na totéž: změnu nějakého citu či pocitu. Nenech se zmýlit. Většinu toho, co jsi možná od aspektu očekával, ti nakonec skutečně umožní, jen je třeba zapojit vynalézavost a fantazii. Používání aspektu není jako kouzlení, kde je vždy výsledkem konkrétní, předem stanovený efekt. Mnohem víc se podobá jakési duševní alchymii, je třeba přesně odhadnout, jaké ingredience a v jakém množství namíchat, aby se stalo to, co si zrovna kněz přeje.

Mezi schopnostmi aspektu ti také možná chybí ta zdánlivě základní: Vytvoř pocit. Ano, kněz skutečně nemůže nové city a pocity tvořit, je pouze schopen měnit ty, které má již k dispozici – ani mistr kuchař neuvaří dobré jídlo z prázdné spíže. Zatímco v manipulaci s city a pocity dovede aspekt nevídané věci, počáteční jiskru musí zažehnout vždy sám kněz. Pokud chceš vyvolat hněv, strach nebo lásku, kterou postava v danou chvíli necítí, jsi odkázán jen na svoji vlastní nápaditost. Koneckonců, přeci není tak těžké někoho nahněvat nebo postrašit a jistě tě už teď napadají různé způsoby, jak toho dosáhnout.

Aspekt ti asi stěží pomůže v boji, ale jakmile se družina dostane alespoň na hranice civilizovaného světa, stává se z něj neocenitelná zbraň. V této kapitole najdeš několik dalších příkladů toho, k čemu všemu může kněz aspekt v praxi využít.

Sebeprosazení

Potřebuješ získat něčí důvěru? Nebo snad chceš, aby se tě ostatní báli? Není nic jednoduššího. Protože kněz dovede přesměrovávat pocity, může je snadno přesměrovat také přímo na sebe. Dovede k sobě upnout lásku krásné ženy, pokoru váženého krále, strach strážného či bandity. Pokud nejsou tyto city dostatečně silné, není problém je posílit, snížit jejich Skrytost. Už je ti jasné, proč se mocní kněží těší takové úctě, proč dostávají v hostincích ty nejlepší pokoje a málokdo si troufne jim v něčem odporovat? Skoro každý, kdo se s nimi setká, odejde nějak poznamenán…

Získávání informací

Není tajemství, které by kněz nedokázal odhalit. Nejenže díky Empatii často přímo vidí pocity druhých, ale vždy je dokáže dostat přesně tam, kde je chce zrovna mít. Pokud se knězi Řádu zdá, že mu někdo lže, snadno sníží jeho klam a lhář náhle udiveně zjišťuje, že už necítí potřebu cokoli zastírat. Ti nejlepší inkvizitoři nepotřebují mučící nástroje, stačí chladný pohled, a vyslýchaný dostane takový strach, že sám hned všechno poví. Kněz Dobra naopak dovede strach potlačit a vyvolat například soucit nebo lásku, což má v důsledku podobný efekt. Chytrou manipulací kněz snadno přinutí kohokoli k čemukoli, stačí získat dost vlivu a dotyčný je zcela v jeho moci. Hodilo by se získat v hospodské rvačce bojovníka na svou stranu? Není nic jednoduššího než zvýšit jeho hněv a přesměrovat ho na nepřítele. Je třeba odstranit z trůnu panovníka, nad kterým ve dne v noci bdí tisíce stráží? Stačí využít patřičně posílené a přesměrované nenávisti jednoho z nich, případně navázat kontakt přímo s vládcem a způsobit, že se mu jeho funkce zhnusí – ještě rád pak sám odstoupí.

Dušezpytectví

Kněz dokáže s pomocí aspektu velmi snadno způsobit všemožné druhy šílenství, ale také tytéž duševní poruchy léčit. Příslušným nastavením citů lze poměrně lehce vytvořit různé druhy obsesí, fobií, depresí a stihomamů. Kdokoli tak může pod vlivem kněze začít zcela opovrhovat svým okolím, dostávat neúnosné návaly smutku, děsit se koček nebo trpět chorobným puntičkářstvím. Kněz umí city také vyspravit, snadno třeba vrátí melancholikovi štěstí a zmírní hněv chorobného zuřivce.

Mocenské hry

Díky schopnosti ovládat davy hýbou kněží dějinami. Mohou rozpoutat povstání nebo povzbudit zdrcenou armádu, ale také třeba vést tajnou sektu fanatických následovníků. Knězi stačí jen několik seancí k tomu, aby nebohé ovečky dostal zcela pod svoji kontrolu a stal se v jejich očích uctívaným idolem. Mocný kněz tak může vskrytu řídit celé město, stačí mu k tomu jen to, aby se obyvatelé účastnili pravidelných kázání. Dav lze přinutit k lecčemu: v dobrodružné literatuře nejčastěji narážíme na davy rozzuřené, davová však může být také panika, smutek, pokora nebo štěstí.

Zázračné schopnosti

Každý pocit má svoji barvu, svůj tvar, dokonce i svoji vůni. Když se stanete knězem, opravdovým knězem, naučíte se pocity takto vnímat. Vidíte lidské emoce jako pulzující uzlíky v duši, jako ohniska energie, která pohání veškeré jednání. Všude, kde je více myslících bytostí pohromadě, to takovou energií přímo vře: vybuchuje tam hněv, září láska, pálí nenávist.

Vnímat a tvarovat tuto zvláštní sílu, která leží mimo dosah mágů i theurgů, mne naučil Hrúgar. Stáli jsme tehdy takřka u cíle naší pouti, před branami města, v němž se měl Hrúgar utkat se svým někdejším přítelem. Strážný byl tvrdohlavý a nepřístupný, nešlo si však nevšimnout vilných pohledů, které vrhal po Sarje a Finin. Bývaly časy, kdy bych ho odsoudil jako ztraceného hříšníka; teď však mi byl jeho chtíč spíše k smíchu, byla to kapka lidskosti v temném oceánu, jímž jsme se v těchto krušných časech brodili. I Hrúgar se zasmál, a když na muže promluvil, cítil jsem náhle, jak ovzduší houstne. Chtíč toho nebožáka se stal téměř hmatatelným, jako těžko popsatelný pach, který jsem zřejmě cítil jen já a který by se dal přirovnat ke směsici potu a levného parfému. A pak Hrúgar nechal chtíč explodovat a zaplavit jím zbrojnošovy smysly.

Halucinace strážného zcela pohltila, jeho vnímání bylo zaslepeno. Nikdy nezapomenu na ten pohled v jeho očích, když se o několik minut později vášnivě dvořil vzrostlému dubu.

Sv. Arson, Zkazky o konci světa
Dosud sis mohl přečíst, co kněz použitím svého aspektu dokáže. Tím, že kněz získá vliv a změní nějaké pocity, to zdaleka nekončí. V této části se dozvíš o zázračných schopnostech, kterými kněz dokáže probudit v mysli pocit a nechat plně zapůsobit jeho skrytou sílu. Díky ní pak kněz, respektive osoba, kterou takto povzbudí, dokáže provádět opravdu zázračné věci.

Kněz dobře ví, jak je mysl propojena s tělem a jak dokáže její správné použití mnohdy až zázračně změnit jeho fyzické vlastnosti. Však sám uvidíš, co kněz všechno dovede.

Popis zázračných schopností

U každé zázračné schopnosti budeš mít uvedeno hned několik důležitých údajů, proto si je teď všechny postupně projdeme a vysvětlíme.

Parametry zázračných schopností

Princip

Co je to knězův princip, ses dozvěděl už hned na začátku popisu povolání kněze. Zde je zapsáno, ke kterému principu ta která zázračná schopnost patří. Ke každému principu přísluší tři zázračné schopnosti. Kromě nich existují ještě takzvané hraniční, které lze zahrnout do dvou principů zároveň, neboť do nich patří i výchozí pocit (viz níže), na němž je schopnost založena.

Každý kněz může umět jen ty schopnosti, které patří jeho principu.

Výchozí pocit

Výchozí pocit určuje, na který pocit kněz musí působit, aby dosáhl chtěného účinku. Aby vůbec mohl kněz zázračnou schopnost vyvolat, musí být tento pocit nejsilnější, to znamená mít Skrytost 0. Daná zázračná schopnost je tímto pocitem vlastně poháněna a osoba, na kterou byla seslána (v dalším textu ji budeme nazývat cíl), má po celou dobu trvání Skrytost tohoto pocitu 0.

Stupeň

Každá zázračná schopnost má tři stupně, které určují její účinky. Čím vyššího stupně kněz dosáhne, tím více možností a složitější provedení zázračné schopnosti bude mít k dispozici.
Trvání
U stupně je ještě uvedeno trvání. To udává dobu, po kterou bude zázračná schopnost působit. S vyššími stupni se trvání prodlužuje. Nezávisí však jen na stupni, ale i na hloubce, o níž se dočteš hned v dalším odstavci. Proto jsou u každého stupně uvedeny tři hodnoty pro tři úrovně hloubky. Tato doba je však též závislá na Vůli vyvolávajícího – každé číslo uvedené v parametru Trvání může kněz zvýšit až o svou Vol (to neplatí, má-li kněz Vol menší než 0; v takovém případě se základní doba působení o jeho Vol zkracuje).
Příklad: Zápis „Trvání: +0/+3/+6“ znamená dobu +0 pro hloubku 1, +3 pro hloubku 2 a +6 přísluší hloubce 3. Kněžka Soria má Vůli +5. Proto může být doba trvání zázračné schopnosti až (+0 + 5 = +5)/ (+3 + 5 = +8)/ (+6 + 5 = +11).

Hloubka

Hloubka udává sílu schopnosti – čím větší hloubka, tím silnější účinky. Stejně jako každá schopnost má tři stupně, existují k ní i tři úrovně hloubky.

Vliv

Podobně jako u změn pocitů musí kněz mít nad cílem zázračné schopnosti dostatečný vliv, aby mohl schopnost použít.

Kolik bodů vlivu na použití kterého stupně a hloubky kněz potřebuje, ukazuje Tabulka vlivu.

Tabulka vlivu
Stupeň Hloubka
1 2 3
1 5 8 11
2 10 13 16
3 15 18 21
Použití zázračné schopnosti stojí kněze přesně tolik bodů vlivu, kolik je uvedeno na průsečíku příslušného řádku a sloupce v Tabulce vlivu. Jde o ten samý postup, který kněz používá při práci s jedincem. Jak vidíš, potřebný vliv stoupá s použitím vyššího stupně a větší hloubky. Pokud to kněz nutně nepotřebuje, nemusí zázračnou schopnost použít na tom nejvyšším stupni a největší hloubce, jaké ovládá, může použít i nějakou „levnější“ variantu.

Vyvolat zázračnou schopnost může kněz pomocí vlivu dočasného i trvalého, nezáleží na tom, který druh upotřebí. Je však zřejmé, že nebude zbytečně plýtvat trvalým vlivem, který se daleko obtížněji získává, když může se stejným výsledkem použít vliv dočasný.

Vyvolání zázračné schopnosti

Aby mohl kněz zázračnou schopnost vyvolat, musí v první řadě mít nad cílem dostatečný vliv a cíl musí mít Skrytost výchozího pocitu 0. Takto silný pocit prožívá cíl zázračné schopnosti po celou dobu jejího trvání. Pokud by se náhodou nějakým způsobem Skrytost výchozího pocitu zvýšila, zázračná schopnost okamžitě přestává působit. Dlužno podotknout, že tuto eventualitu zde uvádíme kvůli úplnosti, protože za normálních okolností nelze u jedince pod vlivem zázračné schopnosti Skrytost výchozího pocitu zvýšit, neboť je jím zcela pohlcen a nějaké schopnosti z okruhu práce s jedincem nebo práce s davem na něj nepůsobí. Navíc pokud cíl v okamžiku vyvolání zázračné schopnosti cítil kromě výchozího ještě nějaké jiné pocity se Skrytostí 0, jsou takové pocity automaticky potlačeny na Skrytost 1. Jsou-li splněny podmínky pro vyvolání zázračné schopnosti a chce-li ji kněz vyvolat, musí se jedno kolo plně soustředit a snažit se přetvořit pocit cíle tak, aby měl požadovaný účinek. Co kněz v tomto kole provádí, záleží na víře, popřípadě řádu. Někteří kněží něco vzkřiknou, mnozí gestikulují, jiným stačí, aby se uhrančivě podívali. Domluv se s PJ, jaké zvyky bude tvůj kněz při vyvolávání zázračných schopností dodržovat. Vyvolání zázračné schopnosti je unavující jako běh (1 bod únavy za 5 minut) (ale během jednoho kola vyvolání únava prakticky nepřibude). Na trvání schopnosti už se kněz soustřeďovat nemusí.

Od chvíle, kdy je schopnost vyvolána, se počítá doba trvání. Až ta skončí, přestane zázračná schopnost působit.

Jak již jsme se zmínili, kněz nemusí nutně využít nejvyšší stupeň a hloubku, jaké ovládá.

Kněz může za pomoci schopnosti Trans (ovládá-li ho na příslušném stupni) seslat zázračnou schopnost i na sebe.

Práce se zázračnými schopnostmi

Již jsme si řekli, že zázračné schopnosti se vyvolávají skrze výchozí pocit, který musí mít Skrytost 0. Není-li pocit dostatečně silný, může kněz před vyvoláním zázračné schopnosti pomocí aspektu jeho Skrytost snížit.

Dále je třeba si uvědomit, že pocit lze i přesměrovat. Toho kněz před vyvoláním zázračné schopnosti často využívá. Například může nejprve pocit opovržení přesměrovat ze sebe přímo na zamýšlený cíl, a pak teprve na něj vyvolat Hnus (viz Výčet zázračných schopností níže). Hadi, které cíl vyzvrací, pak na něj rovnou zaútočí.

Během trvání zázračné schopnosti je cíl výchozím pocitem zcela prostoupen, proto jedná v souladu s tímto pocitem a mnohdy není schopen nějakého rozumného uvažování. Jeli cílem zázračné schopnosti hráčská postava, je v moci PJ o jejím chování částečně rozhodovat. Hlavně sám hráč by se měl snažit extrémní pocit zahrát.

Učení se zázračným schopnostem

Kněz neumí všechny zázračné schopnosti hned od začátku. S postupem po úrovních se učí novým a zdokonaluje ty staré.

Na první úrovni si můžeš pro začátek vybrat jednu zázračnou schopnost. Ta musí patřit do tvého principu, jako ostatně všechny zázračné schopnosti, které se kdy budeš učit. Vždy musí patřit k tvému principu!

Při každém přestupu na vyšší úroveň máš dvě možnosti. Můžeš si o jeden bod zlepšit stupeň, nebo hloubku. Další bod ti pak do jiné schopnosti přidělí PJ podle toho, kterým směrem se tvůj kněz v průběhu předchozích her ubíral a které schopnosti nejvíce používal. Při jednom přestupu nemůže být žádná schopnost zvýšena o víc než o jeden bod.

Druhou možností při přestupu je, že se naučíš úplně novou zázračnou schopnost. V tom případě však PJ už žádný další bod nepřiděluje. Každá nově naučená zázračná schopnost má stupeň i hloubku jedna.

Ať již knězi přibývají body kamkoliv, součet bodů ve stupni a hloubce nesmí nikdy převýšit počet knězových bodů v daném principu (jde-li o zázračnou schopnost s hraničním výchozím pocitem, body v obou sousedních principech se sčítají). Výjimkou je situace, kdy kněz má v daném principu pouze jeden bod, což by znamenalo, že by se příslušnou zázračnou schopnost nemohl naučit vůbec, protože 1. stupeň v součtu s hloubkou 1 požaduje 2 body. Kněz, který má v daném principu pouze 1 bod, se tedy může příslušnou zázračnou schopnost naučit, ale nikterak se v ní nemůže zlepšovat. Toto učení je ovšem extrémně náročné a kněz se nikdy nedokáže naučit všechny zázračné schopnosti z principu, v němž má jen 1 bod. Schopnosti patřící k témuž jednobodovému principu se může naučit nejvýše tři (pokud některá z nich vychází z hraničního pocitu společného i pro jiný knězův princip, pak čtyři; Halucinace a Davová halucinace nejsou z hlediska učení považovány za hraniční).

Příklad: Kněžka Jasmína slouží bohyni Moldavě, Matce řek. Má tři body v Životě, dva v Chaosu a jeden v Dobru. Nyní zná Uzdravení (Život/Dobro), Svobodnou mysl (Dobro) a Prozrazení klamu (Chaos), všechny tyto schopnosti na prvním stupni a s hloubkou 1. Při přestupu na vyšší úroveň by si ráda prohloubila Svobodnou mysl, to však nemůže, protože v Dobru má pouze jeden bod a Svobodnou mysl už tak umí jen díky výjimce pro „jednobodové“ principy. Může si však zlepšit Uzdravení. I když to patří k Dobru, patří také současně k Životu, kde má Jasmína tři body. Může si tedy Uzdravení zvýšit o 1 stupeň, nebo si zlepšit jeho hloubku o 1. Ještě jeden bod do této schopnosti bude moci dát na vyšších úrovních, neboť součet bodů v Životě a Dobru má 4. Nikdy se však nebude moci zlepšit v Prozrazení klamu, který umí na I. stupni a hloubce 1, což dohromady dává právě dva body, které v Chaosu má.

Závěrem lze říci, že Jasmína se může naučit jakoukoliv zázračnou schopnost příslušející Chaosu nebo Dobru pouze v základní variantě I. stupeň a hloubka 1, u zázračných schopností patřících k Životu si pak může zlepšit buď stupeň, nebo hloubku (ale s výjimkou Uzdravení nikdy ne obojí) na 2. Naopak je omezena při učení se zázračných schopností principu Dobra – ty se může včetně Uzdravení naučit jen čtyři.

Výčet zázračných schopností

Markel se krčil na zemi a kašlal. Vnitřnosti mu svírala palčivá bolest, hrdlo jako by mu ucpaly nánosy slizu. Přelétl uslzenýma očima davy přihlížejících. Zírali, tupě a bez zájmu. Došlo mu, že mu nikdo nepomůže, že tu pak už nikdo nikomu nikdy nepomůže – stane se z toho precedens, exemplární případ. Thurgurasu se nelze stavět na odpor… protože kdo to udělá, zůstane sám.

Někteří lidé v davu byli jeho přátelé, znal je od dětství. Teď jen civěli a dělali, že tu nejsou. Markela zalil nevýslovný odpor, cítil ho v žaludku, cítil ho v hrdle. Naposled se pokusil vzhlédnout k postavě v černé kápi, která se tyčila přímo nad ním, pak ale v návalu agónie opět prudce hlavu sklopil. Dávení ho přemohlo, začal zvracet. Cítil, jak se mu veškerý hnus dere z žaludku ven, přes hltan do úst a na dláždění…

S odporným mlasknutím dopadlo něco na zem. Pak znovu, a zas. Markel dávil, zvracel a se zděšením pozoroval klubko svíjejících se hadů, kteří mu lezli z úst.

Halucinace a Davová halucinace

Princip: libovolný
Výchozí pocit: libovolný
V myslích bytostí jsou pocity hluboko zakořeněny. Stačí, aby kněz posílil některý z nich, a mysl sama pak začne vytvářet obrazy, které pocit vyvolává.

Cíli této zázračné schopnosti se tak začnou zjevovat obrazy, uslyší zvuky a ucítí pach. Vše závisí na pocitu, na který tato zázračná schopnost působí. Všechny smysly jsou pak doslova tímto pocitem, vytvářejícím halucinace, zaplaveny.

Halucinace není zvláštní jen tím, že patří ke všem principům, ale je to také jediná zázračná schopnost, kterou je možno sesílat na dav. Taková Davová halucinace působí úplně stejně na dav jako Halucinace na jedince, jen je k jejímu vyvolání potřeba mít vliv nad celým davem, ne pouze nad jedincem. Přeludy, zjevení a iluze potom vidí, slyší a cítí každý, kdo je součástí davu.

Halucinace popisuje několik hodně podobných zázračných schopností v jedné, ale kněz se musí pro každý princip (a jemu příslušející sadu pocitů) učit Halucinaci zvlášť (samozřejmě jen pro ty principy, v nichž má aspoň 1 bod). Jedná se tedy o 6 druhů Halucinace pro každý princip a k tomu ještě dalších 6 druhů Davové halucinace. Každou z těchto 12 různých schopností se musí kněz naučit samostatně. Pro hraniční pocity může kněz používat Halucinaci se součtem stupně a hloubky až na úrovni součtu bodů v příslušných dvou sousedních principech, musí ovšem mít dostatečně naučené Halucinace z obou principů.

1. stupeň: Mámení

Trvání podle hloubky: +15/ +18/ +21
Při mámení kněz nedokáže halucinaci nijak ovlivnit. Mysl cíle si ji utváří sama podle pocitu, ze kterého halucinace vzešla.

2. stupeň: Zjevení

Trvání podle hloubky: +18/ +21/ +24
Dovednost ovládat jemná vlákna pocitů se zlepšila natolik, že kněz dokáže halucinaci určit motiv, který bude zobrazovat.

3. stupeň: Vidina

Trvání podle hloubky: +21/ +24/ +27
Kněz již dokáže přesně určit, co cíl zázračné schopnosti uvidí. Vlákna pocitu dovede přesně přichytit, kam potřebuje.

Hloubka 1

Cíli se mohou před očima mihnout nerozlišitelné stíny, z dálky může být slyšet šelest, skřípění nebo vzdechy, na kůži jej může šimrat, k nosu mu může přivanout slabá, těžko rozpoznatelná vůně a v ústech může uvíznout divná pachuť.

Hloubka 2

Obraz je již ostřejší a cíl již rozpoznává obrysy a viditelné znaky svých halucinací. Chuť i vůně jsou již silnější a i zvuky je možno dobře rozpoznat.

Hloubka 3

Halucinace již cíli přináší ostrý, dobře viditelný obraz, který vytváří jeho pocit. Chuť v ústech je výrazná, pach kolem silný, zvuky hlasité a čisté. Když se cíl obrazu dotkne, ucítí ho a uvěří, že co jeho oči vidí, tam opravdu je.

Uzdravení

Princip: Život/Dobro
Výchozí pocit: radost
Naděje, optimismus, pozitivní přístup k životu a především radost dokážou provádět i se samotným tělem opravdové divy. Kněz takovouto energii cíli dokáže usměrnit tak, že začne uzdravovat vlastní tělo cíle. Jeho rány se počnou zacelovat, zlámané a rozdrcené kosti napravovat a obnovovat, useknuté končetiny dorůstat.

Jak silné budou tyto účinky, závisí na době, po jakou Uzdravení obnovuje. Až uplyne doba trvání, je cíl uzdraven za příslušný počet bodů zranění. Co znamená Síla léčení a jak se při léčení postupuje, se dočteš v kapitole Poškození v PPH.

I. stupeň: Scelení ran

Trvání podle hloubky: +40/ +46/ +52
Cíl si vybere největší zranění (jsou-li stejná, vybere náhodně) z velkých mechanických nebo běžných zranění. Pokud schopnost léčí běžná zranění, použij vzorec:
Síla léčení = 2 × Hloubka + Doba trvání − 46

Pro regeneraci velkých mechanických zranění vypočítáš Sílu léčení takto:

Síla léčení = 2 × Hloubka + Doba trvání − 52

Na tomto stupni nedokáže schopnost léčit žádná jiná zranění.

II. stupeň: Napravení kostí (Zcelení duše)

Trvání podle hloubky: +46/ +52/ +58
Kněz dokáže kromě běžných zranění a velkých mechanických uzdravovat i psychická zranění, a to schopností, odborně nazývanou Zcelení duše, takto:
Síla léčení = 2 × Hloubka + Doba trvání − 58

III. stupeň: Napravení těla

Trvání podle hloubky: +58/ +64/ +70
Na tomto stupni dokáže kněz vyléčit i skrytá poranění. Kromě toho, co dokáže schopnost léčit na nižším stupni, umí léčit i elementální zranění. Potřebnou Sílu léčení zjistíš následovně:
Síla léčení = 2 × Hloubka + Doba trvání − 64

Hloubka 1

V této hloubce není doba trvání příliš velká, a proto je i léčení slabé. Stačí pouze na zatažení povrchových zranění.

Hloubka 2

Zranění uzdravená touto zázračnou schopností jsou již větší, jako zlomené kosti, hluboké rány a podobně.

Hloubka 3

Je možné uzdravit i velmi problematická zranění jakým je třeba vnitřní krvácení.

Čistá duše

Princip: Dobro
Výchozí pocit: láska
Radost a láska nemusí ovlivňovat pouze tělo cíle, ale může ovlivňovat i jeho duši. Duši tak ochraňuje, očisťuje i přímo uzdravuje. Tím dokáže léčit jak drobná postižení, tak i celé deformace.

Stejně jako u Uzdravení záleží léčení duše jak na stupni, který určuje, co všechno bude moci být vyléčeno, tak na hloubce, jež udává dobu, po kterou bude schopnost působit.

I. stupeň: Obrana duše

Trvání podle hloubky: +49/ +51/ +54
Na prvním stupni dokáže schopnost cíli pomoci lépe přežít duševní postižení.

Dokud je cíl pod vlivem zázračné schopnosti, počítá si při vyhodnocení všech duševních pasivních i aktivních postižení bonus:

bonus proti duševním postižením = +Hloubka

II. stupeň: Očištění duše

Trvání podle hloubky: +57/ +63/ +66
Na druhém stupni již schopnost nemusí jen pomoci přežít, ale může se pokusit vyléčit nějakou část postižení.

Dokud je cíl pod vlivem zázračné schopnosti, pak si navíc oproti 1. stupni sníží Velikost nejvyššího (s největší Velikostí v daném okamžiku, jsou-li stejné, rozhoduje náhoda) duševního pasivního nebo aktivního postižení o 1, a to po každé hodině působení. Všimni si, že nemizí jen jedno postižení, ale postupně se snižují všechna, která cíl má.

III. stupeň: Uzdravení duše

Trvání podle hloubky: +69/ +72/ +75

Na tomto stupni už schopnost léčí i deformace. Působíli zázračná schopnost aspoň dvě hodiny, může si cíl navíc oproti II. stupni jednorázově snížit Velikost nejvyšší duševní deformace o hodnotu Hloubky.

Hloubka 1

Na nejnižší hloubce nevydrží tato zázračná schopnost působit příliš dlouho a nemá příliš velké účinky.

Hloubka 2

Působení je již silnější a cíli se znatelně uleví.

Hloubka 3

Při této hloubce již schopnost na vyšších stupních dokáže vyléčit většinu způsobeného postižení.

Svobodná mysl

Princip: Dobro
Výchozí pocit: tolerance
Cíl naplněný tolerancí dokáže vyslechnout cizí názory, nestranně je posoudit a porovnat je se svými názory, ale pokud je nepovažuje za obohacující, nenechá se jimi ani v nejmenším ovlivnit. Stejně tak je ovšem schopen prezentovat svůj pohled na věc – ale sám jej také nikomu nevnucuje. Když je tento pocit umocněn, je duše cíle vyrovnaná, chápavá, ale zároveň zcela odolná cizím vlivům.

Cíl, na nějž je použita tato schopnost, získává značnou odolnost až imunitu proti jakýmkoliv vlivům působícím na jeho duši.

I. stupeň: Odolnost

Trvání podle hloubky: +24/ +27/ +30
Cíl získává bonus +3 ke všem hodům proti vlivům, které ovlivňují jeho duši. Má-li cíl nějaké schopnosti působící na duši, nemůže je používat, jinak by tato zázračná schopnost přestala účinkovat.

II. stupeň: Ochrana

Trvání podle hloubky: +33/ +36/ +39
Bonus k hodům je již +6. Cíl nemůže používat své schopnosti působící na duši, které by mohly někoho negativně ovlivnit (takže může léčit či zjišťovat informace, ale nesmí škodit). Nemůže ani provádět mentální souboj.

III. stupeň: Imunita

Trvání podle hloubky: +42/ +45/ +48
Svobodná mysl na třetím stupni dává cíli úplnou imunitu proti všem vlivům, které jakýmkoliv způsobem ovlivňují jeho duši. Jeho mysl je již natolik svobodná, že cíl není nijak omezen a může dělat, co se mu zlíbí. Každopádně je v něm stále pocit tolerance a podle toho by se měl i chovat (jinak dojde k narušení základu tohoto zázraku a dům bez základů je, jak víme, nestabilní).

Hloubka 1

Tolerance cíle je tak silná, že se vnější vlivy dokážou jen stěží dotknout jeho duše. Pokud je cíli způsobeno jakékoliv psyhické zranění Ψ, může jeho Sílu snížit o 3.

Hloubka 2

Síla psychického zranění Ψ již mysli cíle ublíží jen málo; je o 6 nižší. Efekt jakéhokoli duševního postižení je poloviční.

Hloubka 3

Cíli není možno v době trvání schopnosti způsobit psychické zranění či duševní poškození.

Dar zdraví

Princip: Dobro
Výchozí pocit: soucit
Povede-li se knězi dostatečně odhalit pocit soucitu, může použitím této schopnosti dát cíli možnost věnovat někomu část svého zdraví, resp. přijmout cizí zranění. Během působení této schopnosti tak může cíl ze soucitu na sebe brát cizí poranění. Ta se ovšem projeví na něm. Z jednoho těla zranění zmizí a přemístí se do těla cíle. Proto při této zázračné schopnosti cítí cíl veškerou bolest a poranění toho, s nímž soucítí.

Jak rychle může cíl přelévat do svého těla cizí zranění, se dočteš o pár řádků níž. Měl bys ale vědět, že pro cíl Daru zdraví může tato schopnost být i nebezpečná. Bere totiž na sebe zranění jiných, a to se všemi následky. Pokud by cíl přijal bodů zranění příliš a ztratil by vědomí, při dotyku se zranění přelévají dále. Ve chvíli, kdy cíl přijme více než dva řádky zranění a nedotýká se druhé osoby, zázračná schopnost přestane působit.

I. stupeň: Pomoc

Trvání podle hloubky: +3/ +6/ +9
Cíl dokáže díky svému umocněnému soucitu darovat část svého zdraví a přenést tak na sebe zranění někoho jiného. Aby mohl cíl někomu věnovat své zdraví, musí se dotýkat toho, komu jej chce dát.

II. stupeň: Poskytnutí zdraví

Trvání podle hloubky: +12/ +15/ +18
Na předání zdraví může být cíl vzdálen od zraněného až 4 m (+12), musí však na něj pořád vidět.

III. stupeň: Darování zdraví

Trvání podle hloubky: +21/ +24/ +27
Pouhý pohled stačí na to, aby cíl dokázal někomu darovat část svého zdraví.

Hloubka 1

Pokud cíl chce, může na sebe každé kolo přenést 1 bod cizího zranění. Čí zranění na sebe bude v průběh doby trvání brát, záleží na něm. Každé kolo tak může léčit někoho jiného.

Hloubka 2

Body zranění dokáže cíl přebírat rychlostí 2 body za jedno kolo, oba body však musejí pocházet od jednoho zraněného. V každém kole může léčit někoho jiného.

Hloubka 3

Na této hloubce je schopnost již tak silná, že cíli umožní přebrat až 3 body zranění za kolo, v jednom kole však může léčit jen jednu osobu.

Klidný pohled

Princip: Dobro/Řád
Výchozí pocit: spravedlnost
V cíli se zvětšuje jak touha po dobru, tak po řádu, po spravedlnosti. Aby nebyla spravedlnost slepá, dokáže cíl vycítit pocity, které má někdo druhý. Bude-li vědět, co cítí, nemělo by být těžké najít viníka a spravedlivě jej potrestat.

Když se cíl dívá a naslouchá pocitům, slyší spoustu zvuků a nesrozumitelných hlasů a šumu. Čím hlouběji se do cizí duše snaží cíl proniknout, tím hlasitější a nepříjemnější hlasy jsou.

I. stupeň

Trvání podle hloubky: +12/ +15/ +18
V době trvání se může cíl kolem sebe i rozhlížet a snažit se vycítit pocity různých lidí. Stálé přebíhání mezi dušemi a pocity ale rozostřuje obraz a po každém nahlédnutí do mysli někoho jiného se Skrytost viditelného pocitu snižuje o 2. Ve chvíli, kdy bude Skrytost, kterou může cíl vidět, menší než nula, nedokáže již vycítit žádný pocit.

II. stupeň

Trvání podle hloubky: +21/ +24/ +27
Za každou další postavu, do jejíž mysli nahlíží, se Skrytost pocitu, který dokáže cíl vidět, snižuje jen o 1.

III. Stupeň

Trvání podle hloubky: +30/ +33/ +36
Cíl již není nijak omezen. Jeho chuť po spravedlnosti je dost silná na to, aby udržela obraz stále ostrý. Proto může cíl nahlédnout v době trvání do kolika myslí chce.

Hloubka 1

Aby cíl mohl vidět některý z pocitů, musí se chvíli soustředit a snažit se proniknout do duše postavy, na niž se dívá, a pochopit ji. Za každá tři kola, po která se musí cíl pořád dívat na postavu, v jejímž nitru pocit hledá, vycítí cíl náhodně jeden z pocitů postavy se Skrytostí ne větší než 1.

Hloubka 2

Skrytost pocitu, který je cíl schopen z někoho vycítit, nesmí být vyšší než 3.

Hloubka 3

Spravedlnost umožňuje cíli nahlédnout do nitra duše a vycítit jedny z těch nejskrytějších pocitů. Ty mohou mít Skrytost až 5. Tyto skryté pocity bývají velmi zajímavé, často bychom ani neřekli, co může každý z nás v sobě mít.

Spánek

Princip: Řád
Výchozí pocit: klid
Přestože lze klid definovat spíš jako absenci jakýchkoli emocí, i on může pro naše účely posloužit jako výchozí pocit. Člověk se Skrytostí klidu +0 je naprosto vyrovnaný, a i když může mít i další pocity, vyzná se v nich, má je dokonale pod kontrolou a nenechá se ani jimi, ani žádnými vnějšími vlivy rušit – přesně tak, jak je to potřeba k posilujícímu, hlubokému spánku.

Takové spaní má blahodárné účinky a lze jej použít k odstranění postižení těla.

I. stupeň: Klidný spánek

Trvání podle hloubky: +49/ +51/ +54
Během trvání schopnosti získává cíl díky tvrdému spánku bonus +2 k Síle odpočinku. Případný další spánek po skončení trvání se z hlediska odpočinku považuje za normální spánek.

Jak již bylo řečeno, dokáže tato schopnost prostřednictvím spánku zmírňovat tělesná postižení.

Cíl pod vlivem zázračné schopnosti si počítá při vyhodnocení všech fyzických pasivních i aktivních postižení bonus:

bonus proti fyzickým postižením = +Hloubka

II. stupeň: Spánek spravedlivých

Trvání podle hloubky: +57/ +63/ +66
Během trvání schopnosti získává cíl díky tvrdému spánku bonus +6 k Síle odpočinku. Případný další spánek po skončení trvání se z hlediska odpočinku považuje za normální spánek.

Zde již schopnost nemusí jen pomoci cíli při přežití, ale může vyléčit i nějakou část postižení.

Dokud je cíl pod vlivem zázračné schopnosti, pak si navíc oproti 1. stupni sníží Velikost nejvyššího (pokud je víc stejných, nechť rozhodnou kostky) fyzického pasivního nebo aktivního postižení o 1, a to po každé hodině působení.

III. stupeň: Tvrdé spaní

Trvání podle hloubky: +69/ +72/ +75
Během trvání schopnosti získává cíl díky tvrdému spánku bonus +10 k Síle odpočinku. Případný další spánek po skončení trvání se z hlediska odpočinku považuje za normální spánek.

Dokud je cíl pod vlivem zázračné schopnosti, může si navíc oproti II. stupni jednorázově snížit Velikost nejvyšší fyzické deformace o hodnotu Hloubky.

Hloubka 1

Postava během 1k6 minut usne tvrdým spánkem, z něhož ji může probrat jen zranění. Po skončení trvání zázračné schopnosti se automaticky probudí.

Hloubka 2

Postava během 1k6 kol usne tvrdým spánkem, z něhož ji může probrat jen zranění. Po skončení trvání zázračné schopnosti spánek přejde v normální přirozený spánek, z něhož se postava, nebude-li něčím nebo někým vzbuzena dříve, probudí sama asi po 4 hodinách.

Hloubka 3

Postava během 1 kola usne tvrdým spánkem, z něhož ji může probrat jen zranění. Po skončení trvání zázračné schopnosti spánek přejde v hluboký přirozený spánek, z něhož ji může vytrhnout pouze důkladné násilné buzení (silné zatřesení, polití vodou a podobně, zpravidla k probuzení nestačí ani poměrně silný hluk). Ten trvá zhruba 4 hodiny a přejde v normální přirozený spánek, z něhož je možné postavu vzbudit běžnými prostředky. Nebude-li něčím nebo někým vzbuzena dříve, potrvá tento mělký spánek další asi 4 hodiny.

Neviditelné brnění

Princip: Řád
Výchozí pocit: stálost
Pocit stálosti je tak prostoupen celou myslí i tělem cíle, že všechny částečky těla touží zůstat ve stavu, v jakém se na­cházejí. A to co nejdéle, bez ohledu na své okolí. I když je tělo zraněno, každá jeho částečka se snaží ihned se navrátit do původního stavu. Celé to jde tak daleko, že než aby se krev tekoucí z rány vracela zpět do žil, rána se dokonce ani neotevře, protože se vlastně zacelí hned, jak zbraň vychází z těla. Ve hře se to projevuje tak, jako by cíl měl na sobě jakési neviditelné brnění. Rozvinutím pocitu stálosti obepne kůži cíle tenká průhledná vrstva. Ta bude tělu pomáhat udržet je stále v pořádku, bude je chránit. Skrz tuto druhou kůži projdou zbraně jen těžko a ani oheň či mráz neublíží jinak lehce zranitelnému povrchu těla.

I. stupeň: Kůže

Trvání podle hloubky: +10/ +16/ +22
Hladká vrstva, která pokrývá kůži, dokáže ochránit před nevelkými ranami. Cíl má bonus k Ochraně zbroje +3, a to na těle i na hlavě.

II. stupeň: Šupiny

Trvání podle hloubky: +28/ +37/ +46
Zdá se, jakoby kůže dokázala zastavit i daleko prudší rány, nikoliv jen povrchová zranění. Není snadné ji prorazit a poranit takto ochráněné tělo. Bonus k Ochraně zbroje je už +6, opět včetně hlavy.

III. stupeň: Zbroj

Trvání podle hloubky: +55/ +64/ +73
Zázračná schopnost je již tak silná, že chrání tělo včetně hlavy jako dobrá zbroj. Ochrana je +9 a takovou projdou už jen opravdu silné údery ostrých zbraní.

Hloubka 1

Tím, jak se každá částečka těla snaží stále zůstat na svém původním místě, se zároveň omezuje pohyb celého těla. Proto je cíl omezen postihem −3 ke všem fyzickým vlastnostem. V boji se počítá jako Omezení zbroje −3.

Hloubka 2

Tělo dokáže lépe rozlišit, která změna jej poškozuje a která ne. Je již pružnější a postih činí jen −1. Rovněž Omezení zbroje při boji je −1.

Hloubka 3

Kněz již dokázal tuto schopnost ovládnout tak dobře, že tělo svému vlastníku již nezpůsobuje žádné problémy. Jakýkoliv pohyb včetně boje je proto bez omezení.

Nirvána

Princip: Řád
Výchozí pocit: pokora
V pokoře se člověk dokáže oprostit od všech vazeb, které ho tíží v materiálním světě. Snáze zpřetrhá osobní pouta a dokáže na věci nahlédnout z nových, neotřelých pohledů. V pokoře hledá osvícení. Cíl prožívající Nirvánu se dokáže zcela oprostit od fyzického světa a přiblížit se bohu. Dokáže nahlédnout na jiná místa, do minulosti, přítomnosti a snad i do budoucnosti. Může přitom spatřit slavné bitvy, zapomenuté bratrovraždy i docela nic neříkající věci. Někdy dostane odpověď na otázky, které ho dlouho trápily, jindy zhlédne pár scén, které mu vůbec nic neřeknou.

I. stupeň: Odpoutání mysli od těla

Trvání podle hloubky: +6/ +9/ +12
Duše cíle jako by opustila tělo a přenesla se v prostoru i čase neznámo kam. V tu chvíli cíl nedokáže ovládat své tělo, neví ani, co se s ním děje. Tělo může buď upadnout do bezvědomí, nebo zůstat stát bez hnutí a bez jakékoliv reakce. Cíl nedokáže ovlivňovat pohyb v prostoru ani čase, jen vnímá scény, které před ním běží.

II. Stupeň: K nebeským výškám

Trvání podle hloubky: +15/ +18/ +21
Cíl se někdy přenáší v čase nebo prostoru podle toho, na co nejvíce myslí. Tato zázračná schopnost se mu snaží vyhovět, ale stává se tak zřídkakdy.

III. stupeň: Setkání s vyšší mocí

Trvání podle hloubky: +24/ +27/ +30
Na tomto stupni se již duše cíle většinou dokáže přemisťovat tam, kam by chtěla, a mnohdy opravdu vidí věci, na které nejvíce myslela.

Hloubka 1

Duše cíle se dokáže pohybovat v okruhu 100 metrů od těla a vnímat události, které se tu dějí.

Hloubka 2

Cíl se dokáže pohybovat v okruhu několika mil od těla a vnímat události, které se tu staly či dějí.

Hloubka 3

Pohyb cíle není omezen prostorem ani časem.

Nezranitelnost

Princip: Řád/Smrt
Výchozí pocit: lhostejnost
Lhostejnému člověku nezáleží na vlivech okolí a zároveň nemá nejmenší zájem na něm něco měnit. Vrcholem takového pocitu je myšlenka: „Dělejte si, co chcete, mně to nevadí!“ Postava prostoupená lhostejností nebude zasažitelná vnějšími vlivy, na druhou stranu ani ona sama nebude moci do vnějšího prostředí zasáhnout.

U každého stupně je uveden způsob, kterým cíl nelze vůbec zranit, hloubka uvádí snížení zranění pro ty způsoby, kterými cíl zranitelný je.

I . stupeň: Nezasažitelnost

Trvání podle hloubky: +18/ +21/ +24
Vše, co je stvořeno z fyzické hmoty, projde cílem bez jakéhokoli účinku. Nelze jej tedy zranit žádnou zbraní ani ničím podobným. Avšak ani cíl samotný nemůže s nikým bojovat, ani manipulovat s předměty za účelem někoho zranit. Kouzlit či používat zvláštní schopnosti však může a sám může být terčem takových schopností.

II. stupeň: Nepoškoditelnost

Trvání podle hloubky: +24/ +27/ +30
Nejen, že cíl není zranitelný mechanickým způsobem, ale ani živly mu neublíží. Naproti tomu má však cíl omezení popsaná u prvního stupně a nemůže používat ani žádné své schopnosti používající živly.

III. stupeň: Nehmotnost

Trvání podle hloubky: +30/ +33/ +36
Cíl se stává absolutně nehmotným se vším všudy. Dokáže procházet pevnými překážkami, zdmi, nemohou mu ublížit zbraně ani oheň, mráz či žíraviny. Je zranitelný pouze psychickými prostředky, například některými kouzly. Na druhou stranu ani on sám není schopen žádné manipulace se svým okolím – jeho zbraně procházejí nepřáteli podobným způsobem jako ty jejich jím, nemůže vzít žádný předmět, nemůže používat nic z toho, co na něj samotného neplatí.

Nezranitelnost - Hloubka 1

Pokud je cíl i přes svou částečnou nezranitelnost poraněn, sníží si Sílu zranění o 3.

Hloubka 2

Případná Síla zranění se snižuje o 6.

Hloubka 3

Cíl si může snížit Sílu každého zranění, které je mu způsobeno, o 9.

Předstírání smrti

Princip: Smrt
Výchozí pocit: pasivita
Pasivita nevyžaduje sílu ani rychlost. Život, který koluje ve všem živém, se s pasivitou vytrácí. Pro kněze pomocí této schopnosti není těžké nechat na nějakou dobu odejít téměř všechen život z těla. Dovede tak cíl uvést do stavu velmi podobného smrti. Srdce cíle se neuvěřitelně zpomalí, plíce přestanou nasávat vzduch, proudění krve prakticky ustane a kůže vychladne. Kněz tak může zachránit raněného přítele před dobitím nepřáteli nebo nechat zaživa pohřbít protivníka.

I. stupeň: Mrtvolný spánek

Trvání podle hloubky: +59/ +62/ +65
Cíl upadne do spánku podobného smrti. Na první pohled vypadá jako mrtvý, ale při důkladné prohlídce lze nahmatat slabý tep, jeho dech může po chvíli orosit předmět u jeho nosu nebo úst a jeho zornička reaguje na světlo.

Než se na něm začnou plně projevovat známky smrti, trvá to hodinu (+51).

Cíl musí zůstat v prostředí o běžné teplotě, s dostatkem vzduchu. Tělo lze normálně zranit, jen u postižení se po dobu trvání nehází na vyhodnocování. Až účinek této schopnosti pomine, postižení začne opět působit se stejnými hodnotami, jaké mělo, když byla na cíl vyvolána tato zázračná schopnost.

II. stupeň: Nebožtík

Trvání podle hloubky: +68/ +71/ +74
Cíl upadne do dlouhého mrtvolného spánku. Nejeví žádné známky života, jen zornička téměř neznatelně reaguje na světlo.

Až se tělo zklidní a vyprchá z něj všechen nepotřebný život, začnou se na něm plně projevovat známky smrti. Půl hodiny trvá, než se všechno ustálí a cíl vypadá opravdu jako mrtvý.

Tělo cíle může být uloženo v prostředí s nižší teplotou (ale ne v mrazu) i v prostředí s menším dostatkem vzduchu (v kryptě).

III. stupeň: Mrtvola

Trvání podle hloubky: +77/ +80/ +83
Na tomto stupni nelze dotyčného od mrtvoly žádnými běžnými prostředky rozeznat.

Příznaky smrti se na něm začnou projevovat téměř ihned.

Tělo cíle nepoškodí běžný mráz, také vůbec nepotřebuje vzduch.

Hloubka 1

U hloubky 1 nedokáže cíl předstírat smrt příliš dlouho, a tak příliš nevyužije skrytých možností této schopnosti. Cíl v tomto stavu vůbec nevnímá, co se kolem něj děje.

Hloubka 2

Hloubka 2 ještě více protahuje dobu, při které je cíl ve stavu klinické smrti. Cíl již dokáže zaslechnout, co se kolem něj děje.

Hloubka 3

Má-li kněz Předstírání smrti s hloubkou 3, umožní tak cíli slyšet všechny zvuky v okolí, ale hlavně mu dá možnost se probudit. U nižší hloubky se cíl probudí, teprve až uplyne doba trvání. Zde již stačí, aby do sebe nechal cíl po dobu 3 kol (+10) vstupovat život, a potom se probudí.

Uzavření se do sebe

Princip: Smrt
Výchozí pocit: uzavřenost
Postava uzavřená sama do sebe si nevšímá okolního světa a mnohdy jej ani vůbec nevnímá. A toho využívá tato zázračná schopnost. Kněz dokáže zahradit některé ze smyslů cíle, a tím jej uzavřít před okolím.

I. stupeň: Zastření smyslů

Trvání podle hloubky: +12/ +15/ +18
Každý z ovlivněných smyslů je omezen natolik, že získává postih −5. Zrak se tak zakalí a rozmaže. Zvuky bude cíl slyšet jakoby z dálky, nosem nebude schopen rozlišit vůně, na omak nepozná teplé předměty od chladných a nebude si jist, co zrovna žvýká v ústech.

II. stupeň: Omezení smyslů

Trvání podle hloubky: +21/ +25/ +28
Postih ke smyslům je −10. Cíl bude schopen vnímat svými smysly jen ty nejsilnější a nejbližší vjemy.

III. stupeň: Zneschopnění smyslů

Trvání: +30/ +33/ +36
Smysl je již úplně uzavřen před myslí a cíl jej proto nedokáže po dobu trvání schopnosti vůbec využívat.

Hloubka 1

Při hloubce 1 je kněz schopen ovlivnit právě jeden smysl cíle. I to však může mít na cíl fatální následky, zejména když přijde o zrak. Podobně na tom mohou být i další smysly – třebas při vyřazeném hmatu cíl nedokáže nic uchopit, nepozná, kam šlape, nebude své tělo vůbec cítit.

Hloubka 2

Kněz dokáže zastřít tolik smyslů, kolik bodů má v této zázračné schopnosti. Zahradit více smyslů již cíl značně omezí, či spíše mu znemožní provádět většinu schopností a dovedností.

Hloubka 3

Tato hloubka již knězi umožní zahradit všechny smysly, které cíl má, bez ohledu na to, kolik jich je. Zbavit cíl všech smyslů je značný zásah do jeho mysli. Nebude nic vnímat, nebude vědět, kde je, co jeho tělo dělá. Nedokáže chodit, nebude vědět, zda sedí, leží či stojí. Zcela se uzavře do sebe, schoulí se do klubíčka a nebude nijak reagovat na okolí, dokud se mu jeho smysly zase neobnoví.

Břímě

Princip: Smrt
Výchozí pocit: smutek
Cíl této schopnosti se cítí, jako by na něj padla všechna tíha světa, jako by musel nést všechno, co se kdy komu stalo. Všechna ta zrazená přátelství, rozhádané bratry, smrti všech blízkých, podvody a utrpení. Toto břímě mu svazuje ruce, nohy i srdce. Všechno se zdá být horší a horší. Každý krok, který vykoná, je těžší a těžší a dokončit myšlenku je téměř nemožné.

I. stupeň: Ochablost

Trvání: +18/ +21/ +24
Svalstvo cíle je smutkem ochablé a v důsledku toho se snižuje jeho Obr a Zrč o 2. Cíl se pomalu plouží ulicemi nebo sedí na místě a nejeví příliš zájmu o tento škaredý svět. Opil by se – „kdyby se ten alkohol dal pít“.

II. stupeň: Únava

Trvání podle hloubky: +24/ +27/ +30
Cíl je tělesně i duševně unavený, a proto se Obr a Zrč snižují o 3, Sil, Int a Chr o 2. Jen sedí na bobku, vzlyká či naříká a ničeho si nevšímá. Když se mu někdo pokusí pomoci, rozbrečí se ještě víc.

3. stupeň: Vyčerpanost

Trvání podle hloubky: +30/ +33/ +36
Duši i tělo cíle zachvátí úplné vyčerpání. Obr, Zrč, Sil a Int se snižují o 3, Chr a Vol o 2. Cíl už ani nepláče, jen apaticky sedí a něco si brouká.

Hloubka 1

Břímě, které nese na duši, unavuje cíl o polovinu více než obvykle a odpočinek mu neodbourává žádné body únavy.

Hloubka 2

Cíl je unavován dvojnásobně než obvykle, dokonce i odpočinek ho unavuje jako chůze.

Hloubka 3

Únava cíle je již trojnásobná a odpočinek ho unavuje jako spěch.

Děs

Princip: Smrt/Zlo
Výchozí pocit: strach
Strach, to je velmi nepříjemný pocit. Postavu, kterou zcela pohltil strach, zalévá studený pot, třese se po celém těle, ztrácí barvu z tváře, málem omdlévá hrůzou a nemůže se pohnout z místa. To, co se jí v tu chvíli odehrává v mysli, je tak strašné, že jí to působí psychické zranění. Strach v rukou kněze může být mocnou zbraní. Po uplynutí doby trvání se cíl probere a začne se chovat relativně normálně, ale do zpěvu mu zrovna nebude.

I . stupeň: Strach

Trvání: +9/ +12/ +15
Cíl má pocit nejasného nebezpečí. Rozhlíží se, drží se podél stěn a obává se otevřených prostranství nebo se naopak bojí kamkoliv přiblížit. Pořád se ohlíží a má šílený strach ze tmy.

II. stupeň: Hrůza

Trvání: +15/ +18/ +21
Cíl ovládne panická hrůza. Nechce nic jiného, jen se odtud co nejrychleji dostat. Hystericky křičí a utíká co nejrychleji co nejkratší cestou pryč.

3. stupeň Horor

Trvání podle hloubky: +21/ +24/ +27
Cíl je zcela vyděšen. Hrdlo má stažené hrůzou, tělo se třese strachy a není schopné pohybu. Cíl nevydá ani hlásku a nemůže se ani pohnout, téměř (či zcela) upadá do mdlob.

Hloubka 1

Ihned při vyvolání Děsu postihne cíl psychické postižení:

Doména: psychická, Prudkost: kolo, Zdroj: akt., Živlová příslušnost: −O, Velikost: 3, Účinek: (!) −Velikost/2

Hloubka 2

Strach vyvolává postižení s těmito parametry:

Doména: psychická, Prudkost: kolo, Zdroj: akt., Živlová příslušnost: −O, Velikost: 5, Účinek: (!) −Velikost/2

Hloubka 3

Nejsilnější postižení vyvolává hloubka 3. Strach je již tak velký, že se jen těžko odolává jeho náporu.

Doména: psychická, Prudkost: kolo, Zdroj: akt., živlová příslušnost: −O, Velikost: 8, Účinek: (!) −Velikost/2

Upíří polibek

Princip podle hloubky: Zlo
Výchozí pocit: sobectví
Sobeckost je zlá vlastnost, která má však velkou sílu. Sobectví a závist, posílené zázračnou schopností, dají cíli schopnost brát ostatním životní sílu. Zvláště když je cíl zraněn, závidí ostatním jejich dobrou kondici a touží z nich vysát jejich životní sílu. Stačí pak, aby se cíl této zázračné schopnosti někoho dotkl nebo probodl svou oběť pohledem, a ihned začne do jeho těla proudit nová energie.

Všechny rány, které se cíli uzdraví, se přenesou na jeho oběť. Oběť je cílem sobecky vysávána, dokud si on neřekne: „Dost!“. To se však stává jen málokdy, a proto Upíří polibek většinou končí, až se cíl úplně uzdraví.

I. stupeň: Zeslábnutí

Trvání podle hloubky: +3/ +6/ +9
Cíl má schopnost přenášet svá zranění na někoho jiného. Za jedno kolo dokáže přenést 1 bod zranění libovolnému tvoru v dosahu schopnosti. Svá zranění však samozřejmě může cíl předávat, jen když je sám zraněn. Pokud je úplně vyléčen, Upíří polibek nemá žádný účinek.

II. stupeň: Bolest

Trvání: +12/ +15/ +18
Rychlost, s jakou dokáže cíl přenášet svá zranění na někoho jiného, je 2 body zranění za kolo. To již není tak plynulé jako u prvního stupně. Takovýto přenos působí oběti cíle velkou bolest.

III. stupeň: Agonie

Trvání: +21/ +24/ +27
Cíl dokáže přenášet svá zranění rychlostí 3 body zranění za kolo. Na oběť je to tak velký nápor, že se kroutí v bolestné agonii. Strašlivé křeče ji trýzní tak dlouho, dokud není sobecký cíl plně zdráv. Pokud cíl předá více bodů zranění, než je tělo oběti schopno pojmout, ta umírá.

Hloubka 1

Cíl se musí své oběti stále dotýkat, aby z ní mohl sát její zdraví. Každý jeho dotek je pro oběť bolestivý.

Hloubka 2

Pro hloubku 2 stačí, aby byl cíl zázračné schopnosti své oběti blíže, než na 4 m (+12) . Než začne, musí navázat se svou obětí pohled z očí do očí. Potom už jen nesmí svou oběť spustit z očí, ale ta se na něj již dívat nemusí.

Hloubka 3

Aby cíl mohl svou oběť vysávat, stačí mu ji vidět. Z každého, na koho se v době trvání podívá, dokáže životní sílu vysávat.

Hnus

Princip: Zlo
Výchozí pocit: opovržení
Postava zmítaná opovržením začne cítit odpor přímo fyzický. Za přičinění kněze bude tohoto hnusu plná, a jak se ho bude chtít zbavit, začne dávit a zvracet obsah svých vnitřností. Mezi zvratky však budou na zem padat slizcí nechutní tvorové. Ti se mohou zachovat různě, podle hloubky schopnosti, ale ani to není pravidlem, jsou nevyzpytatelní. Asi napadnou toho, proti komu je opovržení cíle zaměřeno. Není-li nikdo takový v dohledu, budou zplozenci opovržení napadat vše kolem sebe, přičemž nejblíže jim zřejmě bude cíl schopnosti. Až uplyne doba trvání, stvoření znehybní, prasknou, nebo se jiným způsobem promění na sliz.

I . stupeň: Slimáci

Trvání podle hloubky: +9/ +12/ +15
Ve vyvrženém obsahu střev se bude nacházet několik slizkých slimáků. Jejich počet závisí na hloubce.
Slimák
Rychlost: -12
BČ: -1
ÚČ: 1
OČ: 1
Ochrana: 1
Zranění: 6 Drtivé, kusadla
Mez zranění: 10
Nezranitelnost: -
Velikost: -2

Slimák se ke své oběti plazí, sice pomalu, ale vytrvale, a snaží se ji napadnout.

II. stupeň: Hadi

Trvání podle hloubky: +12/ +15/ +18
Cíl vyvrhne několik nebezpečných jedovatých hadů.
Had
Rychlost: -8
BČ: 7
ÚČ: 3
OČ: 5
Ochrana: 1
Zranění: viz níže
Mez zranění: 1 bod zranění
Nezranitelnost: -
Velikost: -10
K tomu, aby mohl had vypustit do své oběti jed, musí mít nad svým nepřítelem převahu minimálně +2 a musí úspěšně zasáhnout část těla, která není kryta zbrojí se silnější Ochranou, než je +1. Podaří-li se hadovi takto se zakousnout, vstříkne svými dlouhými zuby do nepřítele jed o těchto parametrech:

Doména: fyz.; Prudkost: minuta; Zdroj: pas.; Vlast­nost: Odl; Nebezpečnost: 6; Velikost: 5; Živlová příslušnost: + Z; Účinek: −(Velikost+1); Doba propuknutí: ihned

Každý had má 1k6 dávek jedu, když je spotřebuje, umírá.

III. stupeň: Žáby

Trvání podle hloubky: +15/ +18/ +21
Na nejvyšším stupni vzniká ze zvratků hromádka žab. Jsou asi 10 cm dlouhé a ze všeho nejvíce se podobají ropuchám. Tyto žáby však mají v sobě prudkou kyselinu, kterou vpustí do každého, na koho skočí nebo se ho třebas jen dotknou.
Žába
Rychlost: +2 skok
BČ: 4
ÚČ: 2
OČ: 5
Ochrana: 1
Zranění: viz níže
Mez zranění: 1 bod zranění
Nezranitelnost: + Z
Velikost: -12

Jakmile se tyto žáby někoho dotknou, způsobí mu postižení kyselinou:

Doména: fyz.; Prudkost: kolo; Zdroj: pas.; Vlastnost: Odl; Nebezpečnost: 9; Velikost: 8; Živlová příslušnost: −Z; Účinek: −Velikost; Doba propuknutí: ihned

Pokaždé, když se žába někoho dotkne, vypustí kyselinu a změní se v hromádku rosolu, se zápachem podle předchozího obsahu žaludku cíle.

Hloubka 1

Obsah vyvržených střev se promění v 1k6 kusů odporných tvorů. Ti zůstávají na místě nebo se pomalu pohybují vpřed, ale své oběti přímo nevyhledávají. Útočí především na ty, kteří se neopatrně přiblíží na metr od nich. Na toho, kdo je vyvrhnul, útočit nebudou, pokud nesetrvá blízko nich příliš dlouho.

Hloubka 2

Při této hloubce vznikne o 3 kusy tvorů více než u hloubky 1, tedy 3 + 1k6 kusů. Většina z nich vyrazí směrem ke svým obětem, jimiž se stávají ti, kteří byli předmětem opovržení cíle.

Hloubka 3

Při nejvyšší hloubce se objeví 6 + 1k6 odporných stvoření, která budou útočit na vše, co se k nim přiblíží. Pokud dostatečně blízko nikdo nebude, zakrátko vyrazí k nejbližším bytostem v dohledu. Toho, který je vyvrhnul, budou zpočátku ignorovat, ale ne příliš dlouho.

Sršící zlo

Princip: Zlo
Výchozí pocit: nenávist
Nenávist je opakem lásky a dokáže být i stejně silná. Je schopna ničit, zraňovat a zabíjet. A když ji kněz ovládne, může být nebezpečná všem v okolí.

Kudy prochází cíl Sršícího zla, tam všechny ve svém okolí zraňuje. Trvá to tak dlouho, jak ukazují stupně, a v takovém poloměru a za tolik bodů zranění, kolik určuje hloubka.

Cíl si nemůže vybrat, že nenávist na někoho nepůsobí – zasáhne všechny v dosahu stejně.

I. stupeň:

Trvání podle hloubky: +3/ +6/ +9
Kolem cíle je vzduch nabitý nenávistí. Její síla jiskří a brní ve vzduchu a každý, kdo se k cíli příliš přiblíží, bude jeho nenávistí poznamenán.

II. stupeň:

Trvání podle hloubky: +12/ +15/ +18
Jde-li cíl mezi lidmi, všichni se mu otřeseně klidí z cesty. Nejprve cítí nepříjemné svrbění a čím jsou blíž, tím víc je vzduch začíná pálit a brnět jim na kůži.

III. stupeň:

Trvání podle hloubky: +21/ +24/ +27
Cíl procházející po ulici budí obrovský povyk. Všichni lidé před ním zděšeně prchají. Stačí, aby prošel kolem, a je z něj cítit smrtící nenávist.

Hloubka 1

Každý, kdo je kolem cíle v době trvání této zázračné schopnosti, je zraněn přebytkem vzduchu (+Vz).
Síla zranění = 3×Stupeň − Vzdálenost

Vidíš, že způsobené zranění závisí na vzdálenosti oběti od cíle. Čím dál je kdokoliv od cíle, tím méně nenávisti na něj působí. Ovšem přiblížit se může být i životu nebezpečné.

Hloubka 2

U této hloubky se Síla zranění počítá následovně:
Síla zranění = 4×Stupeň − Vzdálenost

Hloubka 3

Nejsilnější působení nenávisti už je opravdu nebezpečné a není radno se k nenávistnému člověku příliš přibližovat.
Síla zranění = 5×Stupeň − Vzdálenost

Prozrazení klamu

Princip: Zlo/Chaos
Výchozí pocit: klam
Lež a přetvářka, to je hybná síla této schopnosti. Stačí, aby kněz nechal projevit tento pocit na vzhledu cíle, a ihned je poznat, kdo klame. Cíl se po seslání této schopnosti částečně nebo celý promění v to, co charakterizuje klamné počínání. V tu chvíli se ukáže, co se snaží před ostatními nejvíce skrýt.

I. stupeň: Okamžik proměny

Trvání podle hloubky: +29/ +31/ +34
Klam může mít různé projevy. Tato schopnost vždy poukazuje na klam. Proto cíl této zázračné schopnosti, který lže, bude na nějakou dobu poznamenán svým klamem. Bude-li mluvit, začne chrčet, při chůzi se trochu přihrbí, nebo naopak narovná a pozvedne nos vysoko vzhůru. Nedělá to sám. To jen Prozrazení klamu jej přetváří. Ten shrbený mohl být mluvka a ten napřímený ze sebe zase dělal chudáka. Oba lhali a klam to takto prokázal.

II. stupeň: Částečná proměna

Trvání podle hloubky: +31/ +34/ +37
U druhého stupně již Prozrazení klamu začíná provádět malé nepatrné změny na těle. Slizkému člověku se oči změní v hadí. Tomu, kdo přesvědčoval o své bezbrannosti, narostou vlčí tesáky a tygří drápy.

III. stupeň: Úplná proměna

Trvání podle hloubky: +31/ +34/ +37
Při nejvyšším stupni jsou už znaky klamu znatelné. Odvážlivec se celý třese, z jeho svalů najednou vznikl třesoucí se rosol. Ten co tvrdil, že je zdráv, rázem vypadá nemocný.

Takhle a všelijak podobně si klam dovede pohrávat s těmi, kteří obelhávají ostatní.

Hloubka 1

Každé kolo po celou dobu trvání na okamžik probleskne místo cíle jeho pozměněný obraz. Někdy mu ujede úlisný úsměv, poté vychytralý pohled, přeřekne se a místo mír řekne válka a podobně. Všem bystřejším lidem v okolí nic z toho neunikne.

Hloubka 2

Cíl nad svým počínáním začíná ztrácet kontrolu. Aby byl jeho klam co nejvěrnější, začíná najednou vše přehánět, přehrávat, začíná vypadat jako karikatura sebe sama či jako svá parodie. Všechna jeho klišé a fráze jsou prozrazeny, nevinný úsměv vypadá spíše ďábelsky nežli andělsky.

Hloubka 3

Cíl je již tak zmatený, že zapomněl, co je klam a co skutečnost, a zaměnil si je. Snaží se ze všech sil zamaskovat to, zač se předtím vydával a chová se přesně naopak, než jak se předtím snažil klamat. Dokud neuplyne doba trvání, musí se cíl chovat tak, jak je popsáno, ale sám o tom neví a nemůže se tomu nijak aktivně bránit.

Ať se propadnu…

Princip: Chaos
Výchozí pocit: zpupnost
Zpupní lidé většinou ostatní přehlížejí, povyšují se nad ně, chovají se k nim značně nepříjemně, neznají pokoru. Myslí si, že oni jsou vším. Ale když kněz jejich zpupnost využije a umocní ji, to se teprve začnou dít věci! Síla chaosu totiž přestane rozlišovat mezi realitou a jejich fantazií, jejich slovy. Takže jestliže nějaký zpupný bohatý kupec zvolá „Ať se propadnu, jestli vám lžu!“, rozestoupí se pod ním zem a až po pás se skutečně propadne – pokud lhal. Stejně tak pokud zvolá „Vždyť já jsem chudý, jak kostelní myš!“, opravdu po příchodu domů zjistí, že byl vykraden.

Jedinou obranou proti této schopnosti je už navždy mlčet. A mlčení, to je právě to, co jde zpupným lidem ze všeho nejméně.

I. stupeň: Že by?

Trvání podle hloubky: +36/ +42/ +48
Cíli se splní vše, ale nebude to úplně doslova, spíše jen symbolicky. Když řekne „Ať do mne uhodí blesk,“ v dálce zahřmí, místo propadnutí jen šlápne do hlubší kaluže, když vynadá valachům, že jsou neschopní, nebudou ho chvíli vůbec poslouchat.

II. stupeň: Proboha...

Trvání podle hloubky: +54/ +60/ +66
Všechno se splní doslova, ale po skončení doby trvání to nezanechá moc následků. Pokud řekne „Já se snad zcvoknu,“ sníží se mu dočasně Inteligence, ale po skončení trvání se mu vrátí do původního stavu. Pokud řekne „To jsem z toho jelen,“ bude všem kolem jelena skutečně připomínat, ale parohy mu nenarostou. Pokud sprostě zanadává… zde už je prostor pro fantazii PJ. Pokud přijde o své peníze či moc, po skončení doby se mu nějakým způsobem vrátí (zloděje chytnou, listina zbavující jej moci se ukáže být pouze padělkem).

III. stupeň - Už nikdy!

Trvání podle hloubky: +72/ +78/ +84
Vše se splní opět doslova, anebo také úplně naopak. Pokud někomu vynadá do dobytku, sám se začne chovat jako vůl. Jestli někomu řekne „Chcípni!“, sám během několik kol začne být „nachcípaný“. Pokud přijde o všechny peníze („Vždyť já jsem úplně na mizině!“), peníze se už nijak neobnoví. Na druhou stranu, nic mu přímo neublíží. Když pronese „Ať do mne uhodí blesk!“, skutečně do něj blesk uhodí a on nějakou chvíli bude vypadat jako mrtvý, ale nakonec kromě několika popálenin, co se mu časem zahojí, bude vcelku zdráv. Stejně tak se mu obnoví všechny snížené vlastnosti.

Hloubka 1

Během doby trvání se doslova splní jedna věc, kterou cíl pronese jako první.

Hloubka 2

Během působení schopnosti na cíl se splní 1k6 věcí, o kterých se cíl zmíní.

Hloubka 3

Během působení schopnosti na cíl se splní všechno, o čem se cíl zmíní.

Duchem mimo

Princip: Chaos
Výchozí pocit: nestálost
Pokud bude cíl natolik roztěkaný a nestálý, že bude duchem zcela mimo, může se začít svým vědomím opravdu toulat mimo své tělo. Zvlášť pokud bude nablízku nějaký kněz, který toho z důvodu známého pouze jemu využije.

Duch cíle se opravdu totiž začne toulat po okolí, ale na rozdíl od Nirvány nebude schopen své „kroky“ příliš řídit. Během doby, co bude duchem mimo, nebude cíl vnímat nic ze svého okolí, leda mimořádně hlasitý hluk, vlastní zranění a podobně. Ostatním se zdá, že cíl upřeně hledí do dálky, případně, že usíná či spí.

I. stupeň: Zasnění se

Trvání podle hloubky: +9/ +12/ +15
Cíl se na nějakou chvíli zasní. Přestane zcela vnímat, co se kolem něj děje a bude unášen vírem vzpomínek. Tyto vzpomínky nemusejí mít žádný valný význam, ale může si při nich vzpomenout na nějaký zajímavý detail, osvěží si, jak některé události vlastně probíhaly či jak vypadalo nějaké místo.

II. Stupeň: Zatoulání se

Trvání podle hloubky: +18/ +21/ +24
Kromě toho, že se cíl zasní, je schopen zabloudit i mimo své vzpomínky. Může se začít toulat okolními pokoji či krajinou, výjimečně i zabloudí do vzpomínek někoho jiného, jemu blízkého (ale o tom nebude sám přímo vědět).

III. stupeň: Vidiny

Trvání podle hloubky: +27/ +30/ +33
Během své duševní nepřítomnosti cíl putuje různými vidinami, které si není vždy schopen někam zařadit. Může jít jak o věci, které se staly nebo se právě někde dějí, o cizí (či vlastní) vzpomínky, ale stejně tak se může jednat pouze o jeho vlastní fantasii.

Hloubka 1

To co cíl vidí, je nezřetelné, buď rozeznává okolí a nerozeznává postavy, nebo naopak. Hlasy k němu přicházejí podivně zkreslené a jakoby z velké dálky. Někdy slyší jen ty hlasy, bez zrakového vjemu. Svými vidinami je vláčen a není schopen je sám jakkoliv ovládat ani přerušit.

Hloubka 2

Vjemy jsou již jasnější, ale ne vždy zcela rozeznatelné. Upne-li se cíl na nějaké místo, událost či vzpomínku, je schopen se tam přenést – ale ne vždy uvidí to, co by si přál. Pokud se snaží, dokáže se ze svého snění probudit.

Hloubka 3

Vjemy jsou již po většinu snění zřetelné. Cíl dokáže zhruba ovládat své „kroky“, ale ne vždy s kýženým výsledkem. Je schopen se ze svého snění probudit, kdykoliv se mu zachce. Umí přejít do jakéhosi lehkého snění, aniž by byla tato schopnost přerušena., orientačně zkontrolovat situaci v reálném světě, a potom zase pokračovat ve snění. Nedokáže však již navázat na předchozí scénu a zdá se mu jakoby nový sen.

Zuřivost

Princip podle hloubky: Chaos
Výchozí pocit podle hloubky: hněv
Hněv otupuje a zaslepuje smysly a vyvolává v člověku zuřivost. Toho kněz dokáže umnou prací s pocitem hněvu využít a nasměrovat zuřivost cíle tam, kam se mu zlíbí. Dokáže vyvolat v cíli i bojovnou náladu tak silnou, že zaslepen hněvem zuřivě útočí na vše kolem a nevnímá, co se s ním děje.

I. stupeň: Nutkání

Trvání podle hloubky: +12/ +15/ +18
Tento stupeň vyvolá v cíli silné nutkání něco provést tomu, kdo či co ho nejvíce štve. Jeho reflexy jsou rychlejší, a proto se mu na dobu trvání zvýší Obratnost o +1. Naopak začíná cíl ztrácet sebekontrolu a získává postih −2 na Inteligenci.

II. stupeň: Neovladatelnost

Trvání podle hloubky: +18/ +21/ +24
Hněv je již neovládnutelný. Sebekontrola cíle je ta tam. Cíl se agresivně vrhá tam, kam směřuje jeho hněv. Pokud má po ruce nějakou ničivou zbraň, neváhá ji použít. Obratnost cíle na tomto stupni naroste o +3. Jak je tělo nabuzeno k boji, vydává všechnu svou energii, a proto je i Síla vyšší, konkrétně o +1. Inteligence cíle se sníží o −5. Zuřivě ničí předmět nebo útočí na jedince, kteří podle něj za všechno můžou.

Cíl útočí po dobu trvání Neovladatelnosti, dokud je jeho "protivník" v jednom kuse nebo dokud nepadne únavou. Přeci jen, každých pět minut boje přidává bod únavy a sprint rovnou jeden bod únavy za dvě kola.

III. stupeň: Zuřivé šílenství

Trvání podle hloubky: +24/+27/ +30
Zuřivé šílenství je poslední a nejsilnější fází Zuřivosti. Z cíle zázračné schopnosti se stává nemyslící běsnící bestie, která lační po krvi svých nepřátel a ničí vše, co se jí dostane pod ruku. Nic nevnímá, nehledí na věci kolem, jediné, co pro něj v tu chvíli existuje, jsou nepřátelé, které je potřeba do jednoho vybít, a věci, které musí rozbít. Nerozlišuje mezi přítelem a nepřítelem. Kdo nestačil utéct, má smůlu.

Svaly se svírají, šlachy napínají mnohem více, než by cíl obyčejně dokázal. Obratnost dosáhne závratného bonusu +6 a Síla +3. Protože cíl již takřka na nic nedokáže myslet, je jeho Inteligence zatížena postihem −8. Zároveň tělo cíle vydává tolik energie, že mu přibývá dvojnásob únavy, tedy 1 bod únavy za každé kolo bezhlavého boje nebo sprintu na velmi volný způsob.

Hloubka 1

Zuřivost nepůsobí jen na tělo. Ač to možná může přijít na první pohled zvláštní, cíli Zuřivosti se zpevní a zablokuje mysl a důsledkem toho se zvýší jeho Vůle o +1. Tělo je natolik vzpružené, že vydrží víc ran, než by bylo schopno za normálního stavu. Zvyš proto Mez zranění jako by se Odolnost cíle zvýšila o +1.

Nejen, že tělo dokáže pojmout víc zranění, ale bolest, kterou zranění působí, cítí cíl jen tlumeně. Zdaleka ne tolik jako za normálních okolností. Proto je případný postih za zranění o 1 slabší.

Hloubka 2

Vůle se zvýší o +3, Mez zranění vzroste jako by měl cíl o +2 vyšší Odolnost. Cíl cítí už jen tupou bolest z opravdu velkých zranění. Překročí-li zranění hranice druhého řádku a zasáhne do třetího, cíl neupadá do bezvědomí, ale stále se drží na nohou.

Hloubka 3

Při největší hloubce již cíl získává bonus +6 k Vůli, Mez zranění vzroste jako by měl cíl o +3 vyšší Odolnost. V tomto stavu již necítí žádnou bolest; postih, který by vyplynul ze zranění, je o 2 slabší. To je na jednu stranu dobré, ale zase může bojovat až do poslední kapky krve a zemřít.

Sám vidíš, jak moc dokáže tato zázračná schopnost zvýšit vlastnosti. Postava postižená Zuřivostí však není s to své vlastnosti plně využít. Dokáže jen útočit a není schopna žádné jiné činnosti.

Poté, co skončí doba trvání, se vrátí všechny vlastnosti do původního stavu, a to včetně Meze zranění, se všemi následky. Body zranění i únava totiž zůstávají a vyplní-li celou mřížku zranění či únavy, cíl umírá.

Neúnavnost

Princip: Chaos/Život
Výchozí pocit: touha
Touha je mocnou hnací silou. Vidí-li člověk před sebou předmět své touhy, jde neúnavně za ním. V situaci, kdy by to jiný vyčerpaně vzdal, ten, kterého pohání touha, pozdvihne hlavu a žene se za svým cílem dál a dál…

Je třeba si uvědomit, že osoba zasažená touto schopností má stále na mysli svůj cíl, předmět své touhy, požene se za ním hlava nehlava, prakticky bez ohledu na své bezpečí, pokud možno co nejkratší cestou – aspoň dle jejího názoru. Spíše přeleze zeď, než aby obešla zahradu kolem dokola a našla otevřenou bránu, neboť není schopna tak soudného jednání.

I . stupeň: Vytrvalost

Trvání podle hloubky: +60 / +63 / +66
Neúnavnost se vztahuje pouze na pohyb spojený s přesunem k předmětu touhy cíle – to jest skutečně jen pro pochod, běh a šplhání přes zeď a podobně. Nevztahuje se například na boj. Bude-li cíl k nějaké takové nepohybové činnosti přinucen, budou mu přibývat body únavy obvyklým způsobem. Pochopitelně se takové činnosti bude snažit vyhnout nebo ji co nejdřív ukončit, aby mohl dál spěchat za tím, po čem touží.

Silná výdrž

Trvání podle hloubky: +63 / +66 / +69
Neúnavnost se vztahuje na jakoukoliv fyzickou činnost, ne jen vlastní pohyb, ale například i na boj.

III. stupeň: Mocná výdrž

Trvání podle hloubky: +66 / +69 / +72
Neúnavnost se vztahuje na všechny fyzické i psychické činnosti, včetně kouzlení.

Hloubka 1

Po dobu působení schopnosti bude pro cíl pohyb méně namáhavý. Chůze ho nebude unavovat vůbec, při spěchu mu budou přibývat body únavy jako jiným při chůzi (bod únavy za hodinu), běh bude pro něj unavující jako spěch (1 bod únavy za půl hodiny) a sprint jako běh (bod únavy za 5 minut).

Hloubka 2

Cíl bude unavován ještě méně. Chůze a spěch ho nebudou unavovat vůbec, běh bude pro něj únavný jako pro jiné chůze (1 bod únavy za hodinu) a sprint jako spěch.

Hloubka 3

Cíl nebude unavován prakticky vůbec. Pouze sprint mu bude působit lehkou únavu jako chůze (bod únavy za hodinu).

Žár vášně

Princip: Život
Výchozí pocit: vášeň
Cíl této schopnosti začne hořet touhou, zmírat vášní. Tento psychický stav bude mít na něj za přispění kněze takový vliv, že se změní celý jeho metabolismus. Začne v sobě nacházet zázračné zdroje energie, kterou bude jeho vášeň ihned vyplavovat ven.

Cíl začne přímo žhnout a sálat, takže se ostatní k němu bojí přiblížit. Jsou známy případy, kdy se na takovémto cíli vznítilo i jeho vlastní oblečení, ale to jsou spíše výjimky. Pokud je vášeň dotyčného pozitivně zaměřena (touží například po osobě opačného pohlaví), je takováto postava vůči tomuto žáru vášně imunní. A je-li v ní také dostatek vášně, začne také plát stejným způsobem.

I. stupeň: Teplo

Trvání podle hloubky: +21/ +24/ +27
Pro tento stupeň platí vše, co je popsáno u jednotlivých hloubek. Cíl nedovede teplo ovládat, vše se děje samovolně.

II. stupeň: Žhavé uhlíky

Trvání podle hloubky: +30/ +33/ +36
Cíl schopnosti dovede částečně ovládat energii, která se z něj uvolňuje. Může intenzitu žáru svého těla snížit. Nedovede ji však zvýšit nad sílu určenou hloubkou schopnosti. Pokud se soustředí (volné soustředění), nemusí jeho dotek nikoho zraňovat.

III. stupeň: Plamen

Trvání podle hloubky: +39/ +42/ +45
Pokud se cíl plně soustředí, může veškerou teplotu koncentrovat do jednoho bodu, v němž je schopen roztavit i železo. Tradují se báchorky o lidech, v jejichž stopách zůstávalo roztavené i kamení, ale kdoví, co je na tom pravdy. Při tomto stupni se terč stává součástí ohně, a proto je imunní vůči všem zraněním ohnivého živlu. Naopak na něj působí vodní živel dvojnásobně (2× +Vo).

Hloubka 1

Terči schopnosti se znatelně zvedne teplota. Dotykem dokáže zahřívat ostatní, může se pohybovat v libovolně lehkých šatech bez ohledu na roční období a bude mít spíše tendenci se jich zbavovat, jak mu bude teplo.

Hloubka 2

Teplota oběti prudce stoupne. Pouhou svojí přítomností dokáže i v mrazu zahřívat ostatní. Pokud se někdo dotkne jeho pokožky, spálí se, jako by se dotkl žhavých uhlíků. Cíli nevadí menší oheň ani mráz.

Hloubka 3

Oheň z cíle přímo sálá. Všichni musí odstoupit, jinak je každý v okruhu dvou metrů od něj zraněn se Silou +1. Tradují se případy, kdy na cíli dokonce vzplanuly šaty, ale většinou je to považováno za pouhé báchorky.

Prozření

Princip: Život
Výchozí pocit: otevřenost
Postava otevřená celému okolnímu světu vnímá spoustu věcí, kterých by si jiný člověk ani nevšiml. A právě toho využívá zázračná schopnost Prozření, která to vše ještě umocňuje. Kněz dokáže zbystřit některé ze smyslů cíle na abnormální výkonnost. Prozření neovlivňuje pouze klasické smysly jako zrak či sluch, ale i cit pro rovnováhu a orientační smysl.

I. stupeň: Zostřené smysly

Trvání podle hloubky: +12/ +15/ +18
Knězem ovlivněné smysly jsou tak dobré, že má cíl ke každému schopností ovlivněnému smyslu bonus +5.

II. stupeň: Výborné smysly

Trvání podle hloubky: +21/ +25/ +28
Bonus ke Smyslům je +10. To znamená, že cíl bude schopen vnímat vybranými smysly více a lépe než téměř kdokoliv jiný.

III. stupeň: Nadpřirozené smysly

Trvání podle hloubky: +30/ +33/ +36
Smysly cíle jsou tak dokonalé, že jim nic neunikne. Proto při jakémkoliv hodu, který závisí na Sms, počítej s automatickým úspěchem. Pokud někde potřebuješ konkrétní hodnotu smyslu, dosazuj za ni základní hodnotu smyslu zvýšenou o +15.

Hloubka 1

U základní hloubky nedokáže kněz jednou zázračnou schopností posílit více než jeden smysl, může si vybrat který.

Hloubka 2

Kněz může ovlivnit tolik smyslů, kolik bodů má v této zázračné schopnosti (tj. 3–6).

Hloubka 3

U největší hloubky již nezáleží na počtu smyslů, které chce kněz posílit. Může jich u jednoho cíle ovlivnit libovolně mnoho.

Rychlost

Princip: Život
Výchozí pocit: aktivita
Tato schopnost se dá seslat na neobvykle aktivní, vitální či živelné jedince. Jejich aktivita se tím ještě zvětší, všechno, co dělají, budou provádět rychleji, jejich pohyb se znásobí. Podle stupně schopnosti získá bonusy ke všem činnostem, v nichž se uplatňuje Rychlost.

I. stupeň: Urychlení

Trvání podle hloubky: +10 / +13 / +16
Prostřednictvím Urychlení se aktivita cíle promítne do schop­nosti rychlého jednání. K činnostem souvisejícím s Rychlostí má bonus +3. Cíl se začne pohybovat dynamicky a jakoby účelněji. Jeho pohyby vedou tou nejkratší a nejúspornější cestou. Přesto se zatím pohybuje ještě vcelku normálním způsobem.

II. stupeň: Uspěchanost

Trvání podle hloubky: +13 / +16 / +19
Uspěchaný cíl je dvakrát rychlejší než obvykle. Bonus k činnostem souvisejícím s Rychlostí se zvyšuje na +6. Navíc se cíli zvyšuje Obr a Zrč o +2, v důsledku pružnosti, která je k rychlosti třeba. Okolí může být lehce překvapeno, že se tento jedinec najednou tak snaží a že mu všechno jde tak rychle.

III. stupeň: Divokost

Trvání podle hloubky: +16 / +19 / +22
Cíl, na který je seslána Divokost, vypadá opravdu pozoruhodně – a divoce. Je rychlejší, než jako by běhal, pohybuje se a vykonává vše neuvěřitelně rychle, ale nikoliv zbrkle. Má bonus +9 k činnostem souvisejícím s Rychlostí a +4 k Obr i Zrč. Své pohyby však ovládá, jako by se jednalo o jeho normální životní stav. Jeho okolí se zdá, že se snad vyskytuje na více místech současně, jak rychle se díky své aktivitě přesouvá tam, kde je potřeba. Cíli naopak připadá, že všichni v jeho okolí jsou strašně pomalí a nemotorní.

Hloubka 1

Kněz dokáže zvýšit Rychlost cíle, ta však má za následek i adekvátní zvýšení únavy. To znamená, že při bonusu +3 (I. stupeň) získává postava 1,5 násobek bodů únavy, než kdyby tu samou činnost vykonávala obvyklou rychlostí, při bonusu +6 (2. stupeň) je to dvojnásobek bodů únavy a při bonusu +9 (3. stupeň) trojnásobek bodů únavy.

Hloubka 2

Kněz dokáže zvýšit Rychlost cíle, aniž se to projeví nějakou zvýšenou únavou. Cíli přibývá tolik bodů únavy, jako kdyby danou činnost vykonával svou obvyklou rychlostí.

Hloubka 3

Kněz dokáže povzbudit aktivitu cíle takovým způsobem, že v době trvání této schopnosti cíl nepociťuje přibývání únavy. Body únavy sice přibývají jako při hloubce 2, ale jejich důsledek se projeví až po skončení doby trvání.

Bohové a zázraky

Když jsme došli na náměstí a skryti v davu zpozorovali postavu v černém, došlo mi, že nadešel čas. Poznal jsem to na svých společnících: Sarja byla nervózní a trochu vystrašená, Finin pomalu natahovala ruku po jílci meče, a Hrúgar… je těžké popsat, jak se tvářil Hrúgar. Byla v tom jistě zuřivost, podobná, jako když se při našem prvním setkání postavil Černým jezdcům, ale bylo tu i něco dalšího. Snad smutek. Ne, ne smutek. Odevzdanost.

Proklestili jsme si cestu na volné prostranství před katedrálou až ke hromadě sutin, na které stál Thurgurasův kněz. O něco jsem za ostatními zaostal – viděl jsem, jak přede mnou Finin tasila meč a Sarja napjala luk. Obě však váhaly, žádná nechtěla vyrazit k útoku první.

Tehdy na ně muž v černém pohlédl a země se zachvěla. Slyšel jsem, jak cosi drmolí v jazyce, kterému jsem nerozuměl. Pocítil jsem nekonečnou beznaděj: ovzduší jako by bylo náhle prosyceno zlovolnou mocí, byla všude, nešlo jí uniknout. Z kamene pod Rukovýma nohama vytryskla černá, olejovitá kapalina a zalila chodidla obou žen – jen Hrúgarovy těžké boty záhadně obtekla. Obloha se zatáhla, zvedl se mrazivý vítr, který pálil do očí a oslepoval. V tutéž chvíli temný kněz vykřikl jakýsi rozkaz a nehlučný dav lidí, kteří dosud celé scéně pouze přihlíželi, se dal do pohybu. Někteří tasili zbraně, jiní jim ustoupili z cesty a nechali je projít. Sarja vypustila šíp… a ten se v povětří roztříštil na tisíce malých úlomků.

Sv. Arson, Zkazky o konci světa
Již v dávných příbězích se vypráví o tom, že někteří kněží mají zázračnou moc. Nejsou to žádné povídačky – není to však kněz, kdo koná zázrak, nýbrž bůh, který mu jej může seslat. Jediné, co může kněz udělat, je o zázrak požádat. Nikdy neví, jestli, jak a kdy bude jeho přání vyslyšeno, a nebudeš to vědět ani ty jako hráč. Boží moc je pro smrtelníky záhadná, nevysvětlitelná a nevyzpytatelná. Nelze na ni spoléhat, jen v ni věřit.

Požádání

Arsonovi svištěly nad hlavou šípy. Ztratil přehled o svých přátelích, viděl jen, jak temná postava mizí pod dveřním obloukem katedrály – a jak ji následuje postavička menší, Hrúgarova. Náměstí za ním se zatím změnilo ve smrtící past: teď už se i neozbrojení lidé chopili kamenů a zaútočili. Mladík se hystericky rozhlédl, hledal cestu, kterou by se dalo uprchnout – nenašel však žádnou. Zůstal uvězněn mezi stěnou vysokého stavení a šíleným davem.

Strach ho přemohl. Zavřel oči, zaťal zuby a upjal veškerou svou vůli k Orphagovi v poslední, zoufalé prosbě o pomoc. Ozval se příšerný rachot, okolo Arsona zapršely kameny a střely. Byl připraven na smrt – ta však nepřicházela. Arson pomalu, váhavě otevřel oči a spatřil před sebou dav vyjevených měšťanů. Ruce se zbraněmi jim poklesly, kameny upustili na zem. Otočil se po směru jejich pohledů, na dřevěnou stěnu za svými zády. Byla takřka na padrť, prošpikovaná zabodanými šípy, otlučená od těžkých kamenů. Jen jediný kus zůstal nedotčen.

Ten kus měl tvar jeho siluety.

Bohové tedy mají moc sesílat zázraky. Otázkou je, do jaké míry té moci využívají. Záleží jen na nich, kdy a v jaké podobě zasáhnou do fyzického světa.

Různí věřící žádají své bohy, dávají jim dary, přinášejí oběti, nebo se modlí, aby k nim bohové byli milostiví a vyslyšeli jejich prosby. Bohové všechno toto vnímají, ale málokdy na takové projevy ze strany věřících reagují. Nestává se také často, aby bohové trestali živé tvory na zemi nějakými pohromami. Nedá se však říci, že si bohové světa nevšímají. Ba naopak, vidí vše a nic jim neujde.

Kněží jsou však na tom úplně jinak. Jejich vztah s bohem, jejich přiblížení se k němu je mnohem větší než u jiných smrtelníků. Kněz zasvětil celý svůj život bohu, šíří jeho víru a zájmy – hledá nové věřící, které přivrací k tomu správnému bohu, jehož si vyvolil.

Není divu, že bůh některé své kněze za věrné služby odměňuje. Požádá-li kněz boha o nějaký zázrak, má mnohem větší pravděpodobnost, že se jeho požadavek vyplní, než zástup věřících žádajících totéž. Stačí, aby kněz pomyslel na svého boha a ať již slovy, či jen v myšlenkách, jej požádal o zázrak.

Přání kněze, jenž nevolává boží moc příliš často, tak bývají většinou vyslyšena, avšak knězi mrhajícímu božím darem nemusí být v žádném případě vyhověno. Bohové nerozdávají svou sílu nadarmo rozhazovačným knězům. Musíš si velmi dobře rozmyslet, jestli stojí za to obtěžovat boha nějakou malicherností. Jsou tací kněží, co svého boha za celý život, ani v těch nejkrušnějších chvílích, nepožádali o pomoc, protože jim přišlo zbytečné obtěžovat jej jediným nicotným životem. Naopak se našli takoví, co pořád po bohu něco chtěli, a ten je po chvíli přestal poslouchat a úplně se odmlčel. Musíš se snažit poznat, co po tobě bůh žádá, abys věděl, co potom můžeš chtít ty.

Způsobů požádání je několik druhů, každý bůh vyžaduje jinou formu. Kněží různých řádů vyučují své novice mimo jiné i tomu, jak správně žádat, co všechno je k tomu potřeba a podobně.

Prvním druhem požádání je rozkaz. Kněz rozkáže bohu, aby vykonal zázrak. Na takové požádání však reagují bohové opravdu jen výjimečně a sám kněz se před bohem převelice poníží. Na druhou stranu našli by se i bohové, kteří vyžadují, aby se jim přikazovalo, ale těch je opravdu co jedna slza v moři.

Úplně jednoduché požádání je prostá prosba – vyslovená nahlas nebo v duchu. Bůh na prosbu buď zareaguje nebo ne. Proseb se využívá v bezvýchodných situacích, kde není mnoho času na provádění nějakých rituálů.

Další formou požádání je modlitba. Kněz se začne modlit a přitom myslí, nebo vyslovuje žádost o božský zázrak. Modlitba je již delší než požádání předchozí, mnohdy ji doprovází nějaký zvyk (sepjaté ruce, dotýkání se svatého symbolu…).

Silnější verzí modlitby je vzývání. Při něm kněz upadá do krátkodobého transu, při kterém nevnímá okolí. Kromě gest a pohybů, jež doprovází hlasitými modlitbami k bohu, se často, ať již ze zvyku nebo z nutnosti, dotýká svatých předmětů. Každý, kdo takový výjev sleduje, je do něj podvědomě vtahován – cítí jistou spirituální sílu doprovázenou pocity, které bůh na základě svých principů ztělesňuje.

Když chce kněz po bohu nějaký dlouhodobý či velký zázrak, může o něj požádat formou obřadu s různými rituálními doplňky (svícemi, obětí, vonnými bylinami, vodičkami…). Obřady mohou být různě dlouhé; od několika minut až po několik dní. Takovému požádání bůh vyhoví snáze, nic však není zaručeno.

Úplně nejsilnější a také nejvzácnější formou požádání (proto jsme si ji nechali úplně na konec) je sebeobětování. Kněz při něm položí život za to, aby bůh seslal zázrak. Protože život je spolu s duší nejcennější věc, kterou kněz vlastní, skoro vždy bůh na žádost sebeobětováním odpoví, a takto přivolané zázraky bývají obzvláště mocné.

Podoby všech těchto požádání se liší podle boha nebo řádu, který jej uctívá. Než začneš hrát, zeptej se PJ, jaké zvyklosti jsou běžné při žádání boha o seslání zázraku, čeho se nejvíce využívá, jaké jsou tradice a vůbec všechny okolnosti, o kterých jsi se v řádu naučil. Pokud nejsi členem žádného řádu ani jiného spolku, pak postupuj podle vlastních pocitů a moudrosti. Ne všichni bohové totiž vyžadují striktní dodržování pravidel požádání.

Každou žádost může kněz nějak specifikovat. Na bohu jen záleží, jestli udělá přesně totéž, nebo na žádost zareaguje nějak jinak. Na požádání typu: „Prosím, bože, pomoz mi!“ reaguje každý bůh podle svého.

Příklad: Na okraji propasti kněz Derk v strachu stoje, v zádech tucet krvelačných zabijáků, žádá svého všemocného boha: „Dore, modlím se k tobě, ve strachu a bázni z vlastní smrti. Žádám tebe, jako ještě nikdy jsem tě nežádal, dostaň mne na druhou stranu, prosím!“ Ve vysilujícím vzývání mu zakolísal hlas… Jak by mohl příběh pokračovat? Inu třeba takto:

…Velký, všemocný bůh Dor vyslyšel svého kněze v tísni. Ve chvíli narostla Derkovi andělská křídla a on přelétl propast, a tak unikl jisté smrti.

A co takto:

…Velký, všemocný bůh Dor vyslyšel svého kněze v tísni. Ve chvíli rozplynul se Derk do nicoty, a než jediný mžik oka stačil uplynout, zjevil se na druhé straně propasti.

Jinému by se líbil takový konec: …Velký, všemocný bůh Dor vyslyšel svého kněze v tísni. Ve chvíli proletěl zemí hrom a ona se dala do pohybu. Obě stěny propasti se za strašného řevu srazily a daly Derkovi možnost uniknout.

A ještě jednu možnost na konec:

…Velký, všemocný bůh Dor vyslyšel svého kněze v tísni. Ve chvíli se počalo nad propastí formovat zářivé světlo. Kroutilo se, třáslo a nakonec oslnivše všechny kolem se zábleskem zmizelo. Na jeho místě stál nádherný duhový most. Derk neváhal, poděkoval Dorovi a vykročil…

Z příkladu je patrné, jak nepřeberné množství možností má bůh pro reagování na knězovu prosbu. Kdyby prosba zněla: „Bože, stvoř duhový most, abych se dostal na druhou stranu,“ bůh by to samozřejmě mohl splnit – je však nutné dávat bohu přesný návod na to, co má udělat?

Všechny způsoby požádání nemusí provádět kněz sám, kněží může být více, ba i věřící se mohou účastnit obřadu a žádat boha. Tím se zvyšuje šance, že bůh prosby vyslyší. Jindy zase musí být při obřadu kněz o samotě a nikdo jej nesmí vyrušit.

Nemysli si, že při požádání musí kněz oslovovat přímo boha. Stačí, když jen pomyslí na to, co se má stát. Požádáním mohou být i slova jako: „Proklínám tě!“, „Nechť tvůj meč ti pomůže vyhrát dnešní bitvu“, „Žehnám, synu, tvému zdraví!“. Pokud kněz v mysli dává najevo, aby bůh vykonal zázrak, mnohdy to stačí.

Požehnání a kletby

Už jsme psali, že kněz může něčemu požehnat nebo někoho proklít. O požehnání nebo kletbu se dá žádat všemi výše popsanými způsoby, v tomto ohledu se neliší od jakéhokoli jiného zázraku – záleží jen na bohu, jestli knězovo přání vyplní, nebo ho nechá vyjít naprázdno. V této sekci bychom tě jenom chtěli upozornit na jednu důležitou věc: každým požehnáním či kletbou, které se skutečně vyplní, se kněz u svého boha jaksi „zadluží“. Tím, že bůh udržuje nějaké požehnání nebo kletbu v chodu (například trestá vesnici morovými epidemiemi, způsobuje, že posvátná relikvie léčí, chrání nějaké místo před nepřáteli), vlastně vykonává dlouhou řadu zázraků – a všechny tyto zázraky jsou přičítány na vrub knězi, který o kletbu či požehnání požádal. Proto se také kletby a požehnání uskutečňují buď velmi výjimečně, nebo je musí vykonat velká skupina kněží. Osamocený kněz se k opravdovému požehnání či kletbě uchýlí jen velmi zřídka, ví totiž, že kdyby žádal po bohu příliš mnoho, nemohl by pak s jeho náklonností počítat ve chvílích, kdy to bude opravdu potřebovat. Vždy je tu také možnost požádat jen o dočasnou kletbu nebo požehnání, například posvětit tábořiště na noc, po kterou na něm družina přespává – pak nebude knězův „dluh“ trvat příliš dlouho.

Přízeň

Ani studnice boží síly není pro kněze bezedná. Žádný bůh nebude dávat knězi tak nesmírnou moc, nepřipustí, aby pouhý smrtelník zasahoval do zásadních věcí světa, jež mu nepřísluší.

Bůh kněze velmi dobře zná, ví, jak si jej má považovat – jaké záslužné činy kněz vykonal, jak se chová, kolik věřících již na stranu boha přivedl atd. Neunikne mu ani moudrost kněze, s jakou dokáže naložit s nově nabytou silou. Není-li si bůh knězem jist, jen málokdy reaguje na jeho prosby, byť srdceryvnější.

Naopak, je-li kněz opravdu věrný a bohu blízký, jeho vlastnosti odpovídají boží vůli a jeho činy se řídí vírou, může tak před bohem získat velmi dobré postavení. Právě přízeň vyjadřuje vztah boha ke knězi. Čím schopnější a dovednější kněz je, tím spíš mu jeho bůh propůjčí moc, kterou vládne. Například modlí-li se kněz často nebo vzdává poctu bohu nějakými jinými rituály, za něž si nepřeje žádný zázrak, zvyšuje tato snaha přízeň boha. Bůh však ocení především ojedinělé skutky, které kněz v jeho jménu vykoná.

Konec světa

Velký sál katedrály byl temný a prázdný. Obrovskými okny sem pronikala záře plamenů, ta však tvořila jen matnou, narudlou mozaiku na podlaze. Zbytek místnosti halil stín – Hrúgar sotva viděl obrysy vysokých sloupů po obou stranách hlavní lodě. Páchlo to tu. Pokud měl mráz nějakou vůni, musela to být právě tahle. Trpaslík vykročil vpřed, do tmy, tam, kde ho čekal Ruk.

Sarja a Finin se k sobě přitiskly zády. Kruh rozzuřených měšťanů okolo nich se zmenšoval – někteří drželi kameny, jiní cepy a vidle.

„Zachovej klid,“ řekla polohlasem Sarja. „Nikomu z nich nechceme ublížit. Jsou zbaveni smyslů. Musíme jen vydržet, než to Hrúgar vyřídí…“

Někdo hodil kamenem, další se přidali. Sarja uhnula, Finin odrazila jeden z kamenů svým mečem. Budu se muset optat na jejího kováře, pomyslela si hraničářka. Na takové věci ale teď nebyl čas – uhnula před třemi dlouhými zuby vidlí, chytila oběma rukama násadu a stáhla muže, který ji držel na druhém konci, na zem. Záda jí orosila sprška krve. Viděla Finin, jak stojí nad jedním klečícím mladíkem a napřahuje se mečem po dalším.

„Finin, ne!“ vykřikla, ale v tutéž chvíli si uvědomila, že jinak to nepůjde. Do ramene ji zasáhl velký kámen a vyrazil jí luk z ruky. Pokusila se levou tasit meč, než ho však stihla vytáhnout z pochvy, musela padnout k zemi, aby ji nezasáhlo další kamení. Převalila se na záda, konečně tasila a tak tak odrazila ostří dýky, které jí mířilo mezi oči. Dýka patřila malé dívence. Dívenka měla v očích nenávist.

Hrúgar pomalu postupoval temnotou, každý další krok byl těžší a těžší. Došlápl do něčeho vlhkého. Podíval se na zem a spatřil pramínek černé tekutiny. Byl blízko. Před sebou uslyšel táhlé skučení… a pak náhle, bez varování, vylétl ze tmy šedý stín a s jekotem mu prosvištěl kolem uší. Následovaly další: poloprůhlédné přízraky nejasných tvarů, které vířily vzduchem a snažily se ho zastrašit. „Podlehneš,“ šeptaly, „jsi bezmocný, malý, slabý, jsi kořist a tohle je lov… Thurgurasu nelze vzdorovat…“

Zašeptal modlitbu a přidal do kroku. Přízraky ho neděsily, byly mu skoro k smíchu – když však spatřil Ruka, srdce mu proti jeho vůli poskočilo.

Ano, měl stále černé oči. Neměl však již kápi a jeho tvář teď vypadala mladě, skoro hezky, tak, jak ji znal dřív. „Hrúgare,“ promluvil Ruk dunivým hlasem, a Hrúgar v tom hlase zaslechl jemnější, bodrý podtón.

„Jo,“ zavrčel, „sem to já. Přišel sem ti říct, abys táhnul.“

„Pch!“ uchechtl se Ruk. „Tohle zkoušej na ty venku. Přece víš, že kdybych chtěl, můžu tě zlomit jako větvičku…“

Při těch slovech vzduch ještě více ochladl. Stíny zavířily halou, kvílely a smály se děsivým smíchem. A za Rukem, který jako by vyrostl, se zhmotňoval další, větší stín: obrovská, odporná, těžko popsatelná bytost. To je můj strach, uvědomil si Hrúgar. Jen můj strach.

„Zapřísahám tě, mladej,“ ucedil Hrúgar, „jménem Velikého Orphaga, táhni. Seš červ, a umíš jenom červivý triky. Jo, znal sem tě, ale to byl někdo jinej. Kdybych tě teď propích, vyšla by z tebe jenom špína a hniloba.“

Ruk vztekle vykřikl, jeho řev se rozlehl sálem a otřásl jím. V tom výkřiku byl slyšet i druhý hlas, šepot, deklamující prastaré kletby. Hrúgarovi se podlomila kolena a padl na zem. Nohy a ruce, o které se teď opíral, mu zalila černá kapalina tryskající z podlahy.

Dav zešílel. Sarja se přestala snažit měšťany šetřit, oháněla se teď mečem hlava nehlava – šlo jí o holý život. Bylo jich však příliš mnoho a neměli skoro žádný pud sebezáchovy, natolik je ovládal hněv a nenávist. Obklopili ji, sevřeli a tloukli, nedalo se uniknout. Oči jí zahalila rudá opona… a skrz ni spatřila Sarja něco, čemu se jí nechtělo uvěřit.

Arson, ten mladý málomluvný chlapec, na kterého téměř zapomněla, teď stoupal na obrovskou hromadu sutin, na níž stál předtím Ruk. Kráčel pomalu, jako ve snu, přesto důstojně. A lidé mu uhýbali a nechávali ho projít.

Rány ustaly. Sarja sevřela jílec meče, připravena k boji, už to však nebylo potřeba. Lidé stáli a hleděli na malou postavičku, kterak se škrábe na kupu kamení, pomalu, neohrabaně se staví na nohy a vzpíná ruce k nebi. Okolo Arsona zářila slabá, sotva postřehnutelná aura nazlátlého světla. Nadechl se, zaváhal a promluvil… a jeho hlas se, kdo ví jak, rozlehl po celém náměstí.

„Lidé!“ křičel Arson. „Mluvím k vám ústy Velikého Orphaga! Vzkazuje vám… vzkazuje vám, že je zde s vámi. Pohleďte, katedrála hoří. Thurguras, ten, jehož jste se po celý život obávali, se probudil a přišel do tohoto města. Světa se zmocnil chaos a smrt, již nelze nikomu věřit, nikoho poslouchat… opustili vás kněží, neboť i oni podlehli síle Thurgurasu, a opustili vás bohové, protože jste jim uzavřeli svá srdce. Ale Orphag zůstal a vzdoruje, spolu se mnou, spolu s Hrúgarem, který se pod jeho vedením vydal do tmy. Protože takový je Veliký Orphag – vždy bude vzdorovat a vždy tu bude pro každého, kdo zůstal sám.“

Neviditelná síla tlačila Hrúgara k zemi. „Jménem Velikého Orphaga…“ zamumlal z posledních sil.

„Orphag!“ vykřikl Ruk a burácivě se rozesmál. „Co to pořád zkoušíš, Hrúgare? My oba víme, kdo je Orphag. Nebo ti to ještě nedošlo? Tvůj chlapeček si asi myslí, že Orphag je silný a spravedlivý… a ty si zas zakládáš na divokosti, na odboji, paktuješ se s pochybnými šamany a starými kulty. Ale v jádru je to všechno stejně nanicovaté a k pláči.“

Hrúgar zaťal zuby a podařilo se mu zvednout se tak, že teď klečel na jednom koleni – promluvit však nedokázal.

„Umíš kutat rudu, Hrúgare?!“ zeptal se náhle zdánlivě nesmyslně Ruk. „Vyznáš se v podzemních štolách jako všichni tvoji bratři? Ne, ty před nimi utíkáš. Kdo to kdy slyšel: trpaslík s klaustrofobií! A ten tvůj hošík, syn farmáře, nezvládl pořádně ani podojit krávu nebo vykydat hnůj. A co velectěný velekněz Gaapha! Kdyby někdo z jeho lidí ještě žil, zabili by ho bez váhání.“

„Při Velikém Orphagovi…“ šeptal Hrúgar, zatímco se pracně zvedal na nohy.

Rukova tvář se zkřivila v šíleném šklebu. „Tvůj Veliký Orphag, ty chudáku, není nic než bůh vyvrhelů!“

„Jo,“ zašeptal Hrúgar a upřel na Ruka plamenný pohled. „Jo, přesně to Orphag je. A proto, blbečku, je právě teď tady.“

Oba muži zaslechli bubny. Hrúgar se usmál, Ruk vykřikl. Mohutný stín, který rostl za jeho zády, se zavlnil, jako by byl zmítán větrem.

Hrúgarova postava teď celá zářila. Natáhl paži k Rukovi, a ten byl zaplaven světlem, jež od trpaslíka přicházelo. „Nakazuju ti teď,“ deklamoval Hrúgar, „táhni! Nakazuju ti to jménem Velikýho Orphaga, jménem všech vyvrhelů, který jsi tam venku zbavil jejich jistot a nechal napospas svýmu osudu, jménem osamělejch ženskejch, co díky Thurgurasu přišly o svoje muže, i jménem chlapů, co ve tvý válce přišli o svoje ženy. Nakazuju ti to jménem jejich dětí. A nakonec,“ rozzářil se trpaslík a zvuk bubnů při tom úsměvu zrychlil a zesílil, „ti to nakazuju tvým vlastním jménem, Ruku. Jménem tvý samoty, když Černý jezdci zpustošili tvou rodnou vesnici, jménem přátel, který jsi opustil a oni opustili tebe, jménem bratra, proti kterýmu ses obrátil. Protože i ty jsi vyvrhel, a ať nad tebou má Thurguras sebevětší moc, má ji i Orphag. A Orphag se ti teď směje, Ruku.“

Vítr ustal, světlo zesláblo. Zmizel i mráz a temné stíny, zmizela černá tekutina. Stal se zázrak, mnoho zázraků… a po tom všem zůstal uprostřed velké, prázdné katedrály jeden unavený trpaslík a jeden mrtvý mladý muž, kterému z bezvládné ruky vyklouzla zašlá, matná mince. Muž měl jizvy na tváři, rozcuchané vlasy a na svůj věk velké množství vrásek. Jeho oči byly zelené. Trpaslík jim zatlačil víčka.

Když se Hrúgar vypotácel před pobořenou katedrálu, uvítal ho hlasitý jásot. Trpaslík si promnul oči, ale stále jim nemohl uvěřit. Jen napůl při vědomí, vyškrábal se na vrcholek hromady sutin – ke štíhlému mladíkovi, který teď stál před jásajícím davem a poťouchle se usmíval.

„Co se to, sakra, děje?“ zeptal se Hrúgar.

„Všichni ti lidé,“ opáčil Arson a zatvářil se trochu starostlivě, „jsou dočista zmatení. Strašně moc toho ztratili, Hrúgare. Opustili je jejich kněží. Spálili jim katedrálu. Ruk je donutil, aby zavrhli svoje bohy, a všude okolo teď zuří Thurguras…“

„Fakt?“ zazářila Hrúgarovi očka.

„Ano. Je to jedna velká, vyjevená banda ztracenců, abych tak řekl.“

Hrúgarova tvář se rozšířila ve zlomyslném úsměvu. Založil si ruce na prsou a přehlédl obrovský dav lidí, ozářený sluncem, které teď vysvitlo mezi mraky. Někde tam, v davu, snad přímo v lidských srdcích, uslyšel bubny. A kdesi daleko, za Velkým oceánem, za Síněmi zapomnění, za Věčnou řekou a za hranicemi prostoru a času, se Veliký Orphag rozesmál šíleným smíchem věčnosti.

Dotazy, nápady a hlášení chyb

Dotazy a odpovědi

Pokud si nejsi s něčím jistý, v hlavě ti hlodá otázka, na jazyk se ti dere "no jo, ale co když...", podívej se na rpgforum. Lidí, co ti pomůžou, je tam dost. A taky je tam spousta otázek už rozebraných. Hrrr na ně!

Kam s nápady

Něco ti v pravidlech pro kněze chybí? Nebo přebývá? Napadl tě zlepšovák? Popiš nám tvůj nápad v sekci na rpgforu.
Za každý podnět děkujeme!

Ha, chyba!

Oběma rukama sevřeš svatý symbol, kolem srdce se ti rozleje klid, celou tvou postavu zaleje slabá záře. Očištěn od strachu vykročíš ke stvůře, tvůj hromový hlas recituje slova, jež žádný z démonů nemůže ustát. Leč... nic. Odporné stvoření jen zlehka nadzvedne hlavu, zývne a zas jí hlava klesá do dřímoty, z níž jen noční můry vzejdou.

Jestli jsi vážně našel chybu, ať už pouhou chybějící čárku, nebo opravdový nesmysl, pošli nám to mailem, nahlaš na Facebooku nebo řekni na rpgforu.
My už jí vrátíme do devíti pekel.

Každý střípek nám pomůže zlepšit pravidla a zážitek z DrD+. Díky Ti.

Konec

A to je konec... Co? Kdepak, to je začátek! Vzhůru za dobrodružstvím!